Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 159/2021-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 11 808 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 808 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 572 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 043,29 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 12. 2. 2021 a ve výši 1,75 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 304,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 808 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 572 Kč se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 043,29 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 12. 2. 2021 a ve výši 1,75 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 304,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně zaplacení částky 11 808 Kč, sestávající z jistiny ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 816 Kč, s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1 572 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 043,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 21. 1. 2019 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit bance částku 8 000 Kč s příslušenstvím nejpozději do 20. 7. 2019 Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky, přičemž žalovaný svoji vůli k uzavření smlouvy měl projevit tzv. verifikační platbou, kdy převedl na účet banky částku 1 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti neměl plnit řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní mělo dojít k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 4. 12. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni částku 8 000 Kč jako jistinu a 3 808 Kč na smluvené smluvní pokutě, jak tyto nároky měly být sjednány ve smlouvě, obchodních podmínkách a v sazebníku, které dle dohody stran měly tvořit nedílnou součást předmětné smlouvy. Schopnost žalovaného platit úvěr měla posoudit banka tak, že žalovaný o půjčku zažádal online a uhradil tzv. verifikační platbu, přitom na základě těchto informací banka zahájila schvalovací proces, jehož součástí je i nahlížení do registrů, resp. ověřování bonity klienta.

2. Podáním ze dne 7. 5. 2021 pak žalobkyně vzala žalobu v části týkající se zaplacení částky 5 380 Kč (představující smluvní pokutu, náhradu nákladů za upomínání ve výši 100 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 572 Kč) zpět s tím, že žalobkyně není schopna prokázat ověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť jako právní nástupkyně původní věřitelky takovými doklady nedisponuje. Vzhledem k této skutečnosti proto soud nejprve výrokem I. rozsudku zastavil řízení v částce týkající se zaplacení částky 3 808 Kč jako smluvní pokuty a částky 1 572 Kč jako kapitalizovaných smluvních úroků, a to v souladu s ust. , 2 , (dále jen ), když souhlasu žalovaného s tímto zpětvzetím ve smyslu nebylo zapotřebí, neboť ke zpětvztetí došlo ještě před zahájením jednání.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci usnesením ze dne 13. 5. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 31. 5. 2021 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Z listin označených jako smlouva o úvěru číslo ze dne 21. 1. 2019 a ze dne 21. 6. 2019, bylo v řízení prokázáno, že tyto měly být uzavřeny bez podpisu, formou prostředků komunikace na dálku, jejich nedílnou součástí měly být obchodní podmínky a podle nich měla mezi bankou a žalovaným být uzavřena dohoda o tom, že banka žalovanému poskytne finanční prostředky –částku 8 000 Kč, která měla být vrácena žalovaným původně nejpozději do 20. 2. 2019, následně byla splatnost prodloužena do 20. 7. 2019, s procentní sazbou úroků 37,31 % a žalovaný se měl zavázat vrátit bance částku 9 472 Kč; v obchodních podmínkách přitom bylo uvedeno, že registrace znamená potvrzení o obdržení dokumentace a o připsání verifikační platby vystavené bankou prostřednictvím uživatelského profilu žalovaného; poskytne-li banka žalovanému úvěr, má se za to, že potvrzení věřitele bylo uděleno k okamžiku poskytnutí úvěru; žalovaný k okamžiku registrace měl bance potvrdit, že se podrobně seznámil s textem ustanovení smlouvy včetně jejich příloh, tj. Obchodních podmínek a Sazebníku, že s nimi souhlasí, považuje je za závazné a souhlasí, aby banka plnila svůj závazek poskytnout peněžní prostředky bezprostředně po uzavření smlouvy; smlouva měla nabýt účinnosti (podle toho co nastane dříve) budˇ odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon žalovaného, nebo odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet žalovaného nebo vyplacením hotovosti podle sjednané varianty, nebo odesláním této smlouvy na registrovaný email žalovaného.

6. Částečnými výpisy z účtů banky ze dne 18. 12. 2015 pak bylo prokázáno, že banka tohoto dne obdržela od žalovaného z účtu č. bankovní účet částku 1 Kč jako verifikační platbu a že dne 21. 1. 2019 poukázala na této účet č. bankovní účet, který byl uveden ve smlouvě ze dne 21. 1. 2019 částku 8 000 Kč.

7. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 16. 11. 2020, včetně potvrzení o úhradě ceny za postoupení, jakož z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2020, je dále postaveno na jisto, že banka se písemně dohodla žalobkyní na tom, že ke dni 20. 11. 2020 postupuje žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to za dohodnutou úplatu, a žalobkyně tuto pohledávku se vším příslušenstvím, včetně případných sankčních plateb ze strany dlužníků s nimi spojenými přijímá. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno, a to bankou dne 7. 12. 2020.

8. Předžalobní výzvou datovanou dnem 27. 1. 2021, jakož i kopií poštovního podacího archu ze dne 29. 1. 2021, je prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13 388 Kč, a to ve lhůtě do 12. 2. 2021 s tím, že neučiní-li tak, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

9. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech nejsou schopny prokázat tvrzení žalobkyně o tom, že mezi bankou a žalovaným skutečně došlo k uzavření výše tvrzené smlouvy formou prostředků komunikace na dálku, ze které by vyplývala jednotlivá práva a povinnosti žalovaného, pouze prokazují, že banka poskytla žalovanému celkem částku 8 000 Kč. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

10. Na základě provedeného dokazování pak soud učinil skutkový závěr spočívající v tom, že banka poukázala dne 21. 1. 2019 na bankovní účet č. bankovní účet, ve vztahu k němuž v řízení nebylo zpochybněno, že by se jednalo o bankovní účet žalovaného, částku 8 000 Kč, ze které žalovaný podle žalobních tvrzení neuhradil bance, resp. žalobkyni ničeho, ač byl o úhradu upomínán. Ke dni 20. 11. 2020 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalovanému oznámena.

11. Podle , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném dokazování nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o úvěru, jejíž součástí měly být obchodní podmínky a sazebník, a podle které měla být mezi stranami uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru. Tyto y předložené žalobkyní však neobsahovaly ani žádný podpis žalovaného, a pokud podle tvrzení žalobkyně měly být uzavřeny formou prostředků komunikace na dálku, z provedených důkazů nelze jednoznačně a bez pochybností dovodit, že byly splněny všechny podmínky pro uzavření této smlouvy, jak byly nastaveny právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě a obchodních podmínkách v tom směru, aby bylo postaveno najisto, že žalovaný projevil svoji skutečnou a pravou vůli smlouvu takového obsahu skutečně uzavřít. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků, dohodnutým poplatkem za uzavření smlouvy, smluvní pokutou apod. Pokud tedy banka poukázala žalovanému dne 21. 1. 2019 na bankovní účet č. bankovní účet, kdy skutečnost, že se jednalo o bankovní účet žalovaného, nebyla v řízení nijak zpochybněna, částku 8 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu , . K vydání tohoto obohacení přitom byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze strany žalobkyně. Banka přitom uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. a násl. , , pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též oznámeno žalovanému.

13. Pro úplnost nutno dodat, že i v případě, že by soud vyhodnotil, že kontraktační proces byl řádně prokázán a vůle žalované smlouvu uzavřít je v řízení postavena na jisto, tuto smlouvu by bylo nutno i tak vyhodnotit jako absolutně neplatné právní jednání. Daný právní vztah by totiž bylo nutno posoudit i ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly bankou poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že by se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu tohoto zákona. Podle a násl. tohoto zákona by poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Tyto závěry jsou přitom použitelné i pro nový zákon o spotřebitelském úvěru. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela toliko z informací od žalovaného, aniž by žalobkyně mohla k tomuto předložit jakékoliv podklady, a tudíž má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nemohlo být provedeno dostatečně a správně, pročež žalobkyně by nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a bylo by nutno vyhodnotit, že nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž takový nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh z titulu bezdůvodného obohacení i přes výzvu ze strany žalobkyně nesplnil a nyní žalobkyni nadále dluží částku 8 000 Kč, soud podané žalobě při vázanosti rozsahem uplatněným v žalobě v části týkající se zaplacení částky 8 000 Kč vyhověl a žalovaného zavázal žalobkyni zaplatit částku 8 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 2. 2021, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy pro absolutní neplatnost této smlouvy. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 27. 1. 2021, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh do 12. 2. 2021. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 1. 2021, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 3. 2. 2021. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 12. 2. 2021, kdy tato lhůta odpovídá i lhůtě uvedené žalobkyní v předžalobní výzvě. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 13. 2. 2021 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 %, když tato výše odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního k prvnímu dni prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.

16. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a to ve spojení s  věta prvá , podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V daném případě bylo nejprve řízení částečně zastaveno pro ničím neodůvodněné částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně a z procesního hlediska tak toto částečné zastavení řízení zavinila právě žalobkyně, ve zbytku pak měla žalobkyně se svou žalobou úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 285,70 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 8 285,70 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 53,5 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 15 483,63 Kč, tj. součtu částek 8 000 Kč jako jistiny, 1 043,29 Kč jako kapitalizovaného úroku ve výši 10 % z částky 8 000 Kč od 21. 7. 2019 do 8. 11. 2020, 530,17 Kč jako kapitalizovaného úroku ve výši 10 % z částky 8 000 Kč od 21. 11. 2020 do 20. 7. 2021, 1 572 Kč jako kapitalizovaného úroku a 3 808 Kč jako smluvní pokuty). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 46,5 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 7 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 7 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 19. 2. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na y. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

17. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 4 345,30 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 3 545,30 Kč mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 1 ve spojení s  advokátního tarifu za dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby po 300 Kč, 150 Kč jako odměnou dle bodu 1 ve spojení s  advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě jednoduché upomínky, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle advokátního tarifu, částkou 1 000 Kč jako odměnou dle , ve spojení s  advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě částečného zpětvzetí žaloby po 1 580 Kč, 300 Kč jako jeden režijní paušál po 300 Kč za tento jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci dle , 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7 % těchto nákladů, tedy částku 304,20 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.