Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 72/2021-23

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 3 361,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 624,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 5. 3. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 736,79 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 624,41 Kč za dobu od 28. 2. 2019 do 4. 3. 2019 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 834 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 624,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 5. 3. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do částky 736,79 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 624,41 Kč za dobu od 28. 2. 2019 do 4. 3. 2019 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 834 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Žalobkyně se žalobou ve znění dalšího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení 3 361,20 Kč s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, a.s. se žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které mu poskytla úvěr ve výši částka. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však porušil smluvní podmínky, proto předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný, a to dne datum. Dlužná částka je představovaná částkou 2 624,41 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou, kdy se jedná o zbývající neuhrazenou část vyčerpané jistiny bez dalších přirostlých položek, dále částkou ve výši 50 Kč, která je představována náklady na vymáhání, a dále poplatky ve výši 686,79 Kč. V doplnění žaloby přitom žalobkyně upřesnila, že ve skutečnosti se jednalo o smlouvu o kontokorentu, která s žalovaným byla právní předchůdkyní uzavřena. Svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s  v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne datum dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že tato mu umožní v rámci vedeného účtu čerpat peněžní prostředky, které následně žalovaný právní předchůdkyni s dalšími poplatky vrátí, přičemž žalovaný čerpal celkem částka a právní předchůdkyni ani žalobkyni doposud nezaplatil ničeho; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit.

Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, která se podává ze smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2020 včetně seznamu (byť žalobkyně v rozporu s tím v žalobě uváděla datum 3. 12. 2014). Dále soud (oběma účastníky podepsanou) smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyhodnocuje jakožto smlouvu

o úvěru podle a násl. , (dále také jen o. z.) – byť se jednalo o tzv. kontokorentní smlouvu, jejím pravým charakterem je poskytnutí úvěru, jak má na mysli citované ust. o. z. – na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona

č. , o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle § a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když toto v řízení sice tvrdila, nicméně neprokázala. Pouhé spolehnutí se na prohlášení žalovaného, popř. nahlédnutí do veřejně dostupných registrů, je zcela nedostačující, když je třeba aktivně zkoumat jak příjmovou, tak výdajovou stránku úvěrovaného

(srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR z 1. 4. 2015, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. ). Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost takové smlouvy ze dne 27. 2. 2019 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87

odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu

(§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle , avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání

o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 2 624,41 Kč vrátit (uhrazeno nebylo ničeho). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dne 28. 2. 2019, kterážto výzva mu byla stejného dne i odeslána, pročež má soud podle o. z., za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 4. 3. 2019 a od následujícího dne tak má žalobkyně podle o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I, přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s 

odst. 1 Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 624,41 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 736,79 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 78 % a neúspěch 22 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 56 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle , písm. d) (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč pak náleží žalobkyni 56 %, což představuje částka 834 Kč.

Pro úplnost soud dodává, že v souladu s  tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.