Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 266/2020-166
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 339 704,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 118 215 Kč a dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 118 215 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 891 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 891 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se částečně zamítá co do částky 130 598,95 Kč a co do zákonného úroku
z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 474,71 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení.
IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácen z účtu Okresního soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 4 729 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 118 215 Kč a dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 118 215 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 891 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 891 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se částečně zamítá co do částky 130 598,95 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 474,71 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení. IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácen z účtu Okresního soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 4 729 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 339 704,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 142 365,71 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 118 215 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 2. 6. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 95 000 Kč a úrok ve výši 80 946 Kč uhradit v 72 měsíčních splátkách po 2 444 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 36,83 % ročně. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ anonymizováno“ (možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání). Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 7. 2020. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku dne 20. 7. 2020, která byla zpoplatněna poplatkem ve výši 300 Kč. Dne 5. 8. 2020 odeslala žalobkyně žalovanému 2. upomínku, která byla zpoplatněna poplatkem 500 Kč,
a současně upozornila žalovaného na zesplatnění pohledávky. Žalovaný splátky ani nadále nesplácel a dosud dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 94 377,14 Kč, úroky ve výši 79 125,24 Kč, poplatek za inkasní službu ve výši 27 761 Kč (71 splátek po 391 Kč), zbylou část doplňkové služby anonymizováno ve výši 90 454 Kč, náklady na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní pokutu dle čl. V. smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 169,24 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 16,03 Kč a smluvní pokutu dle čl. V. 5.5 smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 47 188,57 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu žaloba byla řádně doručena. Žalovaný požádal, aby jednání soudu proběhlo bez jeho přítomnosti.
3. Žalobkyně v rámci jednání soudu dne 1. 9. 2021 vzala žalobu v části, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku, částečně zpět.
4. Podle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
5. Podle ust. § 96 odst. 2 věta první o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zastaví.
6. Jelikož žaloba byla vzata částečně zpět, soud řízení podle shora citovaného zákonného ustanovení § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. v přiměřeném rozsahu zastavil (výrok I.).
7. Žalobkyně předložila k důkazu Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo včetně příloh (č. l. 18 až 30 spisu), která měla být podepsána dne 2. 6. 2020 v 11:18 hodin. Ve smlouvě
o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 95 000 Kč
(a to tak, že částka 52 297 Kč bude na základě žádosti spotřebitele vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2019 číslo částka 25 953 Kč bude vyplacena na účet žalovaného a částka 16 750 Kč bude započtena na náklady poskytovatele). Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 36,83 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 175 946 Kč (jistinu 95 000 Kč + úrok 80 946 Kč) v měsíčních splátkách 2 444 Kč. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za 1. upomínku (v případě prodlení s úhradou splátky) ve výši 300 Kč a za 2. upomínku ve výši 500 Kč, dále smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou úvěru a následného zesplatnění ve výši 50 % z dlužné jistiny. Součástí smlouvy o úvěru měly být smlouva o inkasní službě a smlouva
o doplňkové službě anonymizováno. Ve smlouvě i inkasní službě se žalovaný zavázal zřídit inkaso ke svému účtu a uhradit za inkasní služby celkovou částku ve výši 28 152 Kč v měsíčních splátkách po 391 Kč. Ve smlouvě o zřízení doplňkové služby anonymizováno se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zde specifikované služby (odklady splátek) a žalovaný se zavázal uhradit částku 91 728 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 274 Kč. Jak ve Smlouvě o inkasní službě, tak ve Smlouvě
o doplňkové službě anonymizováno je stanoven způsob uzavření smluv, když smlouva má být vyhotovena ve dvou stejnopisech a tato je platná dnem podpisu smluvními stranami. Smlouva
o inkasní službě, ani smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno není stranami podepsána. Ve smlouvě o inkasní službě i o doplňkové službě anonymizováno bylo dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru ze dne 2. 6. 2020, v důsledku kterého se úvěr stane splatným, je spotřebitel povinen uhradit zbývající část sjednaných služeb (inkasní a anonymizováno).
8. Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru je Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), kterým žalobkyně dokládá, jakým způsobem zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. V kolence Příjmy a závazky je uvedeno, že žalovaný má příjem ze závislé činnosti 39 030 Kč, náklady na spotřebitele činí 6 800 Kč, náklady na manželku 0 Kč, náklady na děti 0 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč. Žalovaný má závazky vůči anonymizováno ve výši 3 000 Kč měsíčně a vůči anonymizována dvě slova ve výši 4 890 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy vycházela z celkových měsíčních příjmů 39 030 Kč a celkových měsíčních závazků 17 690 Kč.
9. Žalobkyně dále doložila, že za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru dlužníků (1 pozitivní lustrace), lustraci neplatných dokladů, pořídila si kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného a měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za jeden měsíc (březen 2020), a jedinou výplatní pásku žalovaného (č. l. 86 spisu). Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá příjem ze zaměstnání 39 030 Kč, přičemž celkový příjem žalovaného činí 40 181 Kč a výdaje 40 312 Kč (tj. účet žalovaného vykazoval záporný měsíční obrat). Přesto žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vychází z nákladů na žalovaného ve výši 6 800 Kč a nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, což samo o sobě navozuje pochybnosti o tom, že skutečným cílem žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného. Je s podivem, že žalobkyně nevyžadoval výpisy z účtu za delší období, aby si mohla vytvořit představu o skutečné výši příjmů a výdajů žalovaného. Stejně tak se žalobkyně spokojila s jedinou výplatní páskou za měsíc duben 2020.
10. Žalobkyně doložila 2 upomínky ke splácení úvěru včetně dokladů o odeslání.
11. Z detailu pohybu vyplývá, že žalovanému byl dne 2. 6. 2020 vyplacen úvěr ve výši 25 953 Kč,
v rozsahu 52 297 Kč byl úvěr použit na splacení závazků žalovaného z předchozí úvěrové smlouvy.
12. Z výzvy ze dne 21. 8. 2020 a z dokladu o odeslání vyplývá, že touto výzvou žalobkyně zesplatnila úvěr.
13. Z úvěrové smlouvy číslo z 2. 7. 2019 vyplývá, že na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr od žalobkyně ve výši 55 000 Kč. Tento úvěr byl splacen z úvěru, který je předmětem tohoto řízení.
14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam, když neobsahovaly žádné pro věc relevantní skutečnosti.
15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
16. Žalovaný akceptoval návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které byl žalovanému sjednaným způsobem vyplacen úvěr ve výši 95 000 Kč, a to tak, že částka 52 297 Kč byla vyplacena za účelem úplné úhrady předchozího závazku, částka 25 953 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 16 750 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně důsledně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěru splácet. Podklady, na jejichž základě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, samy o sobě vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Podle výpisu z účtu žalovaného za měsíc březen 2020 činily výdaje žalovaného 40 312 Kč, je proto zcela absurdní při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházet z nákladů spotřebitele ve výši 6 800 Kč, nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč a nákladů na závazky ve výši 7 890 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že obrat na účtu žalovaného byl záporný. Tyto skutečnosti objektivně vzbuzují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, přesto se žalobkyně spokojila s výpisem z účtu žalovaného za jediný měsíc a s jedinou výplatní páskou.
17. Smlouvy o inkasní službě a o zřízení doplňkové služby anonymizováno nejsou žalovaným podepsány, ačkoliv podpis obou účastníků výslovně předpokládají obě smlouvy ve svých závěrečných ustanoveních (viz„ Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech o shodné platnosti, jeden výtisk obdrží spotřebitel, třetí výtisk obdrží příslušná banka spotřebitele zřizující inkasní službu spotřebiteli ve prospěch poskytovatele. Smlouva je platná dnem podpisu a účinná dnem nabytí účinnosti smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru ze dne 2. 6. 2020“).
18. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen
„ o. z.“), a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení o. z., a dále dle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
19. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
Podle odst. 3 téhož ustanovení, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
28. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně
o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
29. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má tedy za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, absolutně neplatné jsou tudíž
i další navazující smlouvy, tedy smlouva o inkasní službě a smlouva o doplňkové službě podpora, když navíc tyto dvě smlouvy nebyly účastníky řádně podepsány, tudíž ani uzavřeny.
30. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši 95 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru, jakož i ostatní smlouvy jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky či smluvní pokuty. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradil žalobkyni jistinu ve výši 95 000 Kč poníženou o uhrazenou částku 4 109 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
31. Nad rámec shora uvedeného má soud za to, že v rámci sjednaných podmínek inkasní služby
a doplňkové služby podpora byly sjednány nároky, které mohla žalobkyně uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se spotřebitelský úvěr (na něž jsou obě smlouvy vázané) stane splatným. Smluvní strany si tedy sjednaly (za předpokladu, že by smlouvy byly platně uzavřeny) nároky pro případ, že žalovaný poruší své smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru a ocitne se v prodlení. Platby za inkasní službu a doplňkovou službu anonymizováno nejsou tedy ničím jiným, než smluvní pokutou, která byla ovšem sjednána v rozporu s ustanovením § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ze kterého vyplývá, že pro případ prodlení spotřebitele mohou být sjednány pouze v něm zmíněné platby a zákon určuje jejich výši. V odst. 2 a 3 pak zákonodárce omezuje výši smluvní pokuty. Smluvní ujednání, která odporují těmto ustanovením, stíhá sankce neplatnosti podle § 580 odst. 1 o. z. Soud má proto za to, že nároky sjednané v obou smlouvách jsou z toho důvodu dle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. neplatné.
32. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3. 10. 2020, a to dopisem ze dne 21. 8. 2020, který byl téhož dne odeslán na adresu žalovaného. Dopis se tak dostal do právní sféry žalovaného. Pokud žalovaný dlužnou částku v uvedené lhůtě neuhradil, ocitl se dnem 4. 10. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data má tedy žalobkyně dle § 1970 o. z. nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně.
33. Výrok o tom, že po právní moci usnesení bude z účtu Okresního soudu v Kroměříži vrácena žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 729 Kč, má oporu v ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění změn a doplňků. Lhůta pro vrácení soudního poplatku je stanovena v souladu s ust. § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích na 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
34. V tomto sporu byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.