Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 192/2020-158
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 35 954, 65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 11 968 Kč a dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 968 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 268 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 268 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se částečně zamítá co do částky 15 718,65 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 127,16 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení.
IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácen z účtu Okresního soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 599 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 11 968 Kč a dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 968 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 268 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 268 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se částečně zamítá co do částky 15 718,65 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 127,16 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení. IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácen z účtu Okresního soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 599 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 9. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 35 954,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 395,16 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 968 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 14. 1. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši 10 000 Kč a úrok ve výši 8 521 Kč uhradit v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,64 % ročně. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalované, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ anonymizováno“ (možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání). Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 6. 2020. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku dne 20. 6. 2020, která byla zpoplatněna poplatkem ve výši 300 Kč. Dne 5. 7. 2020 odeslala žalobkyně žalované 2. upomínku, která byla zpoplatněna poplatkem 500 Kč,
a současně upozornila žalovanou na zesplatnění pohledávky. Žalovaná splátky ani nadále nesplácela a dosud dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 9 730,11 Kč, úroky ve výši 7 761,61 Kč, poplatek za inkasní službu ve výši 2 856 Kč (68 splátek po 42 Kč), zbylou část doplňkové služby anonymizováno ve výši 9 112 Kč, náklady na upomínání ve výši 1 800 Kč, smluvní pokutu dle čl. V. smlouvy
o spotřebitelském úvěru ve výši 83,64 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 1,68 Kč
a smluvní pokutu dle čl. V. 5.5 smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 4 865,05 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ač jí byly žaloba
i předvolání k jednání řádně doručeny.
3. Žalobkyně v rámci jednání soudu dne 1. 9. 2021 vzala žalobu v části, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku, částečně zpět.
4. Podle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
5. Podle ust. § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. , je-li návrh vzat zpět, soud řízení zastaví.
6. Jelikož žaloba byla vzata částečně zpět, soud řízení podle shora citovaného zákonného ustanovení § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. v přiměřeném rozsahu zastavil (výrok I.).
7. Žalobkyně předložila k důkazu Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo včetně příloh (č. l. 7 až 19 spisu), která měla být podepsána dne 14. 1. 2020 v 17:50 hodin. Ve smlouvě
o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěru ve výši 10 000 Kč (a to tak, že částka 8 000 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele a částka 2 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele). Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,64 % ročně. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku
18 521 Kč (jistinu 10 000 Kč + úrok 8 521 Kč) v měsíčních splátkách po 257 Kč. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za 1. upomínku (v případě prodlení s úhradou splátky) ve výši 300 Kč a za 2. upomínku ve výši 500 Kč, dále smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou úvěru a následného zesplatnění ve výši 50 % z dlužné jistiny. Součástí smlouvy o úvěru měly být smlouva o inkasní službě a smlouva o doplňkové službě anonymizováno. Ve smlouvě i inkasní službě se žalovaná zavázala zřídit inkaso ke svému účtu a uhradit za inkasní služby celkovou částku ve výši 3 024 Kč v měsíčních splátkách po 42 Kč. Ve smlouvě o zřízení doplňkové služby anonymizováno se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zde specifikované služby (odklady splátek) a žalovaná se zavázala uhradit částku 9 648 Kč, a to v měsíčních splátkách po 134 Kč. Jak ve Smlouvě o inkasní službě, tak ve Smlouvě o doplňkové službě anonymizováno je stanoven způsob uzavření smluv, když smlouva má být vyhotovena ve dvou stejnopisech a tato je platná dnem podpisu smluvními stranami. Smlouva o inkasní službě, ani smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno není stranami podepsána. Ve smlouvě o inkasní službě i o doplňkové službě anonymizováno bylo dohodnuto, že v případě prodlení žalované se splácením úvěru ze dne 14. 1. 2020, v důsledku kterého se úvěr stane splatným, je spotřebitel povinen uhradit zbývající část sjednaných služeb (inkasní
a anonymizováno).
8. Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru je Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), kterým žalobkyně dokládá, jakým způsobem zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. V kolence Příjmy a závazky je uvedeno, že žalovaná má příjem ze závislé činnosti 17 890 Kč, náklady na spotřebitele činí 6 800 Kč, náklady na manžela 0 Kč, náklady na děti 0 Kč a náklady na bydlení
8 500 Kč. příjmení jméno závazků je prázdná. Žalobkyně tedy vycházela z celkových měsíčních příjmů 17 890 Kč a celkových měsíčních závazků 15 300 Kč.
9. Žalobkyně dále doložila, že za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru dlužníků, lustraci neplatných dokladů, lustraci v katastru nemovitostí, pořídila si výpis z obchodního rejstříku na zaměstnavatele žalované, kopii občanského průkazu a řidičského průkazu žalované a měla k dispozici jedinou výplatní pásku žalované (č. l. 145 spisu). Žalobkyně nedoložila, že by pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované disponovala výpisem z účtu žalované. Žalobkyně si tedy de facto ničím neověřila měsíční výdaje žalované, když si pro účely jejich kontroly nezajistila výpis z účtu žalované. Takový postup sám o sobě navozuje pochybnosti o tom, že skutečným cílem žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů
a výdajů žalované. Je s podivem, že žalobkyně nevyžadoval výpisy z účtu, aby si mohla vytvořit představu o skutečné výši příjmů a výdajů žalované. Stejně tak se žalobkyně spokojila s jedinou výplatní páskou za měsíc listopad 2019, ze které je navíc patrno, že příjem žalované je postižen srážkami ve výši 792 Kč. Minimálně existence srážek měla být impulsem k podrobnějšímu ověření výdajů žalované, neboť za daného stavu není jakkoli zřejmé, k čemu se předmětné srážky vážou, když v rámci dotazníku nejsou uvedeny žádné závazky.
10. Žalobkyně doložila 4 upomínky ke splácení úvěru včetně dokladů o odeslání.
11. Z detailu pohybu vyplývá, že žalované byl dne 15. 1. 2020 vyplacen úvěr ve výši 8 000 Kč.
12. Z výzvy ze dne 21. 7. 2020 (č. l. 34 verte spisu) a z dokladu o odeslání vyplývá, že touto výzvou žalobkyně zesplatnila úvěr.
13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam, když neobsahovaly žádné pro věc relevantní skutečnosti.
14. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
15. Žalovaná akceptoval návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které byl žalované sjednaným způsobem vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč, a to tak, že částka 8 000 Kč byla vyplacena na účet žalované a částka 2 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěru splácet. Podklady, na jejichž základě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, samy o sobě vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Z výplatní pásky za listopad 2019 vyplývá, že příjem žalované byl v té době postižen srážkami ze mzdy, ačkoli v dotazníku není uveden žádný závazek. Již tato skutečnosti objektivně vzbuzuje důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, přesto si žalobkyně nezajistila výpis z účtu žalované a spokojila se s jedinou výplatní páskou.
16. Smlouvy o inkasní službě a o zřízení doplňkové služby anonymizováno nejsou žalovanou podepsány, ačkoliv podpis obou účastníků výslovně předpokládají obě smlouvy ve svých závěrečných ustanoveních (viz„ Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech o shodné platnosti, jeden výtisk obdrží spotřebitel, třetí výtisk obdrží příslušná banka spotřebitele zřizující inkasní službu spotřebiteli ve prospěch poskytovatele. Smlouva je platná dnem podpisu a účinná dnem nabytí účinnosti smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru ze dne 14. 1. 2020“).
17. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen
„ o. z.“), a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení o. z., a dále dle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
18. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
Podle odst. 3 téhož ustanovení, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
27. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně
o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
28. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud má tedy za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, absolutně neplatné jsou tudíž
i další navazující smlouvy, tedy smlouva o inkasní službě a smlouva o doplňkové službě podpora, když navíc tyto dvě smlouvy nebyly účastníky řádně podepsány, tudíž ani uzavřeny.
29. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru, jakož i ostatní smlouvy jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky či smluvní pokuty. Soud proto uložil žalované povinnost uhradil žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč poníženou o uhrazenou částku
1 732 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
30. Nad rámec shora uvedeného má soud za to, že v rámci sjednaných podmínek inkasní služby
a doplňkové služby podpora byly sjednány nároky, které mohla žalobkyně uplatňovat po žalované za situace, kdy se spotřebitelský úvěr (na něž jsou obě smlouvy vázané) stane splatným. Smluvní strany si tedy sjednaly (za předpokladu, že by smlouvy byly platně uzavřeny) nároky pro případ, že žalovaná poruší své smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru a ocitne se v prodlení. Platby za inkasní službu a doplňkovou službu anonymizováno nejsou tedy ničím jiným, než smluvní pokutou, která byla ovšem sjednána v rozporu s ustanovením § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ze kterého vyplývá, že pro případ prodlení spotřebitele mohou být sjednány pouze v něm zmíněné platby a zákon určuje jejich výši. V odst. 2 a 3 pak zákonodárce omezuje výši smluvní pokuty. Smluvní ujednání, která odporují těmto ustanovením, stíhá sankce neplatnosti podle § 580 odst. 1 o. z. Soud má proto za to, že nároky sjednané v obou smlouvách jsou z toho důvodu dle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. neplatné.
31. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3. 9. 2020, a to dopisem ze dne 21. 7. 2020, který byl téhož dne odeslán na adresu žalované. Dopis se tak dostal do právní sféry žalované. Pokud žalovaná dlužnou částku v uvedené lhůtě neuhradila, ocitla se dnem 4. 9. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data má tedy žalobkyně dle § 1970 o. z. nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 8,25 % ročně.
32. Výrok o tom, že po právní moci usnesení bude z účtu Okresního soudu v Kroměříži vrácena žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku ve výši 599 Kč, má oporu v ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění změn a doplňků. Lhůta pro vrácení soudního poplatku je stanovena v souladu s ust. § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích na 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
33. V tomto sporu byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.