Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 220/2021-28
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 4 455 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 455 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 689,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 455 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 689,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 455 Kč s příslušenstvím jako dluhu na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, za období od dubna 2018 do prosince 2020.
Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vyhotoveného Českou poštou, s.p. dne datum žalovaný jako poplatník televizních poplatků přihlásil v únoru 2008 televizní přijímač a že ke dni vydání uvedeného potvrzení nebyl tento přijímač odhlášen z evidence televizních poplatníků. Dopisem ze dne 12. 1. 2021 byl žalovaný informován o svém dluhu na televizních poplatcích mimo jiné i za žalované období od dubna 2018 do prosince 2020 v měsíční výši 135 Kč, tj. celkem 4 455 Kč, přičemž tyto televizní poplatky byly splatné vždy k 15. dni daného měsíce, a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne doručení této výzvy; tento dopis byl žalovanému doručen do datové schránky dne 19. 1. 2021.
Na základě provedených důkazů a v souladu s ustanoveními § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon“) dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do patnáctého dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem částku 4 455 Kč. Jelikož v řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak, má soud za prokázané, že žalovaný svoji povinnost v rozsahu žalované částky nesplnil, a žaloba je tudíž co do jistiny důvodná. Ohledně námitky žalovaného, že se po rozvodu manželství v domácnosti, kde byl umístěn předmětný televizní přijímač, nezdržoval a nevyužíval jej, se soud plně ztotožňuje s argumentací žalobkyně, tj. že podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona je poplatková povinnost spojena s vlastnictvím či držbou televizního přijímače bez ohledu na bydliště poplatníka, že žalovaný coby poplatník byl podle ustanovení § 8 odst. 6 zákona povinen písemně oznámit žalobkyni změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání poplatkové povinnosti, a to do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala, a že ke skončení poplatkové povinnosti žalovaného by došlo podle ustanovení § 8 odst. 8 zákona pouze tehdy, pokud by žalovaný podal odhlášku povinnosti platit předmětný poplatek. Jelikož však z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021 vyplývá, že žalovaný k uvedenému dni televizní přístroj neodhlásil, přičemž ani sám žalovaný v řízení netvrdil, že by tak učinil, dospěl soud k závěru, že v rozhodném období poplatková povinnost žalovaného trvala, a žalovaný tak byl povinen žalobkyni předmětný poplatek ve výši 4 455 Kč uhradit. Jelikož se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti každého z měsíčních poplatků dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, též nárok na úrok z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do 15. 4. 2021, tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 689,85 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu jak co do jistiny, tak i ohledně požadovaného příslušenství. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Žalovaný sice ve svém vyjádření uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti a několik exekucí, avšak své tvrzení ohledně své neschopnosti předmětný dluh uhradit soudu nijak nedoložil.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o žalobkyní požadovanou odměnu jejího zástupce (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, soud žalobkyni náhradu za tyto náklady nepřiznal. Vyšel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, podle něhož sice činnost anonymizováno (žalobkyně) není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se anonymizováno těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Dále Ústavní soud uvedl, že ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Pokud anonymizováno agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru anonymizováno. Na náhledu Ústavního soudu nezměnila nic ani skutečnost, že novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb. došlo ke snížení přiznávaných odměn advokátů (viz k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 405/14).
Zástupce žalobkyně v dané věci sice podal žalobu, nicméně s ohledem na jednoznačnost podkladů vypracovaných žalobkyní i právní jednoduchost věci soudu vůbec není zřejmé, jaké odborné či specializované znalosti k její formulaci použil. Žaloba na první pohled vyvolává dojem vysoce odborného textu, avšak fakticky je tvořena shrnutím skutkových okolností věci, citací právních předpisů a vyúčtováním služeb zástupce. Především tedy není v žalobě obsažena žádná nová a pro věc podstatná právní argumentace, kterou by bylo možné od advokáta coby zástupce žalobkyně očekávat a která by založila účelnost nákladů vynaložených žalobkyní na takového zástupce. S ohledem na výše uvedené považuje soud náklady žalobkyně na jejího zástupce za neúčelně vynaložené. V situaci, kdy je žalobkyně zastoupena advokátem, nelze uvažovat ani o použití novelizovaného ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť ten se vztahuje výhradně na účastníky nezastoupené advokátem, notářem či patentovým zástupcem, což není tento případ. Náklady žalobkyně, které lze považovat za účelně vynaložené, proto tvoří pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částka 100 Kč představující dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky paušální náhradu ve sporu, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, za jeden úkon uvedený v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odporu žalovaného) použité podle § 151 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na výše učiněný závěr o neúčelnosti nákladů žalobkyně vynaložených na její zastoupení advokátem. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku 500 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný své tvrzení ohledně neschopnosti předmětný dluh uhradit soudu nijak nedoložil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.