Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 214/2021-22

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 24 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 600 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 600 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 1. 6. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit v 18 měsíčních pravidelných splátkách po 3 767 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 27 789 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 717 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 500 Kč a nákladů na hotovostní režim splátek ve výši 18 572 Kč Poslední splátka byla stanovena na 26. 2. 2018 Celkem žalovaná uhradila 15 400 Kč Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 4. 12. 2017. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky 52 389 Kč, dále požadovala zákonný úrok z prodlení dle čl. 16 smluvních podmínek a podle tohoto článku požadovala i smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. K výzvě soudu, aby žalobkyně označila a předložila důkazy, kterými by prokázala, že se řádně zabývala úvěruschopností žalované doručila žalobkyně podání, ve kterém vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 47 789 Kč a zákonných úroků (o tomto zpětvzetí rozhodl soud usnesením ze dne 19. 8. 2021, č. j. -15), zároveň uvedla, že požaduje přiznání zbývající části nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26. 8. 2016 má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky v 18 měsíčních splátkách po 3 767 Kč spolu s poplatkem ve výši 27 789 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 5 717 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 500 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 18 572 Kč.

5. Ze zákaznické karty má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu s platností do 15. 8. 2022. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je starobní důchodkyní. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil v průměru za poslední tři měsíce částku 22 089 Kč, interní splátky žalobkyni činily částku 8 546 Kč a odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v částce 6 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že vyživuje jednu osobu.

6. Z tabulky umoření má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26. 8. 2016 žalovaná zaplatila celkem 15 400 Kč, přičemž poslední platba proběhla k 4. 12. 2019.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 6. 2019 a podacího archu k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou na adresu adresa žalované, vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 86 111,12 Kč do 10. 6. 2019.

8. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

9. Dle , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne 26. 8. 2016, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j.  – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

15. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

16. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku ve výši 40 000 Kč zaplatit celkem 67 789 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že žalobkyně pouze porovnala příjem a výdaje žalované, ale nijak se nezabývala jejich strukturou. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že již žalobkyni splácí měsíčně částku 8 546 Kč, k tomu by se zavázala měsíčně splácet dalších 3 767 Kč. Polovina výdajů žalované by tak připadala pouze na splátky úvěrů, přičemž žalovaná je starobní důchodkyní, tudíž její příjem není vysoký. Postup žalobkyně tak nelze hodnotit jako postup, při kterém by bylo s odbornou péčí zjišťováno, zda bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr dle vyměřených splátek řádně splácet.

17. Majetkové poměry žalované tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je dle zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s  neplatná, když žalobkyně poskytla žalované ve smyslu věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

18. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

19. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 40 000 Kč, plnila dle bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26. 8. 2016 zaplatila celkem 15 400 Kč, k úhradě tak zbývá zaplatit částku 24 600 Kč (40 000 Kč – 15 400 Kč), která se stala splatnou ke dni 10. 6. 2019, což byla lhůta stanovená v předžalobní výzvě. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 11. 6. 2019, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 9,75 % p.a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení podle o.s.ř a za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla žalovaná oproti žalobkyni úspěšná v poměru 66 % a 34 % neúspěšná. Žalované by tak náležela náhrada 32 % nákladů, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.