Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 111/2020-26
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od 5. 10. 2018 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem v částce 2 810,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od 5. 10. 2018 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem v částce 2 810,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel – společnost právnická osoba – uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru (dne 4. 11. 2016). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut neúčelový, bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný takto načerpal celkem částku 25 532,37 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v předem dohodnuté výši a ve stanoveném termínu. Nedostál však své povinnosti a dostal se do prodlení se splácením. Žalobkyně rovněž požadovala uhrazení částky 250 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem právnická osoba a žalovaným jakožto dlužníkem byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, ve smluvních podmínkách, na něž smlouva odkazuje, a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný úrok a poplatek, který představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovaný postupně načerpal od původního věřitele částku 25 532,37 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal splácet poskytnutý úvěr včetně úroku a poplatku, a to v měsíčních splátkách ve smluvně určené výši. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení.
5. Žalobkyně prokázala úkon postoupení pohledávky z původního věřitele až na současnou žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem.
6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 4. 11. 2016.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.