Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 132/2021-36
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 12 552,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 098,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6 098,63 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, tj. co do částky 6 453,97 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 098,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6 098,63 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tj. co do částky 6 453,97 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 552,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru poskytnutému žalovanému jejím právním předchůdcem – společností právnická osoba dne 16. 4. 2019 ve výši 6 000 Kč prostřednictvím komunikace na dálku. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč se splatností dne 16. 5. 2019, přičemž byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 552,60 Kč. Částka 6 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet č. bankovní účet, a to dne 16. 4. 2019. Žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky žalovaného na současnou žalobkyni.
2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.
3. Z úvěrové smlouvy č. B0019 číslo ze dne 16. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se se žalovaným dohodla na poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, se splatností do 16. 5. 2019. Předmětná částka měla být poukázána na účet žalovaného č. bankovní účet. Roční úroková sazba činila 40% RPSN činilo 9 088,10 %. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 6 552,60 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit 12 749,86 Kč, a to formou jedné splátky. Tyto informace pak byly uvedeny i ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 16. 4. 2019 byla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě poukázána částka 6 000 Kč, a to pod variabilním symbolem číslo.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 bylo žalovanému zasláno společně s předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021 téhož dne.
6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).
8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).
9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.
10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v části, v níž žalobkyně požaduje zaplacení poskytnutého úvěru ve výši 6 000 Kč.
11. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba 40% ročně, nicméně žalovaný byl povinen žalobkyni uhradit kromě úvěru ve výši 6 000 Kč též částku 6 552,60 Kč jakožto poplatek za poskytnutí úvěru, a to za 30 dní od poskytnutí finančních prostředků. Tato částka de facto představuje úrok ve výši 486% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 ).
12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
13. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.
14. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.
15. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v dubnu 2019, tedy v době uzavření smlouvy, činila 9,61% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sice sjednaly úrok ve výši 40%, nicméně výše poplatku po přepočtu ve vztahu k jistině a době splatnosti vypovídá o úroku 486 % ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou výši. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20% ročně, ve výši nad 20% ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovenou výši úroků ve výši 486 % ročně považuje soud za zcela nepřijatelnou. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaný splácel úvěr ve výši 6 000 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 16. 4. 2019 do 16. 5. 2019. Za toto období by úroky činily 98,63 Kč, nikoliv tedy částku 6 552,60 Kč požadovanou žalobkyní. Pro zjednodušení tedy měl žalovaný zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 6 000 Kč a dále úrok ve výši 98,63 Kč.
16. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 098,63 Kč (6 000 Kč úvěr + 98,63 Kč poplatek) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Nárok na zákonné úroky z prodlení vplývá z ustanovení § 1970 o. z., výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla ve zbývající části, tj. co do částky 6 453,97 Kč (12 552,60 – 6 098,63), zamítnuta.
17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Z hlediska přiznané a zamítnuté částky je evidentní, že poměr úspěchu ve věci je v případě účastníků řízení přibližně stejný, nepatrně ve prospěch žalovaného. Žalovaný však byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady mu však nevznikly. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl soud ve věci náhrady nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.
18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.
Poučení:
ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.