Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
9 C 190/2021-29
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 24 193,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 6. 8. 2021 do zaplacení, a to do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části žalobního návrhu tj. částce 10 693 Kč a úroku z prodlení nad výši přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši žalobkyní zaplaceného soudního poplatku, tj. částky 968 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Co do zbývající části nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 6. 8. 2021 do zaplacení, a to do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývající části žalobního návrhu tj. částce 10 693 Kč a úroku z prodlení nad výši přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši žalobkyní zaplaceného soudního poplatku, tj. částky 968 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Co do zbývající části nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala,
aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy
o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 3. 6. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu
a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 7. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na zápůjčku naposledy zaplatil splátku dne 7. 6. 2018, celkem uhradil částku 500 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 13 500 Kč a souhrnného poplatku ve výši 10 693,30 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 20. 1. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni,
a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požaduje žalobkyně přiznat
též kapitalizovaný úrok ve výši 1 914 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši
13 500 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 29. 7. 2019, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 864,69 Kč (úrok ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny
ve výši 13 500 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 15. 6. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 13 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 13 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovaným dne 3. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce
číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč
a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši
12 283 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení účtu
a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč (resp. poslední splátka ve výši 382 Kč), splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal žalovaný v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 29 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil částku ve výši 500 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo
na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne
20. 1. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 14. 2. 2020. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021 odeslaným následujícího dne s tím, nechť žalovaný dlužné částky uhradí do 12. 2. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty žalovaného vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 3. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný zažádal o zápůjčku ve výši 10 000 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný bydlí v nájmu, je ženatý, má učňovské vzdělání a je zaměstnán jako dělník ve právnická osoba anonymizováno na plný pracovní úvazek s čistou mzdou ve výši 21 303 Kč měsíčně,
což si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Podle údajů v kartě žalovaný dále uvedl, že má další měsíční příjem ve výši 7 000 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 8 000 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek a podnájemní smlouvy. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listiny či neoznačila další důkazy
k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila, jak uvádí,
a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Na právní posouzení věci je dále nutné použít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), neboť právní jednání uskutečněné
mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem
ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
11. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,
oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník,
který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení
se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
15. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval,
že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet
jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného)
k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu
bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
16. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout
do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
17. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele
by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
18. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.
19. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 13 500 Kč (vyplacená jistina ve výši 14 000 Kč mínus částka 500 Kč zaplacená žalovaným), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy
(§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení od 6. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne 5. 8. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaný
v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni prodlení žalovaného.
20. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 10 693 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 914 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 864,69 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 21. 1. 2020 do 5. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 693 Kč od 6. 8. 2021 do zaplacení, soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak,
že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 968 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. V daném rozhodnutí soud posoudil výši ne/úspěchu žalobkyně, kdy přihlédl i k zavinění žalovaného (zavinil podání žaloby tedy hodnoceno jako neúspěch žalovaného) i k důvodům částečného zamítnutí žaloby (žalobkyně z větší části neúspěšná z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
22. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.