Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 232/2021-31

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 4 625,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 4 625,27 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 746,89 Kč, se smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 3 349,27 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,99 Kč od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 625,27 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 4 625,27 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 746,89 Kč, se smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 3 349,27 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,99 Kč od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 625,27 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4 625,27 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 7. 2015 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splátky byly splatné k 20. dni měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem částku 79 432,87 Kč, přičemž celkově zaplatil částku 82 898 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 30. 11. 2020, kdy byla žalovaná také vyzvána k úhradě celého úvěru. Žalovaná nezaplatila ničeho ani poté, kdy byla k úhradě dluhu vyzývána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka 4 625,27 Kč, přičemž sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 3 349,27 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 780 Kč. Žalobkyně také požaduje kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 3 349,27 Kč ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 1. 12. 2020, do dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 12. 3. 2021, tedy obchodní úrok v částce 746,89 Kč a dále požaduje obchodní úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 3 349,27 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení. Nakonec žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021 ve výši 91,99 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4 625,27 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne 24. 6. 2021 žalobkyně uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost zjišťováním kreditního skóre žalované. Tímto procesem jsou posuzovány příjmy a výdaje, dále jsou posuzovány informace o proměnných, jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení závazků klientem. Pokud vyvstanou navzdory podrobnému přezkoumání poměrů klienty pochybnosti o pravosti jeho tvrzení, tak žalobkyně požaduje předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Možné pochybnosti lze rozptýlit užitím registrů SOLUS a NRKI. Při posuzování úvěruschopnosti brala žalobkyně v potaz, že má žalovaná čistý měsíční příjem (důchod) ve výši 12 000 Kč, že měsíční splátka činí 600 Kč, že bydlí ve vlastním domě/bytě, přičemž zároveň posuzovala náklady na bydlení dle údajů ČSÚ, kdy se jednalo o částku 7 227 Kč. Rovněž při stanovení životního minima člena domácnosti vycházela žalobkyně z dat ČSÚ, v tomto případě se jednalo o částku 2 400 Kč. Nakonec žalobkyně také přihlédla k tomu, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost a že je svobodná. Na základě uvedených zjištění dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek

5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v  tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali ( ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

7. Dne 21. 7. 2015 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, kdy úvěrový rámec činil 19 000 Kč. Žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že má čistý měsíční příjem ve výši 12 000 Kč (důchod), že bydlí ve vlastním domě/bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, vzhledem k čemuž byl úvěr ke dni 30. 11. 2020 zesplatněn, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem odeslaným dne 1. 12. 2020. Následně byla žalovaná vyzvána k plnění dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 18. 12. 2020. Ke dni 12. 3. 2021 činil dluh na jistině 3 349,27 Kč, na nákladech na vymáhání 300 Kč, na smluvní pokutě 780 Kč, na poplatku za výpis z účtu 196 Kč (celkem 4 625,27 Kč).

8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle , o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. cit. zákona.

14. Žalobkyně měla pak dle , o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

16. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. V daném případě žalovaná prohlásila, že má čistý měsíční příjem ve výši 12 000 Kč (důchod), že bydlí ve vlastním domě/bytě, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedený příjem však nebyl nijak doložen, zároveň jde-li o výdaje, pak tyto žalobkyně dovodila toliko ze statistických údajů ČSÚ. Takový způsob prověření úvěruschopnosti nepovažuje soud za dostatečný, když se žalobkyně v rovině zjišťování majetkových poměrů žalované omezila jen na její příjmy, které však ani nebyly doloženy příslušnými dokumenty (důchodovým výměrem, výpisy z účtu). Žalobkyní tvrzené majetkové poměry tak soud nemohl považovat za prokázané, čímž nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované.

17. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, vzhledem k čemuž je stranami uzavřená spotřebitelská smlouva ze dne 31. 7. 2015 absolutně neplatná. Proto je třeba vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 79 432,87 Kč, kdy tak žalovaná byla povinna vrátit toliko tuto částku. Jelikož ale žalovaná zaplatila celkem 82 898 Kč a tedy dokonce více, než kolik byla povinna, nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , dle kterého by nárok na náhradu nákladů řízení příslušel plně úspěšné žalované. Jelikož se ale tato v řízení nijak nevyjadřovala a nijak se ho neúčastnila, tak jí žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).