Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 96/2021-46
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9.112 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 5.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 11. 6. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení 4.112 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 11. 6. 2021 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z částky 9.112 Kč od 1. 3. 2021 do 10. 6. 2021.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 149 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 5.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 11. 6. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení 4.112 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 11. 6. 2021 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z částky 9.112 Kč od 1. 3. 2021 do 10. 6. 2021. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 149 Kč.
1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 9.112 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od 1. 3. 2021 do zaplacení. Žalobu opřel o tvrzení, že s žalovaným uzavřel (pod dřívější právnická osoba právnická osoba) dne 23. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovanému byl takto poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný úvěr ani z části nesplatil a ke dni podání žaloby dlužil 5.000 Kč na jistině, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1.000 Kč, úrok ve výši 2.749 Kč a sjednané náklady spojené s prodlením ve výši 363 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. Soud nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci téhož žalobce projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech ze smluv o spotřebitelském úvěru musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.
4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jenž na tuto věc dopadá, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
5. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili. Soud tak nemohl poučit žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat, že jeho předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Nepřítomnost žalobce na jednání jde z procesního hlediska k jeho tíži (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).
7. Žalobce předložil smlouvu o revolvingovém úvěru (č. l. 5 a násl. soudního spisu), ve které byl dohodnut úvěrový rámec ve výši 50.000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny a úroková sazba ve výši 20 %. Žalobce ale nepředložil žádný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit, že vůbec zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z výpisů z účtu na č. l. 10 a 15 soudního spisu vyplývá, že žalovaný čerpal z úvěrového rámce celkem 5.000 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný na dluh nezaplatil nic.
8. Soud po provedeném dokazování nemohl než uzavřít, že úvěrová o zápůjčce uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti žalobce řádným způsobem prověřit úvěruschopnost žalovaného.
9. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, které žalovaný nevrátil, a úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 5.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce má tedy právo na vrácení této částky.
10. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce předložil soudu a soud provedl k důkazu dopis (na č. l. 21 soudního spisu), který zástupce žalobce zaslal žalovanému, a ve kterém jej vyzval k úhradě dluhu nejpozději do 10. 6. 2021, jinak bude podána žaloba. Dopis byl předán k poštovní přepravě dne 6. 5. 2021 (viz podací arch na č. l. 20).
11. Protože žalovaný částku odpovídající bezdůvodnému obohacení nevrátil, dostal se od 11. 6. 2020 s plněním dluhu do prodlení.
12. Ve zbytku nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou smlouvou, soud žalobu zamítl.
13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
14. Žalobce byl se svým nárokem procesně úspěšný z 55 % a náleží mu tak poměrná část (10 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.