Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 381/2020-73
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 634,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 1 263,44 Kč a částku 534,18 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 100 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 1 100 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 101,95 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 1 263,44 Kč a částku 534,18 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 1 100 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 101,95 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 634,18 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 1 100 Kč bezhotovostně převodem na účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 619,19 Kč a smluvním úrokem z úvěru ve výši, která byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy, a to ve splatnosti do datum, čemuž žalovaný nedostál, protože na svůj závazek nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 3 022,02 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 1 100 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 619,19 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 494,25 Kč (úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny od datum do datum), smluvní pokuty 534,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 124,40 Kč (z dlužné jistiny v sazbě dle platných právních předpisů od datum, tj. od prvního dne prodlení, do datum) a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 150 Kč. Jelikož příslušenství nároku bylo stanoveno pevnou částkou, představuje kapitalizovaný úrok částku 1 263,44 Kč (součet nedoplatku poplatku za poskytnutí úvěru, smluvních úroků za poskytnutí úvěru a nákladů na vymožení pohledávky). Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení od datum, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Od data postoupení žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně předmětem řízení učinila i částku 534,18 Kč z titulu smluvní pokuty, která vznikla tím, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek vyplývající ze smlouvy a věřitel tak měl nárok požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení (zůstatek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že důkazy k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.
2. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět tak, že po žalovaném nadále požadovala pouze zaplacení částky 1 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 101,95 Kč a náhradu nákladů řízení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na datum, k němuž se žalovaný nedostavil, ačkoliv mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno dne datum. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a první zástupce žalobkyně, kteří svou nepřítomnost soudu omluvili a souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. S ohledem na skutečnost, že účastníci byli k jednání řádně předvoláni a lhůta k přípravě byla zachována, soud rozhodl, že bude jednat v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.
4. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně ze dne datum, soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1 , odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř. “), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé.
5. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dále zprávou banky právnická osoba, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou uzavřenou prostředky komunikace na dálku označenou jako Smlouva o úvěru anonymizováno ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 1 100 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku spolu s poplatkem 619,19 Kč, a to do datum. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků nezkoumala schopnost žalovaného finanční prostředky splatit. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nezaplatil ničeho. Předmětem řízení nadále zůstala jednak částka 1 100 Kč představující poskytnuté finanční prostředky, které právní předchůdkyně žalobkyně převedl na účet žalovaného, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 101,95 Kč, který vznikl tím, že žalovaný dlužnou jistinu neuhradil ve lhůtě splatnosti, tedy se dne datum dostal do prodlení, přičemž žalobkyně úrok vyčíslila do datum právnická osoba následně dne datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Ode dne následujícího po prodeji pohledávky požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny 1 100 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba v rozsahu po částečném zpětvzetí je důvodná pouze částečně.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 1 100 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
15. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného vůbec, jelikož soudu nedoložila k tomuto žádná tvrzení a navíc ani nedisponovala žádnými důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti prokázaly, čímž nedostála povinnosti jí uložené v ZSU. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 1 100 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho, pročež jí stále dluží částku 1 100 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 1 100 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
16. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s § 573 o. z. došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 1 100 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 1 100 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 1 634,18 Kč s příslušenstvím. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, co částek uvedených ve výroku I. rozsudku bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalovaného. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015 ) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno„ počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně. S ohledem na výši požadovaného jen kapitalizovaného příslušenství (pro které bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žalobkyní), je zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.