Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 154/2021-44

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 24 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 11 100 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 427,95 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 815,31 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 243,72 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019, co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 743, 72 Kč od 27. 12. 2018 do zaplacení, co do úroku 23,72 % ročně z částky 11 243,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, co do částky 9 700 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 060,04 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 992,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 470,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do úroku 23,72 % ročně z částky 7 470,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 243 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu číslo, variabilní symbol.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 11 100 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 427,95 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 815,31 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 243,72 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019, co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 743, 72 Kč od 27. 12. 2018 do zaplacení, co do úroku 23,72 % ročně z částky 11 243,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, co do částky 9 700 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 060,04 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 992,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 470,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do úroku 23,72 % ročně z částky 7 470,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 243 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu [číslo], [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení

a) částky 14 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 427,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 815,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 243,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 243,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

b) částky 9 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 060,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 992,59 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 470,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 470,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 22. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníky a byly ověřeny doklady uvedeným v kartě zákazníka. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 29. 5. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná pouze částku 11 500 Kč. Dále společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 18. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníky a byly ověřeny doklady uvedeným v kartě zákazníka. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 25. 2. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná pouze částku 16 400 Kč. Pohledávky z obou shora uvedených smluv postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen ) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 9. 8. 2021, tedy více než deset dní před prvním jednáním, které se konalo dne 30. 8. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle

4. Žalobkyně neprokázala, že by společnost právnická osoba (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze kartu zákazníka ze dne 18. 2. 2017 a kartu zákazníka ze dne 22. 5. 2017 Tyto karty jsou součástí žádostí o zápůjčku a byly vyplněny ve stejný den, kdy byly podepsány smlouvy o zápůjčce. Z karet zákazníka vyplývá, že žalovaná má tři nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené a výše mateřské činí 9 166 Kč, což bylo ověřeno z dokladu o přiznání mateřské. Jako další příjmy jsou uvedeny částky 2 x 1 500 Kč, což je zřejmě výživné pro nezletilé děti. Výdaje na bydlení nejsou uvedeny žádné, neboť tyto měl hradit druh, osobní výdaje 8 500 Kč (popř. 7 000 Kč), splátky úvěrů/zápůjček 945 Kč 2 025 Kč. Z karty zákazníka nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná závazky, zda tyto řádně splácí apod. Žalobkyně byla poučena dle o svém břemenu důkazním, žádné další důkazy však nenavrhla.

5. Žalobkyně prokázala, že původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 2 x 15 000 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí shora uvedených částek podpisem na smlouvách o zápůjčce (viz smlouvy o zápůjčkách).

6. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a postoupení pohledávky oznámila žalované dopisem ze dne 29. 11. 2019 (viz oznámení o postoupení pohledávky č.l. 28 spisu včetně podacího lístku č.l. 29 spisu, smlouva o postoupení pohledávek a seznam postupovaných pohledávek).

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

8. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 2 x 15 000 Kč na základě dvou smluv o zápůjčce. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, že žalovaná uhradila částku 11 500 Kč a částku 16 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.

9. Podle , (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

14. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť zjistila pouze výši příjmů žalované, žádným způsobem však nezkoumala, ani neověřovala výdaje žalované, její stávající závazky, zda tyto závazky splácí, a to za situace, kdy žalovaná pobírala pouze mateřskou (či rodičovský příspěvek) a její celkové příjmy byly podprůměrné. Navíc původní věřitelka zahrnula do příjmů žalované i výživné na nezletilé děti, což není příjem žalované, ale nezletilých dětí. S ohledem na výši příjmů žalované (9 166 Kč) měla mít původní věřitelka objektivní pochybnosti o schopnosti žalované splácet měsíčně částku 1 800 Kč (a následně 3 600 Kč). Z toho důvodu soud považuje obě smlouvy o zápůjčce za neplatné dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z.

15. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčkách, a to konkrétně ve výši 2 x 15 000 Kč, žalovaná se tak na úkor původní věřitelky bezdůvodně obohatila a byla povinna toto poskytnuté plnění vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná již uhradila částku 11 500 Kč a částku 16 400 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 3 500 Kč (15 000 – 11 500 = 3 500). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

16. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla žalované doručena dne 16. 12. 2019 (třetím dnem od odeslání). Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 10 dnů, tedy do 26. 12. 2019. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se dnem 27. 12. 2019 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 10 % ročně.

17. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.