Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 190/2021-51

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 30 267,71 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se částečně zastavuje co do smluvní pokuty ve výši 1 640,73 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 600 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 16 026,98 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 597,05 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 985,60 Kč od 28. 6. 2020 do 8. 12. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 385,60 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 808,23 Kč od 28. 6. 2020 do zaplacení

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 291 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se částečně zastavuje co do smluvní pokuty ve výši 1 640,73 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 600 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se zamítá co do částky 16 026,98 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 597,05 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 985,60 Kč od 28. 6. 2020 do 8. 12. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 385,60 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 808,23 Kč od 28. 6. 2020 do zaplacení IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 291 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 6. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 30 267,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 597,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 985,60 Kč od 28. 6. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 808,23 Kč od 28. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 27. 4. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úrok v pevné výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí věru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 2 400 Kč a dosud dluží na jistině úvěru částku 13 808,23 Kč, na úroku 1 177,37 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 6 717,47 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 1 273,96 Kč a na poplatku za splátky v hotovosti částku 2 081,93 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě, a to ve výši 5 208,75 Kč. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 27. 4. 2019 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doložení příjmu žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaná uvedla, že je od 17. 1. 2019 zaměstnána u právnická osoba anonymizováno a že výše jejích příjmů činí 13 933 Kč měsíčně a výše výdajů činí 6 410 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.

3. Současně žalobkyně sdělila, jakým způsobem vypočetla smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek za období od 28. 6. 2019 do 20. 5. 2020 a uvedla, že takto vypočtená smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky činí 3 568,02 Kč, a proto vzala žalobu zpět o smluvní pokutu ve výši 1 640,73 Kč. V souladu s tímto procesním návrhem žalobkyně soud řízení částečně zastavil o smluvní pokutu ve výši 1 640,73 Kč dle , 2 , (dále jen ).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště v České republice, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednány byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to dne 12. 8. 2021. Žalovaná se k jednání nedostavila, rovněž žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle

5. Žalobkyně neprokázala, že by společnost právnická osoba (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila pouze žádost o úvěr ze dne 27. 4. 2019, ve které žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 13 933 Kč, přičemž tento příjem byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami (není uvedeno za jaké období). Dále žalovaná v žádosti uvedla, že její měsíční výdaje na bydlení činí 6 410 Kč, tyto výdaje nebyly ničím doloženy. Kolonky pro další výdaje (doprava, jídlo, osobní náklady, srážky ze mzdy, výživné, měsíční splátky stávajících půjček atd.) zůstaly nevyplněny. Je zcela nepravděpodobné, že by žalovaná neměla žádné výdaje na dopravu, jídlo, stravu apod. Navíc ze seznamu věcí vedených na osobu žalované vyplývá, že na žalovanou jsou dlouhodobě vedeny exekuce (konkrétně od roku 2012 do roku 2018 se jedná o 5 exekucí). Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by předchozí věřitelka provedla lustraci žalované v rejstřících dlužníků a že by si ověřila, jaká je platební morálka žalované. Žalobkyně byla písemně vyzvána, aby doložila, jakým způsobem původní věřitelka zjišťovala úvěruschopnost žalované. Na tuto výzvu žalobkyně doložila pouze shora popsanou žádost o úvěr. K jednání se žalobkyně nedostavila, nemohla být tudíž opětovně poučena dle o svém břemenu důkazním.

6. Soud má za prokázané, že původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru, která byla původní věřitelkou i žalovanou podepsána dne 27. 4. 2019 (viz smlouva o úvěru č.l. 14 až 16 spisu).

7. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, že žalovaná uhradila na úvěr dne 28. 4. 2019 částku 2 400 Kč (viz rovněž doklad na č.l. 17 spisu).

8. Pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla původní věřitelkou postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 18 až 23 spisu, seznam postupovaných pohledávek č.l. 24 spisu, dodatek ke smlouvě č.l. 25 až 26 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny č.l. 27 spisu).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 32 719,07 Kč do 8. 12. 2020 dopisem na č.l. 29 spisu, který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalované dne 24. 11. 2020 (viz podací lístek č.l. 31 spisu).

10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

11. Žalovaná dne 27. 4. 2019 požádala původní věřitelku o úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je zaměstnaná u právnická osoba anonymizováno a její čistý měsíční příjem činí 13 933 Kč, což doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami. Původní věřitelka nepostupovala důsledně, když si neověřila, zda žalovanou tvrzené výdaje na bydlení a energie ve výši 6 410 Kč odpovídají skutečnosti, neprovedla lustraci žalované v rejstřících dlužníků (nebo to alespoň neprokázala), a nezjistila tak, že na žalovanou byla v minulosti vedena řada exekucí, tudíž že žalovaná měla závazky po splatnosti, které řádně nesplácela. Spolehla se tedy pouze na ničím nepodložená prohlášení žalované. Přesto za tohoto stavu žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná na dluh uhradila pouze částku 2 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

18. V tomto konkrétním případě soud dospěl k závěru, že původní věřitelka nepostupovala důsledně dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když přesto, že žalovaná měla poměrně nízký příjem, spolehla se na ničím nepodložené prohlášení žalované, že její měsíční výdaje činí pouze 6 410 Kč. Původní věřitelka nezjišťovala strukturu výdajů žalované, neprovedla lustraci žalované v rejstřících dlužníků a nezjistila tudíž, že žalovaná měla řadu exekucí. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. poskytla žalované úvěr, ačkoliv objektivně mohla a měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Z toho důvodu je smlouva o úvěru ze dne 27. 4. 2019 absolutně neplatná.

19. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 15 000 Kč. Žalovaná dosud uhradila celkovou částku 2 400 Kč. Vzhledem tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky, či smluvní pokuty. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni jistinu ve výši 12 600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

20. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o úvěru. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Jediná výzva k plnění s dokladem o odeslání se nachází na č.l. 29. Podle této výzvy měla žalovaná dluh uhradit do 8. 12. 2020. Pokud tak neučinila, ocitla se dnem 9. 12. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a ode dne následujícího přiznal soud žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

21. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal elektronický platební rozkaz, musel být žalobkyni doměřen soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků ( , o soudních poplatcích, v platném znění). Předmět řízení činí 29 090,34 Kč bez příslušenství, z této částky činí soudní poplatek 5 % částku 1 455 Kč. Žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku částku 1164 Kč, k úhradě tak zbývá částka 291 Kč.

23. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.