Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 102/2020-100
Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum,
bytem v obec, část obce č. číslo,
zastoupený titul jméno příjmení,
advokátem se sídlem v obec, ulice číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, IČO,
se sídlem v obec, ulice číslo
zastoupený titul titul. jméno příjmení,
advokátem se sídlem v město, ulice číslo
o 51.300 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 51.300 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51.300 Kč za dobu od 11. října 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč k rukám titul titul jméno příjmení, advokáta se sídlem v město, ulice číslo do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 51.300 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51.300 Kč za dobu od 11. října 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč k rukám [titul] [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [město], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 51.300 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51.300 Kč za dobu od 11. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu - doplněnou k výzvě soudu - zdůvodnil zejména tím, že žalovaný jako advokát jej zastupoval v trestním řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka u název soudu, trestní řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 4. 6. 2015, žalobce byl zproštěn obžaloby. Fakturou číslo žalovaný vyúčtoval žalobci své služby v částce 132.846 Kč (v žalobě původně žalobce uváděl částku ve výši 136.253,56 Kč, tuto však u jednání následně upřesnil tak, že se jednalo o částku 132.846 Kč), kterou žalobce podle svého tvrzení žalovanému zaplatil. Žalovaný dne 2. 8. 2016 v zastoupení žalobce odeslal Ministerstvu spravedlnosti žádost o náhradu škody (újmy) způsobené nesprávným úředním postupem, a to škody ve výši 132.846 Kč„ na základě listin y vyúčtování obhajoby celé jméno žalobce“ a nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč. Následně žalovaný vypověděl žalobci plnou moc. Dne 26. 10. 2017 Ministerstvo spravedlnosti vyzvalo žalobce mj. k doložení„ dokladů potřebných pro posouzení a schválení nároku“, dne 29. 11. 2017 žalobce tuto výzvu přeposlal žalovanému a požádal jej o doložení dokladů, téhož dne žalobce požádal Ministerstvo spravedlnosti o prodloužení lhůty k dodání dokladů z toho důvodu, že s nimi disponuje žalovaný. Žalovaný na žádost žalobce nereagoval, Ministerstvo spravedlnosti žádosti žalobce v části, v níž se jednalo o náhradu škody, nevyhovělo z důvodu nedoložení dokladů potřebných pro posouzení a schválení nároku. Podle žalobce žalovaný porušil své stavovské povinnosti, když doklady žalobci na jeho žádost neposkytl. Současně podle žalobce tímto postupem žalovaného byla způsobena škoda v částce 132.846 Kč, která by žalobci byla Ministerstvem přiznána jako odškodnění, kdyby žalovaný žalobci potřebné doklady dodal. V projednávané věci se žalobce domáhal pouze zaplacení částky ve výši 51.300 Kč,„ kteroužto výši by Ministerstvo spravedlnosti nesporně žalobci uhradilo, a to na základě úkonů právní služby (…)“. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení mj. žalované částky, marně.
2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl přitom zejména, že žalobce žalovanému žádnou vyfakturovanou částku ani její část neuhradil, a již proto mu nepřiznáním odškodnění nemohla vzniknout škoda. Dále zdůraznil, že škoda, jak byla žalobcem popsána, nemohla žalobci vzniknout jednáním žalovaného (není příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody), a že postup žalovaného byl kontrolován Českou advokátní komorou (v důsledku stížnosti podané žalobcem), přičemž Česká advokátní komora žádné porušení stavovských povinností u žalovaného nezjistila.
3. Mezi účastníky bylo nesporné (v tomto rozsahu tedy soud vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a nevedl k nim dále dokazování, srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), že žalovaný zastupoval žalobce v postavení obžalovaného v trestní věci, ke dni 4. 6. 2015 bylo toto řízení pravomocně skončeno, žalobce byl zproštěn obžaloby. Dne 2. 8. 2016 žalovaný v zastoupení žalobce podal žádost Ministerstvu spravedlnosti o náhradu podle zákona č. 82/1998 Sb. , následně žalovaný v roce 2017 vypověděl žalobci plnou moc. Ministerstvo spravedlnosti nevyhovělo žádosti žalobce o odškodnění proto, že neprokázal vynaložení částky 132.846 Kč (žalobce vynaložení této částky na obhajobu tvrdil a odškodnění v této výši se proto domáhal). Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti bylo žalobci doručeno dne 26. 4. 2018.
4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
5. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2019 soud zjistil, že jí žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení částky 432.846 Kč. Z připojené dodejky soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému dodána dne 4. 10. 2019 do datové schránky.
6. Z přehledu úkonů právní služby vykonaných advokátem soud nevzal za prokázané žádné skutkové tvrzení určující pro rozhodnutí ve věci. Jde o tabulkový přehled bez data, nikým neautorizovaný, jehož obsah je navíc z hlediska posouzení věci zcela irelevantní (jde o přehled úkonů právní služby, aniž by byl připojen údaj o částkách za jednotlivé úkony a aniž by bylo jakkoli doloženo zaplacení takových částek – k tomu nicméně srov. níže).
7. Ze žádosti o náhradu škody ze dne 2. 8. 2016 soud zjistil, že ji v zastoupení žalobce podal žalovaný a že v ní uplatnil mj.„ zaplacené náklady obhájci celé jméno žalovaného ve výši 132.846 Kč. Přikládáme konečné vyúčtování obhajoby včetně dokladů o zaplacení“. K žádosti bylo připojené vyúčtování obhajoby, v němž bylo vyúčtováno 35 úkonů právní pomoci po 1.500 Kč, tj. celkem 52.500 Kč, náhrada hotových výdajů za 35 úkonů právní pomoci, celkem v částce 10.500 Kč, náhrada za promeškaný čas v částce 13.000 Kč a cestovné v částce 35.553,36 Kč, to vše navýšené o DPH.
8. Z výzvy Ministerstva spravedlnosti ze dne 26. 10. 2017 soud zjistil, že žádost o odškodnění byla Ministerstvu doručena dne 3. 8. 2016, že Ministerstvo výzvou žalobce vyzvalo k doplnění žádosti o doklad o zaplacení právních služeb v částce 132.846 Kč (výpisy z účtu, pokladní doklady). Ministerstvo výslovně upozornilo žalobce, že jím předložené faktury nejsou k prokázání vzniku škody dostačující. Dále Ministerstvo vyzvalo žalobce k doložení dalších dokladů (ve vztahu k cestovnému aj.), vzhledem k předmětu řízení (kdy se žalobce domáhá náhrady ve výši odpovídající odměně za právní služby, jak výslovně uvedl v žalobě) je to však zcela irelevantní. K předmětu žaloby, jak jej žalobce vymezil, se vztahuje pouze část výzvy směřující k doložení dokladů o zaplacení částky 132.846 Kč.
9. Z přípisu žalobce ze dne 29. 11. 2017 soud zjistil, že jí žalobce požádal žalovaného o„ vyčíslení nákladů právního zastoupení“ (žalobce doslova žádal o vyčíslení nákladů a zaslání„ nového vyúčtování“). Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že žádost žalobce odeslal dne 1. 12. 2017.
10. Z přípisu žalobce ze dne 29. 11. 2017 soud zjistil, že jím žalobce požádal Ministerstvo spravedlnosti o prodloužení lhůty k „ dodání požadovaného vyčíslení nákladů obhajoby“, žádost zdůvodnil tím, že„ tehdejší právní zástupce (žalobci) toto vyčíslení dosud neposlal.
11. Ze Stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. 4. 2018 soud zjistil, že v části, v níž se žalobce domáhal náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu, nebylo žádosti vyhověno, neboť žalobce přes výzvu Ministerstva spravedlnosti neprokázal vznik škody, resp. nedoložil přehled úkonů právní služby.
12. Z korespondence mezi žalovaným a českou advokátní komorou soud zjistil, že žalobce podal dne 30. 1. 2018 stížnost na žalovaného u České advokátní komory a tato byla jako nedůvodná odložena, tedy Česká advokátní komora v postupu žalovaného (popsaného obsahově shodně jako v žalobě v projednávané věci) neshledala pochybení. K tomu soud předesílá, že hodnocením české advokátní komory není v projednávané věci vázán (srov. čl. 95 odst. 2 Ústav y ČR a ustanovení § 159a o. s. ř. o. s. ř. , které upravují, čím je soud v civilním řízení soudním vázán, přičemž rozhodnutí České advokátní komory do tohoto výčtu nepatří).
13. Z repliky k předžalobní výzvě ze dne 10. 10. 2019 soud zjistil, že v ní žalovaný – mimo jiné – uvedl, že žalobci žádná škoda nevznikla, neboť na úhradě právních služeb žalovanému nezaplatil zcela ničeho. Pokladní doklady měl žalobce podle žalovaného získat„ pouze okopírováním ze spisu, byly vystaveny po dohodě s ním jen proto, aby vznik škody bylo možno vůbec nějak prokázat a (žalovanému) se dostalo odměny za právní zastoupení alespoň touto cestou, neboť (žalobce) v té době neměl vůbec žádné prostředky na úhradu úspěšné obhajoby“.
14. Z přípisu žalobce ze dne 17. 11. 2017 soud zjistil, že jde o reakci žalobce na předžalobní výzvu žalovaného k zaplacení částky 136.253,56 Kč„ za právní služby k č. j. číslo jednací“.
15. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. ), a se zohledněním nesporných tvrzení účastníků učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:
16. Žalovaný zastupoval jako advokát žalobce v trestní věci vedené pod sp. zn. spisová značka u název soudu. Řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 4. 6. 2015, žalobce byl zproštěn obžaloby. Dne 2. 8. 2016 odeslal žalovaný jako zástupce žalobce žádost o odškodnění Ministerstvu spravedlnosti, žádost byla doručena dne 3. 8. 2016. V roce 2017 žalovaný vypověděl plnou moc žalobci. Výzvou ze dne 26. 10. 2017 Ministerstvo spravedlnosti vyzvalo žalobce k doložení dokladů nutných k posouzení žádosti (srov. shora) ve lhůtě jednoho měsíce. Žalobce na tuto výzvu reagoval ke konci lhůty jednak žádostí o prodloužení lhůty (ve vztahu k Ministerstvu spravedlnosti, jednak žádostí o zaslání vyúčtování nákladů právního zastoupení (ve vztahu k žalovanému). Následně žalobce neučinil již ničeho a stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. 4. 2018 žalobci pro nedoložení vzniku škody na náhradě škody nebylo přiznáno ničeho. Před podáním žaloby v projednávané věci žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 432.846 Kč. Na tuto výzvu žalovaný reagoval přípisem ze dne 10. 10. 2019, v němž žalobci sdělil, že žalobci žádná škoda nevznikla, neboť žalovanému na úhradě právních služeb nezaplatil ničeho. Z přípisu žalobce ze dne 22. 11. 2017 je pak zřejmé, že výzvou ze dne 24. 10. 2017 naopak žalovaný v projednávané věci vyzval žalobce v projednávané věci k zaplacení částky za právní služby ve výši 136.253,56 Kč.
17. Soud neposkytl žalobci k jeho žádosti lhůtu pro doplnění tvrzení ohledně zaplacení částky ve výši 132.846 Kč a označení důkazů k jejich prokázání, neboť ani prokázání tvrzení o zaplacení této částky žalovanému by nemohlo vést k pro žalobce příznivějšímu rozhodnutí ve věci a vedlo by – v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení – pouze k navýšení nákladů řízení.
18. I kdyby totiž žalobce prokázal vznik škody, nevedlo by to samo o sobě k úspěchu ve věci (srov. níže).
19. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Žalobce se zaplacení dlužné částky domáhal z titulu náhrady škody. Základními předpoklady vzniku povinnosti k náhradě škody podle ustanovení § 2910 an. o. z. je mj. porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody.
20. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný jednáním, které žalobce vymezil (nedoložením dokladů požadovaných Ministerstvem spravedlnosti), podle názoru soudu žádnou svou povinnost neporušil. Nebylo povinností žalovaného předkládat důkazy o zaplacení částky 132.846 Kč (jejíž zaplacení žalovanému žalobce tvrdil), šlo o povinnost žalobce. Z logiky věci také vyplývá, že pokud tuto částku žalobce žalovanému zaplatil, je především jeho věcí, aby toto zaplacení následně byl schopen prokázat – výpisy z účtu, příjmovými pokladními doklady apod. Je ostatně sotva myslitelné, že by takto vysokou částku kdokoli zaplatil, aniž by k tomu měl jakýkoli doklad. Naopak není důvod požadovat po příjemci této částky, aby zaplacení částky prokazoval. Pokud jde o požadované vyúčtování, zaplatil-li žalovaný částku 132.846 Kč podle faktury vystavené žalovaným (jak žalobce tvrdil v žalobě a též při jednání ve věci dne 25. 5. 2021), nepochybně měl k dispozici vyúčtování, podle něhož přitom postupoval (žalovaným vystavenou fakturu, o níž žalobce hovořil), a toto mohl a měl Ministerstvu spravedlnosti na jeho výzvu předložit. Pokud žalovaný již jednou takové vyúčtování provedl a žalobci jej poskytl (což podle tvrzení žalobce učinil a žalobce rovněž podle svého tvrzení právě podle této faktury žalovanému za právní pomoc zaplatil, srov. první odstavec žaloby), není důvod, aby vyúčtování žalobci na jeho žádosti zasílal opakovaně. Nereagováním na výzvu žalobce ze dne 29. 11. 2017 (učiněnou navíc v samém závěru lhůty mu k tomu poskytnuté Ministerstvem spravedlnosti, ne-li již po jejím uplynutí – otázkou přesného data doručení výzvy se soud pro nadbytečnost v projednávané věci nezabýval) tak žalovaný podle názoru soudu neporušil žádnou svou povinnost.
21. Dále, podle názoru soudu není dána příčinná souvislost mezi pasivitou žalovaného, a případným vznikem škody na straně žalobce. Pouhé nedoložení dokladů a následné zamítavé stanovisko Ministerstva spravedlnosti nevedly (samy o sobě) k zániku případného nároku žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb. Nic nebránilo žalobci, aby – měl-li za to, že jeho právo na odškodnění vůči státu je dáno – podal žalobu na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. V takovém řízení by – jako účastník řízení – měl opět povinnost tvrzení a povinnost důkazní, musel by mj. tvrdit a prokázat, že částku ve výši 132.846 Kč skutečně na právní pomoc vynaložil, a prokázal-li by tuto skutečnost, mohl být se svou žalobou úspěšný bez ohledu na inaktivitu žalovaného následující po výzvě žalobce ze dne 29. 11. 2017. Navíc pokud by soud v takovém řízení dospěl k závěru, že k prokázání určitého tvrzení žalobce je nutný důkazní prostředek, který má v držení žalovaný v projednávané věci, mohl by jej sám vyzvat k jeho předložení soudu (srov. ediční povinnost podle ustanovení § 129 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Jinými slovy, pasivita žalovaného po výzvě žalobce ze dne 29. 11. 2017 nebyla podle názoru soudu příčinou neúspěšnosti žalobce ve vztahu k požadavku na odškodnění vůči státu v režimu zákona č. 82/1998 Sb.
22. Soud tedy shrnuje, že v projednávané věci nejsou splněny základní předpoklady vzniku povinnosti žalovaného k náhradě škody, a to přinejmenším porušení povinnosti žalovaným a příčinná souvislost mezi domnělým porušením povinnosti žalovaného a údajným vznikem škody (kdy vznik škody je mezi účastníky sporný, jak shora uvedeno).
23. Protože ze skutkových tvrzení žalobce nebylo ani náznakem možno dovodit jakýkoli jiný právní důvod, pro nějž by bylo možné žalobě vyhovět, soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.).
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. , za čtyři úkony, které v řízení učinil, a vyjádření ve věci samé (vyjádření k žalobě), účast u jednání mediátora dne 25. 11. 2020, jež bylo zmařeno absencí žalobce (přestože žalobci byla soudem účast nařízena), příprava účasti u jednání dne 25. 5. 2021 a účast u jednání soudu dne 25. 5. 2021, všechny po 300 Kč.
25. Byl-li žalovaný v řízení zastoupen advokátem, náhradu za zastoupení advokátem soud žalovanému nepřiznal, neboť takový náklad – s ohledem na charakter řízení a profesi žalovaného – nepovažuje za účelně vynaložený. Žalovaný je advokátem, jde o spor mezi žalobcem jako bývalým klientem a žalovaným jako advokátem vyplývající z jím poskytnuté právní pomoci, soud neshledává žádný důvod, proč by v této skutkově ani právně nikterak složité věci nebyl žalovaný schopen sám dostatečně své zájmy chránit a proč by za tímto účelem měl vyhledat pomoc jiného advokáta. Postupoval-li tak žalovaný, využil-li právní pomoci jiného advokáta a vynaložil-li v této souvislosti jakékoli náklady, nepovažuje soud takový náklad za vynaložený účelně, který jediný lze nahrazovat (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a právo na jeho náhradu mu tedy nepřiznal.
26. Konečně, domáhal-li se žalovaný náhrady za další úkony, tyto mu soud nepřiznal: v případě„ jednoduchého sdělení o stavu mediace“ proto, že nejde o podání ve věci samé, v případě (přípravy a převzetí věci) a„ druhé porady s klientem“ proto, že nejde o náklady účelně vynaložené (srov. shora).
27. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1.200 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.