Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
15 C 135/2020-19
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené titul jméno příjmení, titul, IČO
advokátkou sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale hlášen na adrese adresa
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za období od 20. ledna 2016 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za období od 20. ledna 2016 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. srpna 2020, na zaplacení částky 5 tis. Kč, jakožto nevrácené zápůjčky, poskytnuté žalovanému zřejmě v této výši společností právnická osoba se sídlem sídlo právnické osoby anonymizováno, na základě smlouvy, uzavřené dne datum anonymizováno. Tuto zápůjčku se měl žalovaný zavázat vrátit do 19. ledna 2016, což neučinil. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. Svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené se zapůjčitelkou dne datum.
V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je zahraniční obchodní společnost registrovaná sídlem v sídlo žalobkyně anonymizováno a stejně tak původní zapůjčitelka měla v době sjednání tvrzené smlouvy sídlo v zahraničí, sídlo právnické osoby anonymizováno. S ohledem na místo sjednání smlouvy účastníků, resp. tvrzené místo plnění závazku, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.
Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy a dodavatelka služeb svou činnost provozovala v zemi bydliště spotřebitele.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 29. září tr. K jednání nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž jen strana žalující svou neúčast předem omluvila.
Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ .
Žalobkyně k prokázání svých tvrzení důkazy označila v žalobním návrhu, avšak v rozporu s § 79 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) je podle tohoto označení podle svého návrhu nepředložila. Elektronické přílohy návrhu na vydání EPR totiž vesměs obsahovaly datové soubory s jinými názvy. V každém případě měla být žalobkyní předložena písemnost, označená k důkazu jako smlouva o půjčce – Internetový formulář –„ název smlouvy v cizím jazyce anonymizováno“, která měla zřejmě prokazovat základ skutkových tvrzení žalobkyně o sjednání žalovaného závazku. Takové písemnost však k žalobě připojena nebyla a nebyla soudu předložena ani na nařízeném jednání. Další předložené písemnosti pak zjevně nemohly mít v tomto směru žádnou důkazní hodnotu. Výzvy žalobkyně k placení mohly prokázat jen učinění takového jednání a výpis z účtu věřitele či příkaz k úhradě, resp. datové soubory s tímto názvem či obsahem soudu předloženy nebyly. Proto soud na jejich základě nemohl cokoli zjišťovat.
Soud tak nezjistil základ žalobních tvrzení o tom, že došlo ke sjednání smlouvy o zápůjčce tím, že zapůjčované peníze byly předány žalovanému (s ohledem na reálný charakter tohoto závazku). Proto nelze ani dovodit povinnost žalovaného vrátit zápůjčku zapůjčitelce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nemá tak význam se zabývat tím, zda skutečně byla dále sjednána smlouva o tvrzeném postoupení této pohledávky žalobkyni. Nebyla-li totiž zjištěna pohledávka postupitelky – tvrzené zapůjčitelky, není možné uvažovat ani o jejím postoupení další osobě. Soud proto žalobu na zaplacení žalované jistiny výrokem I. pro neunesení důkazního břemene zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu, nelze dovodit ani právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ . Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu.
Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ , podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšný žalovaný žádnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému bránění svého práva před soudem nežádal, nepřiznal soud právo v tomto směru žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).