Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 160/2021-25
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Romanou Malou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 2 000 Kč
takto:
I. Žaloba na zaplacení 2 000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení 2 000 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 2 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně vznikl nárok z titulu neplnění smluvních povinností žalovanou ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo uzavřené mezi účastníky, resp. mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou (dále jen„ smlouva"). Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky anonymizováno (dále jen„ VOP“) a ceník anonymizováno. V rámci smlouvy bylo ujednáno, že žalovaná po skončení smlouvy musí vrátit pronajaté zařízení: právnická osoba anonymizována čtyři slova (SN: číslo MAC:) (dále jen„ zařízení“), a to pod hrozbou uplatnění smluvní pokuty 2 000 Kč uvedené v ceníku anonymizováno. Žalovaná zařízení nevrátila a právnická osoba vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč.
2. V důsledku fúze sloučením se datum stala právním nástupcem právnická osoba žalobkyně.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud zjistil následující skutkový stav. Společnost anonymizováno uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo ve které se právnická osoba zavázala poskytovat žalované objednané služby veřejně dostupných komunikací a objednané doplňkové služby. Výpovědí z datum vypověděla žalovaná uzavřenou smlouvu. Společnost anonymizováno vyzvala žalovanou, aby v souladu s VOP vrátila na vlastní náklady a nebezpečí zapůjčené zařízení.
6. Čl. 7.4 VOP uvádí následující:„ do 14 dnů od ukončení smlouvy je nutné, abyste nám na vlastní náklady vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení. Zařízení můžete vrátit buď osobně na našich Kontaktních místech, jejichž aktuální seznam najdete na www.upc.cz/pece-ozakazniky/kontakt, nebo jeho zasláním na adresu našeho distribučního skladu, kterou naleznete na www.upc.cz/vraceni_zarizeni. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem. příjmení se vracené Přijímací zařízení cestou k nám nepoškodilo (nebo pro případ, že se tak stane), doporučujeme Vám, abyste zásilku při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné Přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho převezmeme v našem distribučním skladu nebo na pobočce.“ Přímo ve smlouvě se uvádí, že v případě nevrácení zařízení včas a v pořádku, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku (viz prohlášení účastníka ve smlouvě ad f)). Po odstoupení od smlouvy žalovanou vyzvala žalobkyně žalovanou, aby na vlastní náklady a nebezpečí vrátila zařízení a poskytla k tomu žalované lhůtu 14 dnů, a to v souladu s VOP. Žalovaná zařízení ve stanovené lhůtě nevrátila.
7. V důsledku fúze sloučením se datum stala právním nástupcem právnická osoba žalobkyně.
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez zařízení anonymizováno. Tato skutečnost byla anonymizováno zřejmá, dočasné poskytnutí zařízení VOP předpokládají. Bylo proto v zájmu anonymizováno zařízení poskytnout. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to účastník jako spotřebitel, kdo má povinnost zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si musí vyhledat na internetu, a která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, jízdné a např. náklady na pojištění balíku, jak uvádí anonymizováno ve vlastních VOP) na vrácení zařízení anonymizováno. Současně VOP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení anonymizováno, což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že smlouva je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí VOP, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VOP ve vztahu k možnosti v případě nevrácení zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. Pokud by se spotřebitel pokusil zjistit konkrétní výši smluvní pokuty, nalezl by jí až v závěru sekce ceníku anonymizováno označené jako„ INSTALAČNÍ, PŘÍPOJOVACÍ A OSTATNÍ POPLATKY,“ což může být průměrného spotřebitele matoucí.
9. Formulace čl. 7 4. VOP a ceníku anonymizováno napovídá spíše o tom, že záměrem UPC bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít či nemít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není).
10. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání VOP o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.