Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 173/2021-60

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 34 677 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 569,17 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 4. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 32 107,83 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 15 073,70 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 34 977,17 Kč od 25. 1. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 569,17 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 4. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 32 107,83 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 15 073,70 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 34 977,17 Kč od 25. 1. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 29. 5. 2013 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, který měl žalovaný vrátit společně s úroky, tedy celkově částku 44 244 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 458 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2013. Schopnost žalovaného řádně hradit poskytnutý úvěr ověřovala žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného aj.). Žalobkyně dále ověřovala úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a anonymizováno (Nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně dospěla k závěru, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně žalovanému úvěr pro prodlení se splátkami úvěr k 25. 11. 2013 zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit částku odpovídající dlužné nové jistině ve výši 23 813,17 Kč, smluvní pokutu dle bodu číslo a číslo smlouvy ve výši 10 864 Kč a příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši z nové jistiny od data následujícího po dni zesplatnění do zaplacení. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán, avšak ani přes opakované upomínání na svůj dluh ničeho nezaplatil.

2. Zástupce žalobkyně při jednání zdůraznil, že žalovaný svým podpisem stvrdil údaje, kterými žalobkyně disponuje a žalobkyně tak s odkazem na zásady civilního práva oprávněně vycházela z toho, že žalovaný vůči ní jedná poctivě.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru číslo soud zjistil, že obsahuje základní informace o podmínkách poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 23 000 Kč.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 29. 5. 2013 má soud za prokázané, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru v celkové výši 23 000 Kč splatných v 18 měsíčních splátkách po 2 458 Kč. Žalovaný uvedl pro vyplacení úvěru číslo účtu: bankovní účet. Dále má soud za prokázané, že součástí tohoto návrhu jsou i smluvní ujednání o revolvingovém úvěru poskytovaném právnická osoba anonymizována dvě slova, která upravují vzájemná práva a povinnosti poskytovatele úvěru a příjemce úvěru.

6. Z oznámení o schválení úvěru číslo má soud za prokázané, že dne 6. 6. 2013 žalobkyně akceptovala žádost žalovaného ze dne 29. 5. 2013 o poskytnutí revolvingového úvěru v celkovém finančním rámci 23 000 Kč s dobou splácení 18 měsíců, přičemž v uvedeném oznámení bylo výslovně uvedeno, že dnem doručení tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Z dodejky má soud za prokázané, že si žalovaný převzal zásilku adresovanou žalobkyní na adresu adresa žalovaného, dne 12. 6. 2013.

7. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo má soud za prokázané, že vyměřuje 18 splátek po 2 458 Kč, přičemž první splátka je splatná ke dni 25. 7. 2013 a poslední splátka je splatná ke dni 25. 12. 2014.

8. Z karty klienta k č. smlouvy číslo vytištěné ke dni 17. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně evidovala celkem 25 plateb v celkové výši 20 430,83 Kč, přičemž pouze první splátka ve výši 2 458 Kč byla uhrazena řádně a včas, druhá splátka ve výši 2 458 Kč byla uhrazena s dvoudenním prodlením, následující platby již svou výší neodpovídaly vyměřeným splátkám.

9. Z oznámení ze dne 25. 11. 2013 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky ve výši 40 360 Kč, jelikož se ocitl v prodlení s úhradou splátky ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo.

10. Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 10. 2013 má soud za prokázané, že vyzvala žalovaného ke smírnému vyřešení sporu a vyzvala žalovaného k úhradě veškerých neuhrazených splátek úvěru dle splátkového kalendáře a vyfakturovaných smluvních pokut.

11. Z karty hodnocení klienta ke smlouvě číslo má soud za prokázané, že obsahuje informaci o pravidelném čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 18 795 Kč, výdaje žalovaného byly vyčísleny na 3 800 Kč (bez bližší specifikace, pouze s popisem: anonymizováno + manžel/ka (partner/ka)), dále v částce 2 244 Kč na splátky žalobkyni, ve výši 4 000 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, celkem tak výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 10 044 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a vyučen.

12. Z potvrzení o výši pracovního příjmu má soud za prokázané, že obsahuje informaci, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného vč. případných dávek v nemoci za poslední 3 měsíce, tj. od 1. 2. 2013 do 1. 4. 2013 činil 18 795 Kč. Mzda byla vyplácena v hotovosti a z pracovního příjmu nejsou prováděny srážky. Žalovaný pracoval jako barman.

13. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2011 má soud za prokázané, že se žalovaný zavázal vykonávat pro jméno příjmení pracovní činnost – obsluhu baru, a to od 1. 9. 2011. Žalovanému byl stanoven základní tarif odměny ve výši 16 000 Kč.

14. Z výplatní pásky za období 3/ 2013 má soud za prokázané, že jméno příjmení vyplatil žalovanému 23 484 Kč, z výplatní pásky za období 02/ 2013 má soud za prokázané, že jméno příjmení vyplatil žalovanému částku 23 034 Kč a z výplatní pásky za období 01/ 2013 má soud za prokázané, že jméno příjmení vyplatil žalovanému částku ve výši 23 268 Kč.

15. Z prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele ke smlouvě číslo má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na řešení sporů v rozhodčím řízení.

16. Z dokladu o vyplacení k účtu č. bankovní účet má soud za prokázané, že dne 5. 6. 2013 byla na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo vyplacena částka 23 000 Kč.

17. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (anonymizováno) má soud za prokázané, že obsahuje skóre žalovaného ve výši 213, přičemž je zde uvedena poznámka, že čím vyšší je skóre, tím vyšší je platební morálka v registru. neobsahuje rozmezí hodnocení.

18. Z výpisu záznamů z registru příjmení má soud za prokázané, že nebyla v tomto registru evidována žádná dlužná splátka.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 4. 2021 ve spojení s podacím archem z téhož dne, má soud za prokázané, že byla žalovanému dne 28. 4. 2021 odeslána na adresu adresa žalovaného, výzva k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 34 677 Kč s příslušenstvím.

20. Ze záznamu z insolvenčního rejstříku, má soud za prokázané, že dne 12. 12. 2013 podal žalovaný insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, dne 10. 2. 2014 bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení a dne 27. 8. 2018 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení.

21. Z příloh k insolvenčnímu návrhu má soud za prokázané, že vě nazvané Charakteristika závazků a věřitelů je uvedeno celkem deset závazků, z toho je jeden popsán jako dluh za mobilní služby, jeden je popsán jako kreditní karta, dva jako kontokorent, pět jako úvěr (z tohoto dva jsou identifikovány pro žalobkyni) a jeden jako půjčka. Součástí příloh byl též evidenční list vyhotovený k 30. 10. 2013 jméno příjmení a v tomto evidenčním listu bylo uvedeno, že měsíční tarif pro žalovaného činí částku 8 500 Kč, za období od února do prosince roku 2012 pak byla uvedená čistá mzda okolo 7 100 Kč a v podobné výši byla uvedena i za období od ledna do září 2013.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění má soud prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla převodem na účet žalovaného částku 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky v celkové výši 44 244 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 458 Kč, avšak na svůj dluh uhradil celkem částku 20 430,83 Kč. Naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru měla k dispozici informace o výdajích žalovaného.

23. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

24. Podle § 3028 odst. 3 o.z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Podle , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle , (dále jen „“) platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

27. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

28. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

29. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru dne 12. 6. 2013, tj. dnem dojití akceptace návrhu, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j.  – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

30. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

31. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 23 000 Kč zaplatit celkem 44 244 Kč ve splátkách po 2 458 Kč měsíčně.

32. Soud má za prokázané, že žalobkyně řádně zjistila a ověřila pouze příjmy žalovaného, když si od žalovaného vyžádala kopii pracovní smlouvy, ze které mohla mít za prokázané, že má žalovaný pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání. Dále měla od žalovaného k dispozici výplatní pásky za měsíce leden až březen 2013. Úvěr byl poskytnut v červnu 2013. Předložené výplatní pásky jsou tak v přiměřeném časovém odstupu od data sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nakonec měla žalobkyně k dispozici i potvrzení zaměstnavatele o výši měsíčního příjmu žalovaného. Ačkoli tedy bylo v průběhu jednání prokázáno, že žalovaný v návrhu na oddlužení vykázal (prostřednictvím evidenčního listu) příjem výrazně nižší, než jaký tvrdil a prokazoval žalobkyni, má soud za to, že se žalobkyně řádně zabývala zjištěním a ověřením příjmu žalovaného a v této části postupovala s odbornou péčí, neboť předloženéy potvrzovaly výši příjmu uvedenou v kartě klienta. Tj. v případě zjišťování příjmů žalovaného se nespoléhala žalobkyně pouze na tvrzení žalovaného, ale měla k dispozici iy, které toto tvrzení prokazovaly.

33. Ovšem při zjišťování výdajů žalovaného, které je žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klienta povinna porovnat s jeho příjmy, vycházela žalobkyně zjevně jen z tvrzení žalovaného, které je zaznamenáno vě nazvané hodnocení klienta. Žalobkyně při prověřování výdajů žalovaného postupovala formálně a spokojila se s tím, že žalovaný uvedené informace stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že informace o výdajích působí podhodnoceně a v části obecně identifikovaných výdajů se fakticky rovnají životnímu minimu. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje náklady na bydlení), a to spíše pro přechodné období. Rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Žalovaný také uvedl, že bydlí v nájmu. V takovém případě se jeví celkové náklady na nájemné, inkaso a dokonce i dopravu v částce 4 000 Kč jako nerealisticky nízké. K takto zaznamenaným údajům nebyla předložena žádná, která by prokázala, že uvedená informace je pravdivá. Žalobkyně se tak nemohla s odbornou péčí zabývat úvěruschopností žalovaného, když jí nebylo dostatečně známo, jaké jsou výdaje žalovaného, a nemohla tak výdaje žalovaného porovnat s jeho příjmy. Přitom žalovaný již v době žádosti o úvěr splácel žalobkyni jiný úvěr, a to ve splátkách á 2 244 Kč měsíčně. Pokud by se tedy k této splátce přičetla i splátka nového úvěru, zjistila by žalobkyně, že žalovaný by měsíčně vydával na splátky úvěrů částku vyšší, než na běžné životní potřeby, a zároveň by tato částka dosahovala čtvrtiny zjištěného příjmu žalovaného. Ostatně splátka úvěrů by převyšovala i (zaznamenané) náklady na bydlení, přičemž náklady na bydlení pravidelně tvoří nejvyšší výdaje domácnosti, zvlášť v situaci, kdy daná osoba bydlí v nájmu.

34. Soud tak konstatuje, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalovanému úvěr, ačkoli si neověřila výdaje žalovaného (které lze v případě nájemního bydlení ověřit například z nájemní smlouvy, a v případě nákladů na energie z vyúčtování nebo SIPO apod.). Žalobkyně navíc ani z údajů, tak jak je zaznamenala, nemohla mít s odbornou péčí za to, že bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, když by na splátky úvěrů vydával částky vyšší, než vydával na bydlení nebo na osobní potřebu (potraviny, ošacení, léky). Pokud by žalovaný skutečně měsíčně hospodařil s částkou životního minima, muselo by být žalobkyni zřejmé, že je finanční situace žalovaného zcela neuspokojivá a neumožňovala by mu splácet poskytnutý úvěr. Navíc bylo z listin dostupných v insolvenčním rejstříku prokázáno, že žalovaný čerpal další úvěrové produkty i u jiných poskytovatelů úvěru (konkrétně využíval kreditní kartu, měl zřízeny dva kontokorenty, dále měl uzavřené tři další úvěrové smlouvy a jednu smlouvu o půjčce). Žalovaný se tak zjevně nacházel v situaci, kdy byl předlužen. Ostatně jeho žádosti o schválení úpadku a řešení úpadku oddlužením bylo i vyhověno.

35. Pokud by žalobkyně řádně splnila svou povinnost a postupovala s péčí odborníka, nemohla by informace o výdajích žalovaného (bez požadavku na předložení dalších listin) v částce 3 800 Kč na osobní potřebu a v částce 4 000 Kč na„ bydlení, inkaso, dopravu a ostatní“ považovat za odpovídající. Žalobkyně nepředložila žádnéy, kterými by prokázala, že žalovaným uvedené výdaje odpovídaly skutečnosti, nemohla tak mít relevantně zjištěno, jaké jsou skutečné nezbytné výdaje žalovaného. Postup žalobkyně tak nelze hodnotit jako postup, při kterém by bylo s odbornou péčí zjišťováno, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr dle vyměřených splátek řádně splácet.

36. Dále soud doplňuje, že žalobkyně měla k dispozici před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru výpis ze systému anonymizováno, ve kterém bylo žalovanému přiděleno hodnocení 213. Zástupce žalobkyně pak při jednání doplnil, že klientům, kteří získají hodnocení v rozmezí číslo bývá žádost o úvěr zamítnuta. Žalobkyně přesto žalovanému úvěr poskytla.

37. Majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s  z roku 1964 neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému ve smyslu věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu z roku 1964 absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

38. Podle z roku 1964 platilo, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musel obohacení vydat. (odst. 1) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. (odst. 2).

39. Podle z roku 1964 platilo, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

40. Podle z roku 1964 platilo, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

41. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 23 000 Kč, plnila dle z roku 1964 bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu tohoto ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 12. 6. 2013 zaplatil celkem 20 430,83 Kč, k úhradě tak zbývá zaplatit částku 2 561,17 Kč (23 000 Kč – 20 430,83 Kč), která se stala splatnou ke dni 3. 5. 2021, což byla lhůta stanovená v předžalobní výzvě zaslané žalobkyní žalovanému dne 28. 4. 2021 (žalobkyně požadovala okamžité splacení dluhu, přičemž dle domněnky dojití byla výzva žalovanému doručena dne 3. 5. 2021). Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 4. 5. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.)

42. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení smluvních pokut, částky požadované jistiny a zákonných úroků zamítnout. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství, přičemž pro přehlednost výroku uvedl částku požadovaných úroků v kapitalizované podobě (výrok II.).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný v poměru 95 % a z 5 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 90 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.