Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 66/2021-33
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 057 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 1 557 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 174,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 1.9.2020 do 30.4.2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 1.5.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 1 557 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 174,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 1.9.2020 do 30.4.2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 1.5.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 057 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené elektronickými prostředky na dálku dne 21.11.2019, mezi žalobkyní a žalovaným, dle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 917 Kč do 19.12.2019. Na podkladě této smlouvy poskytla žalobkyně po přezkoumání jeho úvěruschopnosti výplatními listy žalovaného za období číslo, výpisy z databází EUCB a CRIF, žalovanému úvěr dne 21.11.2019 převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ani poplatek nevrátil, proto žalobkyně požadovala z důvodu prodlení zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předmětného úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 6.4.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 23.4.2021, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že jak žalovaný, tak žalobkyně, která s takovýmto postupem soudu vyslovila souhlas již v samotné žalobě, s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl ke zjištění skutkového závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne 21.11.2019 smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne částku 2 500 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatků ve výši 917 Kč do 19.12.2019. Před poskytnutím úvěru vycházela žalobkyně z údajů o příjmech ze zaměstnání žalovaného za 3 měsíce (8 - číslo - průměrný příjem 17 450 Kč) a registru EUCB, kde byly evidovány 2 spotřebitelské úvěry se zbývajícími zůstatky 22 967 Kč a 46 337 Kč, žádné závazky po splatnosti, další konkrétní výdaje žalovaného nezjišťovala žalobkyně vůbec. Žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 22.7.2020, se stanovenou lhůtou k zaplacení dluhu 7 dnů od doručení upomínky zaslané emailem dne 22.7.2020 bez potvrzení o přijetí.
5. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z příjmů, bez zjišťování a ověřování výdajů žalovaného, když existence stávajících dluhů z výše uvedených registrů ke splnění podmínky odborné péče nestačí. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, když žalobkyně vůbec neověřovala výdaje žalovaného a ohledně příjmu se spokojila s výpisy z jeho výplatních pásek, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 2 500 Kč, přitom žalovaný žalobkyni nezaplatil nic. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 2 500Kč, žalovaný musí žalobkyni tuto částku vrátit, proto soud v této části žalobě vyhověl. S ohledem na neplatnost smlouvy byla tedy žaloba pro další plnění v této smlouvě sjednané zamítnuta.
12. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky v předžalobní upomínce ze dne 22.7.2020 ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy. Kdy tato výzva byla podána u pošty, respektive, kdy byla žalovanému doručena, nebylo v řízení zjištěno, soud tedy vycházel z toho, že prokazatelně byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky prostřednictvím žaloby, která byla žalovanému doručena 23.4.2021, 7denní lhůta k plnění uplynula 30.4.2021, od 1.5.2021 je žalovaný prokazatelně v prodlení a žalobkyně má právo proto podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení, jehož výše 8,25 % ročně odpovídá úpravě ve vládním nařízení č. 142/1994 Sb. , ve znění č. 351/2013 Sb. Pro výše uvedené byl tedy žalovaný zavázán rovněž k zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznané částky od 1.5.2021 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba ohledně zákonného úroku z prodlení zamítnuta.
13. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , kdy úspěch žalobkyně včetně příslušenství byl srovnatelný s úspěchem žalovaného, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.