Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 173/2019-216
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci
žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
zastoupený obecným zmocněncem celé jméno žalobkyně
bytem adresa žalobce a žalobkyně
b) celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti
takto:
I. Vyživovací povinnost žalobců k žalované stanovená žalobcům rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.9.2014 č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 21.11.2014, se zrušuje ke dni 30.4.2019.
II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.9.2014 č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 21.11.2014.
III. Řízení o stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku ve výši 9 600 Kč se zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobcům se povinnost platit náhradu nákladů řízení státu nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vyživovací povinnost žalobců k žalované stanovená žalobcům rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.9.2014 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 21.11.2014, se zrušuje ke dni 30.4.2019. II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.9.2014 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 21.11.2014. III. Řízení o stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku ve výši 9 600 Kč se zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobcům se povinnost platit náhradu nákladů řízení státu nepřiznává.
1. Žalobci se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 18.6.2019 domáhali toho, aby soud svým rozhodnutím zrušil vyživovací povinnost žalobců k žalované. Svou žalobu odůvodnili tím, že jsou rodiče žalované, že je žalovaná schopna se živit sama. Uvedli, že jsou oba žalobci nemocní, čerpají invalidní důchod, pečují o nezletilého nemocného syna, pro péči o něj využívají asistenční službu Hewer. Dále uvedli, že je žalovaná neinformuje řádně o svém studiu, má příjem, neboť pobírá invalidní důchod, na svém facebookovém profilu uvádí ve svých pracovních zkušenostech pozici webový vývojář a QA tester, cestuje s přítelem do zahraničí.
2. Podáním ze dne 29.5.2020 žalobci upřesnili, že se také domáhají svou žalobou vrácení uhrazeného výživného za období červen 2018 až listopad 2018 ve výši 9 600 Kč (6 x 1 600 Kč), neboť žalovaná v daném období pobírala invalidní důchod, odstěhovala se neznámo kam a neinformovala o tom rodiče, jezdila do zahraničí a neinformovala rodiče o studiu.
3. Žalovaná s žalobou souhlasila s tím, že by měla být vyživovací povinnost zrušena až ke dni 30.4.2019, neboť k tomuto datu studovala. Uvedla, že studovala od 1.9.2012 do 31.5.2018 na Gymnáziu v obec, kde v květnu 2018 úspěšně složila maturitní zkoušku. Dne 31.8.2018 byla žalovaná přijata na anonymizováno univerzitu, anonymizováno fakultu, ke studiu anonymizováno v prezenční formě, které však z finančních důvodů, když studium v obec bylo nákladné, ke dni 23.10.2018 ukončila, avšak již od 15.10.2018 zahájila studium na ulice anonymizována čtyři slova a anonymizováno, ulice anonymizováno, ulice anonymizována dvě slova a ulice anonymizována dvě slova obec, příspěvková organizace, kde studovala obor anonymizována dvě slova v denním studiu. Opět z finančních důvodů, když žalobci nehradili výživné, žalovaná studium ukončila ke dni 30.4.2019 a byla nucena si najít práci. Žalovaná uvedla, že jí byl diagnostikován anonymizována dvě slova, byla shledána invalidní od 18.5.2016 s tím, že její pracovní schopnost je snížena o 35%, pobírá invalidní důchod a příspěvek na péči. Žalovaná uvedla, že jí bylo poslední výživné uhrazeno dne 3.12.2018, přičemž se jedná o výživné za říjen 2018. Výživné za listopad 2018 až duben 2019 jí uhrazeno dosud nebylo.
4. Při jednání konaném dne 3.6.2020 žalobci upřesnili, že se domáhají zrušení vyživovací povinnosti k žalované ke dni 30.11.2018 a vzali zpět žalobu o uložení povinnosti žalované vrátit výživné za období od června 2018 do listopadu 2018 ve výši 9 600 Kč.
5. Soud z doložených listin zjistil následující skutkový stav. Žalobci a žalovaná jsou ve vztahu rodiče a dcera, toto je mezi účastníky řízení nesporné. Žalobcům byla rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.9.2014 č.j. číslo jednací uložena vyživovací povinnost žalobkyni ve výši 400 Kč, žalobci ve výši 1 200 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 21.11.2014.
6. Z vysvědčení o maturitní zkoušce bylo zjištěno, že žalovaná ukončila studium na Gymnáziu v obec maturitní zkouškou dne datum. Žákyní školy byla dle doloženého potvrzení ze dne datum od datum do datum. Dle dokladu o studiu byla žalovaná studentkou anonymizováno fakulty anonymizována dvě slova od 31.8.2018 do 23.10.2018. Z potvrzení ze dne 27.9.2019 o školní docházce celé jméno svědkyně, učitelky žalované, bylo zjištěno, že žalovaná ukončila studium na ulice anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova a anonymizováno, ulice anonymizováno, ulice anonymizována dvě slova a ulice anonymizována dvě slova obec, příspěvková organizace, obor anonymizována dvě slova ke dni 1.5.2019, přičemž ve druhém pololetí školního roku 2018 2019 vykonala 54 dnů školní docházky. Ke studiu byla dle potvrzení o studiu přijata dne 15.10.2018.
7. Dle sdělení anonymizováno jméno příjmení, ředitelky školy ulice anonymizována čtyři slova a anonymizováno, ulice anonymizováno, ulice anonymizována dvě slova a ulice anonymizována dvě slova obec, příspěvková organizace, ze dne 5.10.2020, bylo zjištěno, že absence žáka je sledována a řešena v případě, že se do školy nedostaví 20 dní bez omluvy. anonymizováno jméno příjmení předložila výpis docházky žalované do školy ve druhém pololetí ve školním roce 2018 2019, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná byla aktivně přítomna ve škole v různých předmětech od 1.2.2019 až do 16.4.2019.
8. Z výslechu svědkyně příjmení jméno příjmení učitelky žalované v době studia žalované na ulice anonymizována čtyři slova a anonymizováno, ulice anonymizováno, ulice anonymizována dvě slova a ulice anonymizována dvě slova obec, příspěvková organizace, obor anonymizována dvě slova, bylo zjištěno, že se jedná o učitelku předmětu, který se vyučuje pouze v letním semestru v prvním ročníku v rozsahu 24-26 hodin, anonymizováno a anonymizována dvě slova. Žalovanou svědkyně učila datum a datum, byly to vždy středy a dvě za sebou jdoucí vyučovací hodiny. Na těchto byla žalovaná přítomna. V dalších vyučovacích hodinách v tomto semestru již přítomná nebyla. Svědkyně uvedla, že neví, zda byla řádně omluvena, po studentech omluvu nepožadují, pouze hlídají, zda absence nepřesáhne 20 za sebou jdoucích vyučujících dnů, jinak je věcí každého studenta, aby si plnil své povinnosti a mohl být připuštěn k závěrečnému hodnocení. Docházka a studium byly v kompetenci skupinového učitele (třídního učitele).
9. Z výslechu svědkyně celé jméno svědkyně, učitelky žalované v době studia žalované na ulice anonymizována čtyři slova a anonymizováno, ulice anonymizováno, ulice anonymizována dvě slova a ulice anonymizována dvě slova obec, příspěvková organizace, obor právní asistence, bylo zjištěno, že žalovanou vyučovala na 5 předmětů. Pokud byla žalovaná přítomna minimálně 25 minut, což je víc jak půl vyučující hodiny, tak měla splněnou docházku. Svědkyně uvedla, že žalovaná ve všech předmětech, na které ji učila, splnila předepsanou docházku tak, že by mohla jít na konci semestru k závěrečnému hodnocení, ale žalovaná se rozhodla pro ukončení studia. Svědkyně dále uvedla, že žalovaná měla v daném pololetí asi 10 předmětu, svědkyně učila žalovanou každý den v týdnu a pokud by byla její absence více jak 20 pracovních dní po sobě jdoucích, hlásila by to skupinové učitelce, aby zjistila situaci u ostatních vyučujících, teprve poté by se věc hlásila ředitelce školy a ta by vyzvala žalovanou k vysvětlení a omluvení absence. K vyloučení ze školy je potřeba absence 20 dní po sobě jdoucích ve všech předmětech. Tato situace dle svědkyně u žalované nenastala. Potvrdila, že žalovaná byla v letním semestru školního roku 2018 2019 na jejích předmětech 54x. Ve vztahu k ostatním studentům svědkyně výslovně uvedla, že by žalovanou hodnotila jako chytrou a nadprůměrnou studentku, co se týče samotného studia i docházky do školy.
10. Z posudku o invaliditě č.j. spisová značka bylo prokázáno, že žalované poklesla její pracovní schopnost o 35% od 15.5.2016 z důvodu anonymizována dvě slova. Invalidní důchod žalované činil od ledna 4 976 Kč, od ledna 2018 výši 5 211 Kč měsíčně a od ledna 2019 částku ve výši 5 867 Kč měsíčně.
11. Dle sdělení Úřadu práce Teplice ze dne 19.6.2018 bylo zjištěno, že byl žalované opětovně přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od dubna 2018, neboť žalovaná potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při komunikaci, pomoc při péči o zdraví a pomoc při osobních aktivitách.
12. Z prohlášení jméno příjmení bylo zjištěno, že je přítelem žalované, v roce 2018 z velké části financoval jejich společné cesty do zahraničí, nikdy ji nezaměstnával.
13. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 21.3.2019 č.j. číslo jednací pověřil soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení provedením exekuce na majetek povinných k vymožení pohledávky oprávněné podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 9. 2014, č.j. číslo jednací. Povinná celé jméno žalobkyně měla dle uvedeného rozsudku platit výživné měsíčně ve výši 400 Kč, povinný celé jméno žalobce ve výši 1 200 Kč. Dle návrhu podaného dne 4. 2. 2019 bylo vymáháno výživné za období listopad 2018 – únor 2019, tedy za oba povinné celkem 6 400 Kč, výživné za březen (opět za oba povinné) ve výši 1 600 Kč a dále běžné výživné ve výši 1 600 Kč měsíčně a náklady exekuce. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 9.9.2019 č.j. číslo jednací soud exekuci částečně zastavil co do běžného výživného od 1.5.2019 na žádost žalované s odůvodněním, že ke dni 30.4.2019 ukončila studium. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 3.12.2019 č.j. číslo jednací byla výše uvedená exekuce na majetek žalobců jako povinných odložena do pravomocného rozhodnutí předmětného řízení sp.zn. spisová značka a současně byl zamítnut návrh žalobců na zastavení exekuce s odkazem na předmětné nalézací řízení o zrušení vyživovací povinnosti. Dle sdělení soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení ze dne 31.8.2020 nebylo dosud na pohledávku oprávněné osoby (tj. žalované) vymoženo, ani vyplaceno. Na účtu soudního exekutora je deponována částka ve výši 1 400 Kč a jedná se o srážky ČSSZ žalobkyni za období od června 2019 do prosince 2019. Dle sdělení soudního exekutora ze dne 1.9.2020 za období od února 2020 do dubna 2020 bylo sraženo z důchodu žalovaného 15 Kč, tato částka je v držení ČSSZ.
14. Z potvrzení o výplatě důchodu bylo zjištěno, že v prosinci 2018 činil důchod žalobkyně 6 889 Kč a žalobce 9 245 Kč, květnu 2020 činil důchod žalobce 9 927 Kč a žalobkyně 11 256 Kč.
15. Z potvrzení Úřadu práce Teplice ze dne 1.6.2020 bylo zjištěno, že žalobce poskytuje péči žalobkyni od 15.12.2015 dosud, a to s příspěvkem na péči v roce 2019 ve výši 10 560 Kč, v roce 2020 výši 5 280 Kč. Dávky hmotné nouze žalobkyně nepobírá. Žalobce byl rozhodnutím ČSSZ ze dne 17.12.2018 uznán invalidním pro invaliditu druhého stupně od 21.2.2018, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní neschopnost poklesla o 55% s invalidním důchodem ve výši 8 478 Kč měsíčně. Dle potvrzení OSSZ Teplice pobírala žalobkyně dávky nemocenského pojištění od 30.11.2015 do 28.2.2017. Žalobkyně byla rozhodnutím ČSSZ ze dne 5.5.2017 uznána invalidním pro invaliditu druhého stupně od 1.3.2017, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní neschopnost poklesla o 60% s invalidním důchodem ve výši 5 931 Kč měsíčně. Dle posudku o invaliditě ze dne 14.8.2019 bylo rozhodnuto, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní neschopnost žalobkyně poklesla o 70% od 14.8.2019.
16. Žalobkyně dále doložila smlouvu o poskytování sociální služby právnická osoba anonymizováno, dále fakturu právnická osoba, anonymizováno číslo ze dne 7.1.2020 na částku ve výši 2 200 Kč za 20 hodin asistence v běžné pracovní době za asistenční služby poskytnuté žalobkyni v prosinci 2019. Z potvrzení Úřadu práce obec ze dne 1.6.2020 bylo zjištěno, že žalobce poskytuje péči nezl. jméno celé jméno žalobce, datum narození od 1.3.2014 dosud, a to s příspěvkem na péči v roce 2018 ve výši 39 600 Kč, v období od ledna 2019 do července 2019 ve výši 23 100Kč a v období od srpna 2019 do prosince 2019 ve výši 33 000 Kč. Dle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v část obce ze dne 7.8.2019 trpí nezletilý jméno celé jméno žalobce anonymizováno 5 slov) a susp. anonymizováno, přičemž se jedná o celoživotní hendikep.
17. Rozhodnutím Úřadu práce obec ze dne 25.1.2019 byla odejmuta žalobkyni sociální dávka příspěvek na bydlení od 1.1.2019 s odůvodněním, že nájemní vztah k bytu na adrese adresa žalobce, žalobkyně a žalované.
18. Rozhodnutím Úřadu práce obec ze dne 9.4.2019 byl oznámen žalobkyni zánik nároku na dávku přídavek na dítě od ledna 2019, neboť nebyly doloženy rozhodné příjmy.
19. Rozhodnutím Úřadu práce obec ze dne 5.11.2019 byla přiznána sociální dávka příspěvek na mobilitu nezletilému jméno celé jméno žalobce, datum narození ve výši 550 Kč měsíčně. Rozhodnutím Úřadu práce obec ze dne 8.10.2019 byla přiznána žalobkyni sociální dávka příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně.
20. Sdělením Úřadu práce obec ze dne 19.9.2019 je oznámeno žalobkyni, že jí bude od října 2019 vyplácen důchod ve výši 9 932 Kč po exekuční srážce 576 Kč, současně jí je oznámeno zahájení srážek z důchodu ve prospěch žalované ve výši 288 Kč měsíčně. Rozhodnutím Úřadu práce obec ze dne 28.3.2020 byly srážky z důchodu navýšeny na 596 Kč měsíčně od 18.4.2020.
21. Žalobkyně soudu doložila poštovní poukázky na jméno žalované s částkou 1 600 Kč ze dne 28.8.2018, ze dne 26.9.2018, ze dne 27.10.2018. Z výpisu z účtu žalované byla prokázána platba výživného ve výši 1 600 Kč dne 30.8.2018, dne 26.9.2018, dne 30.10.2018 a dne 3.12.2018.
22. Dopisem ze dne 14.1.2019 žalovaná žádá žalobce o doplatek dlužného výživného za období listopad 2018 až leden 2019 ve výši 3 x 1 600 Kč s tím, že jí poslední platba byla uhrazena dne 3.12.2018, přičemž se jednalo o výživné za říjen 2018.
23. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 910 a násl. z.č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen o.z.. Dle ustanovení § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
24. S ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav a právní posouzení věci soud žalobě vyhověl a rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobců k žalované ke dni 30.4.2019, neboť tato tímto dnem zanikla již ze zákona, a to zánikem podmínky uvedené v ustanovení § 911 o.z., když je dle shodných tvrzení účastníků řízení, které je mezi nimi nesporné, žalovaná schopna sama se živit a se zrušením vyživovací povinnosti žalobců k žalované k tomuto datu souhlasí.
25. Současně soud rozhodl ve výroku II o změně rozsudku, jímž bylo naposled o výživném rozhodnuto.
26. Soud nevyhověl žalobě v tom smyslu, že by vyživovací povinnost zrušil dle návrhu žalobců ke dni 30.11.2018, neboť žalovaná prokázala svou obranu a z doložených listinných důkazů bylo nepochybně zjištěno, že v období od 30.11.2018 do 30.4.2019 žalovaná studovala, připravovala se na své budoucí povolání a vyživovací povinnost žalobců tak v té době nepochybně trvala. Žalovaná svou obranu prokázala listinnými důkazy prokazující její studium na ulice anonymizována čtyři slova a anonymizováno, ulice anonymizováno, ulice anonymizována dvě slova a ulice anonymizována dvě slova obec, příspěvková organizace, obor anonymizována dvě slova od 15.10.2018 do 30.4.2019, kdy sama studium ukončila. Tvrzení žalované bylo prokázáno i svědeckými výpověďmi jejích učitelek anonymizováno příjmení a anonymizováno celé jméno svědkyně, které potvrdily její docházku do školy, svědkyně celé jméno svědkyně navíc uvedla, že ve druhém pololetí školního roku 2018 2019 vykonala žalovaná 54 dnů školní docházky v jejích předmětech, kdy ji vyučovala 5 předmětů z deseti. Dále svědkyně uvedla, že žalovaná ve všech předmětech, na které ji učila, splnila předepsanou docházku tak, že by mohla jít na konci semestru k závěrečnému hodnocení, ale žalovaná se rozhodla pro ukončení studia. Ve vztahu k ostatním studentům svědkyně výslovně uvedla, že by žalovanou hodnotila jako chytrou a nadprůměrnou studentku, co se týče samotného studia i docházky do školy. Žalovaná tedy školní docházku dle školního řádu plně splňovala. Soud tak dospěl k závěru, že její studium a její příprava na budoucí povolání byly řádné. U zletilého dítěte lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, tedy studiem, které by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací (II.ÚS 2121/14 ).
27. Skutečnost, že žalovaná s přítelem jezdila do zahraničí, přičemž dle prohlášení jejího přítele jméno příjmení tyto cesty v roce 2018 z velké části financoval on, nemá na existenci vyživovací povinnosti žalobců k žalované v daném případě vliv. jméno příjmení popřel, že by žalovanou někdy zaměstnával a tvrzené přivýdělky žalované, její prezentace na facebookových stránkách či jinde na internetu nemohou jít nijak k její tíži, naopak lze pozitivně kvitovat, že se žalovaná snažila svou životní úroveň zvýšit brigádami při denním studiu, neboť není pochyb o tom, že výživné ve výši celkem 1 600 Kč měsíčně od rodičů její potřeby v jejím věku nemůže v žádném případě dostatečně pokrýt.
28. Shodně tak skutečnost, že žalovaná pobírala sociální dávky, příspěvek na péči a invalidní důchod neznamená, že je schopna sama se živit a neznamená, že nemá právo na výživné od rodičů v době, kdy se připravuje řádně prezenčně na své budoucí povolání.
29. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování svědeckou výpovědí jméno příjmení jako nadbytečný důkaz, když tato měla prokázat, že se žalovaná odstěhovala od babičky, má partnerský vztah, pobírá invalidní důchod, požádala zasílat výživné na bankovní účet. Uvedená tvrzení byla prokázána z jiných důkazů.
30. Soud se zabýval i otázkou, zda vyživovací povinnost žalobců k žalované v období od 1.11.2018 do 30.4.2019 nesnížit. O výživném bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.9.2014 č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 21.11.2014. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že soud při určení výše výživného vycházel z následujících poměrů rodičů. V rozsudku je uvedeno, že matka i otec mají další vyživovací povinnost k nezl. jméno celé jméno žalobce, datum narození. Otec je v částečném invalidním důchodu ve výši 7 715 Kč měsíčně a dále pracuje jako asistent u firmy příjmení, pečuje o nemocné a staré lidi, s příjmem, který činí přes 2 000 Kč měsíčně. Rodiče jsou spoluvlastníky rodinného vozu příjmení příjmení, r.v. 2004 nebo 2005. Na tento automobil dostali příspěvek od úřadu práce. Matka je v evidenci Úřadu práce obec bez zaměstnání, pobírá dávku na živobytí, doplatek na bydlení, celkem asi kolem 20 000 Kč měsíčně.
31. S ohledem na uvedené majetkové poměry žalobců v roce 2014, na jejichž základě jim byla uložena vyživovací povinnost k žalované ve výši 400 Kč měsíčně pro matku a ve výši 1 200 Kč měsíčně pro otce, dospěl soud k závěru, že prostor pro snížení vyživovací povinnosti zde neshledává, neboť majetkové poměry žalobců jsou srovnatelné. Soud tedy rekapituluje, že v prosinci 2018 činil důchod žalobkyně 6 889 Kč a žalobce 9 245 Kč, květnu 2020 činil důchod žalobce 9 927 Kč a žalobkyně 11 256 Kč. Žalobce poskytuje péči žalobkyni od 15.12.2015 dosud, a to s příspěvkem na péči v roce 2019 ve výši 10 560 Kč, v roce 2020 výši 5 280 Kč. Žalobce poskytuje také péči nezl. jméno od 1.3.2014 dosud, a to s příspěvkem na péči v roce 2018 ve výši 39 600 Kč, v období od ledna 2019 do července 2019 ve výši 23 100Kč a v období od srpna 2019 do prosince 2019 ve výši 33 000 Kč. Žalobkyně doložila smlouvu o poskytování sociální služby právnická osoba z.s., dále fakturu právnická osoba, z.s. číslo ze dne 7.1.2020 na částku ve výši 2 200 Kč za 20 hodin asistence v běžné pracovní době za asistenční služby poskytnuté žalobkyni v prosinci 2019. Na nezl. jméno rodiče rovněž pobírají příspěvek na péči asi ve výši 3 000 Kč měsíčně. příjmení jméno pobírá sociální dávku příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně, shodně tak i žalobkyně.
32. Soud tak dospěl k závěru, že s ohledem na výše uvedené majetkové poměry žalobců a věk žalované (v roce 2014 jí bylo 16 let a v roce 2018 2019 jí bylo číslo let) zde prostor pro snížení vyživovací povinnost není. Vyživovací povinnost žalobců k žalované tak s ohledem na provedené dokazování a právní hodnocení v původně stanovené výši trvá do 30.4.2019.
33. Ve výroku III rozsudku soud rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky 9 600 Kč, když tato částka měla představovat již uhrazené výživné v době od června 2018 do listopadu 2018, které požadovali žalobci vrátit, a to s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v daném rozsahu dne 3.6.2020 při jednání soudu, a to dle § 96 odst. 1 , 2, 4 o.s.ř.
34. O nákladech řízení mezi účastníky řízení rozhodl soud ve výroku IV tohoto rozhodnutí podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobci byli ve věci pouze částečně úspěšní, když se domáhali zrušení vyživovací povinnosti ke dni 30.11.2018 avšak tato byla zrušena tímto rozsudkem až ke dni 30.4.2019. Žalobci dále vzali žalobu částečně zpět nikoli pro chování žalované, což lze hodnotit jako neúspěch ve věci. Žalobci podali žalobu dne 18.6.2019, domáhali se zrušení vyživovací povinnosti ke dni 30.11.2018 s tím, že poslední splátku výživného uhradili na účet žalované dne 3.12.2018. Dle tvrzení žalované se jedná o platbu výživného za říjen 2018, přičemž od listopadu 2018 není výživné hrazeno a probíhá u zdejšího soudu exekuční řízení ohledně dlužného výživného za období od listopadu 2018 do dubna 2019 po sp.zn. 46 Exe 1640/2019 . V současné době je exekuční řízení odloženo do skončení tohoto předmětného řízení o zrušení vyživovací povinnosti. Žalobci tedy byli ve věci neúspěšní co do částky 9 600 Kč, kterou chtěli vrátit po žalované jako výživné za období od června 2018 do listopadu 2018 (6 x 1 600 Kč), když vzali žalobu zpět nikoli pro chování žalované a dále co do částky 9 600 Kč představující dlužné výživné za období od 30.11.2018 do 30.4.2019 (6 x 1 600 Kč), když v tomto období vyživovací povinnost trvala, ale nebyla hrazena. Soud tedy uzavírá, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobců byl srovnatelný, když se domáhali zrušení vyživovací povinnosti, v tomto jim bylo vyhověno, avšak neúspěšní byli co do částky 19 200 Kč (2 x 9 600 Kč) jednou z důvodu částečného zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalované a jednou co do doby trvání vyživovací povinnosti, když částku 9 600 Kč na výživném za období do 30.4. 2019 by ještě měli uhradit. Soud tak s ohledem na shodný poměr úspěchu a neúspěchu žalobců rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
35. Od povinnosti hradit soudní poplatek je toto řízení osvobozeno dle ustanovení § 11 odst.1 písm.c) z.č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích.
36. Ve výroku V rozsudku soud rozhodl o nákladech státu v daném řízení a to dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
37. Žalobci byli v řízení částečně neúspěšní, jak bylo uvedeno výše a s ohledem na povahu řízení a posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řízení povinnost hradit státu náklady řízení státu náleží jim. Soud však s odkazem na ustanovení § 148 odst.1 o.s.ř. u žalobců shledává předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, protože jsou oba odkázáni na sociální dávky, pobírají invalidní důchod, žalobce pečuje o invalidního syna a invalidní manželku a pobírá příspěvek na péči o ně. Zdravotní stav žalobkyně, žalobce a jejich nezletilého syna není dobrý. Podrobně uvedeno výše.
38. Náklady státu činí svědečné celkem ve výši 14 899,28 Kč vyplacené svědkyni celé jméno svědkyně a anonymizováno příjmení příjmení za jejich účast na jednání soudu dne 12.10.2020 a dne 24.3.2021.
39. Povinnost k plnění nákladů státu soud neuložil ani žalované, neboť žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti ke dni 30.4.2019, navrhla částečné zastavení exekučního řízení na dlužné výživné po 30.4.2019, přičemž stále nemá uhrazené výživné od žalobců ve výši 9 600 Kč za období od 30.11.2018 do 30.4.2019 (6 x 1 600 Kč). Uložit žalované povinnost k plnění poloviny nákladů řízení státu, tedy ve výši 7 449,64 Kč, zatížit ji povinností k plnění v souvislosti s řízením o jejím právu na výživné od rodičů, kteří svou povinnost řádně neplní, tak soud v celkovém kontextu daného řízení shledává jako zcela v rozporu se smyslem a duchem zákonné litery o vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, v rozporu s dobrými mravy.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.