Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 418/2021-18
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1.005 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.005 Kč od 10.2.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.005 Kč od 10.2.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení 1.005 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval (dne datum) vlakovou linkou zajišťovanou právní předchůdkyní žalobkyně, tj. právnická osoba, a to vlakem číslo na trase obec - obec hlavní nádraží, a že se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o kontrole. Žalovaný na místě nezaplatil ničeho, přičemž jízdné (5 Kč) a jeho přirážka (1.000 Kč) nebyly zaplaceny ani na základě následně zaslaných upomenutích. Sporná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 1.005 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jsou splněny, pročež ve věci rozhodl bez nařízeného jednání.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný dne datum cestoval vlakem číslo provozovaným právnická osoba, a že se při kontrole mezi stanicemi obec - obec hlavní nádraží neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný na místě nezaplatil jízdné ve výši 5 Kč a ani jeho přirážku ve výši 1.000 Kč, když k zaplacení nedošlo ani později. Sporná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil.
5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. NOZ), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (právní předchůdkyně žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 NOZ), kterým je vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v.p.ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky anonymizována dvě slova pro veřejnou drážní osobní dopravu, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Žalovaný tím, že se při kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, porušil podmínky přepravního řádu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné za cestu z nástupní do cílové stanice (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb.), jakož i zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu (§ 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb.). Výši přirážky za nedodržování přepravního řádu pak byla platně stanovena (§ 7 odst. 7 v.p.ř.) přepravcem (právnická osoba) v jeho smluvních přepravních podmínkách. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ) a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o smlouvy o postoupení pohledávek, tyto soud posoudil jako platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. NOZ). Na jejím základě pak soud shledal aktivní legitimaci žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že sporná pohledávka byla platně postoupena.
6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.005 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
8. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.