Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
52 C 321/2017-44
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Čvančarou ve věci
žaloce: právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
se sídlem adresa,
o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy
takto:
I. Žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy – peněžní částky ve výši 1 858 329 Kč, přijaté do soudní úschovy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 3. 2013, č.j. číslo jednací, žalobci, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy – peněžní částky ve výši 1 858 329 Kč, přijaté do soudní úschovy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 3. 2013, č.j. [číslo jednací], žalobci, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou původně domáhal nahrazení souhlasu žalované a souhlasu společnosti právnická osoba (dále jen DC) s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. spisová značka. Tvrdil, že uzavřel s DC podnájemní smlouvu číslo ve znění dalších dodatků, smlouvu o podnájmu nebytových prostor číslo ve znění pozdějších dodatků a smlouvu o podnájmu volné plochy číslo, přičemž předmětem všech podnájmů byly specifikované prostory v areálu tzv. pražské tržnice, jejímž vlastníkem je žalovaný, avšak právnická osoba jej užívala na základě nájemní smlouvy č. číslo číslo ze dne 9. 12. 1994. Žalovaný informoval žalobce, že došlo k ukončení smlouvy o nájmu k 31. 12. 2012 výpovědí. DC oproti tomu oznámila žalobci, že výpověď považuje za neplatnou. Za užívání předmětných prostor tak DC po žalobci požadovala nájemné podle podnájemní smlouvy a žalovaný náhradu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tedy měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem a složila proto peněžitou částku ve výši 1 858 329 Kč, odpovídající nájemnému za první čtvrtletí roku 2013 (dále jen předmětné období) do soudní úschovy. Poté co žalobce obdržel usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 11. 2016, požádal o vydání předmětu úschovy, avšak tento mu vydán nebyl s odůvodněním, že DC ani žalovaný nevyslovili souhlas a byl poučen o možnosti domáhat nahrazení jejich souhlasu žalobou. Žalobce zdůraznil, že je vlastníkem předmětu úschovy a je v bezvýchodné situaci, neboť nemůže s prostředky nakládat a je závislí na výsledku řízení vedeného mezi DC a žalovanou o neplatnost výpovědi. Žalobce uvedl, že vedle složení předmětu úschovy plnil žalované na užívání v předmětném období částku 1 858 329 Kč. Dovozoval, že žalovaný nemá důvod nesouhlasit s vydáním předmětu úschovy. Zdůraznil rovněž, že nejsou splněny podmínky pro připadnutí předmětu úschovy státu, neboť všichni účastníci úschovou řízení uplatňují své právo k předmětu úschovy. Dodal, že pokud by soud měl za to, že nenastaly soluční účinky v souvislosti s přijetím předmětu úschovy bylo by třeba, aby soud rozhodl o vydání žalobci.
2. Podáním ze dne 10. 11. 2020 vzal žalobce žalobu ve vztahu ke právnická osoba zpět s odůvodněním, že její souhlas s vydáním předmětu úschovy obdržel. Soud proto řízení ve vztahu ke spol. DC zatavil usnesení, ze dne 9.2.2021, č.j. číslo jednací.
3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Shodně uvedl, že je vlastníkem areálu Pražské tržnice, který na základě nájemní smlouvy užívala DC s tím, že spor o neplatnost výpovědi mezi nimi byl již ukončen. Namítl také, že od žalobce žádné plnění (s výjimkou plnění v soudní úschově) neobdržel.
4. Mezi účastníky bylo nesporné (§ 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), že žalovaný byl vlastníkem předmětného areálu tzv. pražské tržnice v období 1. čtvrtletí 2013. Nebylo sporné ani to, že žalobce uzavřel se právnická osoba shora uvedené smlouvy o podnájmu prostor v tomto areálu i pro předmětné období.
5. Z provedených důkazů soud zjistil následující:
6. Z přehledu úhrad žalobce za užívání prostor v pražské tržnici v období 2013 až 2015 soud zjistil, že žalovaný neeviduje platbu žalobce za užívání předmětných prostor v 1. kvartále 2013.
7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci číslo jednací ze dne 11. 3. 2019, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. číslo jednací, má soud za zjištěné a v podrobnostech odkazuje na tato rozhodnutí, že právnická osoba bylo uloženo zaplatit žalovanému částku 246 417 488 Kč s příslušenstvím, neboť řádně a včas nehradila nájemné podle smlouvy o nájmu ze dne 9. 12. 1994, týkající se areálu tzv. pražské tržnice a současně jí bylo uloženo vyklidit předmětný prostor, neboť dne 31. 12. 2012 uplynula výpovědní doba podle výpovědi ze dne 16. 12. 2011. Vyplývá z nich tak závěr, od něhož nemá soud důvod se odchýlit, že právnická osoba od 1. 1. 2013 nebyla oprávněna předmětné prostory užívat, ani z nich brát užitky. Jako předběžná otázka byla vyřešena otázka platnosti výpovědi s tím, že výpověď ze dne 16. 12. 2011 daná žalovaným právnická osoba je platná. Ani od tohoto závěru nemá soud důvod se odchýlit a odkazuje na odůvodnění rozsudků, jejichž právní moc nastala dne 21. 1. 2020
8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. spisová značka (usnesení čl. 91 o přijetí úschovy, usnesení čl. 105, žádost žalované o vydání předmětu úschovy ze dne 1. 11. 2016, usnesení čl. 124, žádost složitele o vydání předmětu úschovy ze dne 24. 7. 2017, souhlas příjemce s vydáním předmětu úschovy ze dne 20. 10. 2020) soud zjistil, že podáním ze dne 12. 3. 2013 žalobce složil do soudní úschovy částku 1 858 329 Kč, přičemž v podání uvedl, že v důsledku sporu mezi žalovanou a právnická osoba je v nejistotě, kdo je jeho věřitelem ohledně užívání předmětných prostor v prvním čtvrtletí 2013. Žalobce (jako složitel), právnická osoba (jako příjemce) a žalovaný (jako osoba uplatňující právo k předmětu úschov) byli následně soudem informováni o tom, že předmět úschovy připadne státu po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy, jestliže se o ní nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení. Uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i tehdy, nebylo-li podané žádosti o vydání předmětu úschovy pravomocným usnesením vyhověno. Následně žalobce právnická osoba i žalovaný požádali o vydání předmětu úschovy. Jejich žádosti byly zamítnuty v důsledku nesouhlasu ostatních účastníků. Společnost DC podáním ze dne 20. 10. 2020 souhlasila s vydání předmětu úschovy žalobci.
9. Z činnosti zdejšího soudu je mu známo, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 11. 2020, č.j. číslo jednací byl nahrazen souhlas právnická osoba s vydáním předmětu úschovy - peněžní částky ve výši 1 858 329 Kč, přijaté do úschovy soudu usnesením ze dne 21. 3. 2013, č. j. číslo jednací, žalovanému. Právní moc rozsudku nastala dne 5.1.2021.
10. Po skutkové stránce lze tedy uzavřít, že žalobce složil do soudní úschovy vedené pod sp. zn. spisová značka plnění za užívání předmětu podnájmu podle shora uvedených smluv za období 1. kvartálu 2013. Žalovaný je (a i v předmětném období byl) vlastníkem předmětu podnájmu. Žalovaný požádal o vydání předmětu úschovy a nesouhlasil s vydáním jinému účastníkovi řízení o úschově. Společnost DC souhlasila s vydáním předmětu úschovy žalobci. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce předmět podnájmu skutečně užíval i v předmětném období. V řízení bylo prokázáno, že krom složení shora uvedené částky do soudní úschovy, žalobce za užívání v předmětném období ničeho nezaplatil.
11. Podle § 451 zák. č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).
12. Soud vyšel ze shora uvedených rozsudků, které nabyly právní moci a vyřešily (byť jako předběžnou) otázku platnosti výpovědi a ukončení nájemního vztahu mezi (původními) žalovanými k areálu tzv. Pražské tržnice s tím, že nájemní vtah mezi nimi byl ukončen k 31. 12. 2012. Zánikem nájemního (hlavního) vztahu došlo také k zániku podnájemního (vedlejšího) vztahu. Společnost DC proto nebyla oprávněna brát užitky za užívání předmětu podnájmu v období od 1. 1. 2013 a nebyla tak oprávněna brát užitky (tedy inkasovat podnájemné), ani v předmětném období. Souhlas právnická osoba s vydáním předmětu úschovy byl nahrazen shora uvedeným rozsudkem zdejšího soudu. Prostředky v soudní úschově tak náleží žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětných prostor (§ 451 odst. 1 obč. zák.), neboť byl jejich vlastníkem a žalobce je v předmětném období užíval, aniž by k tomu, v důsledku zániku podnájemní smlouvy, měla právní důvod (§ 451 odst. 2 obč. zák.).
13. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl (výrok I.)
14. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a přiznal mu právo na náhradu nákladů. Náklady žalovaného v řízení tvoří náklady právního zastoupení advokátem podle § 7 a 8 odst. 1 vyh. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen AT), a to odměna za 3 úkony právní služby v plné výši po 15 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření a účast u jednání), paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý z uvedených úkonů (§ 13 odst. 4 AT) a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za DPH (9 916 Kč). S odkazem na nález ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 2434/2019 má však soud za to, že žalovaný je náležitě vybaven k hájení svých zájmů navzdory množství skutkově i právně totožných případů, jako je projednávaná věc. Odměna za právní zastoupení (včetně odpovídající DPH proto není účelná. Soud proto přiznal náhradu nákladů ve vztahu k náhradě hotových výdajů tedy ve výši 3 x 300 Kč a tomu odpovídající DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.