Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 220/2020-45
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno anonymizováno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 29 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,5 % ročně z částky 13 020 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky
16 280 Kč, částky 10 117,90 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 22 000 Kč od
30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč od
8. 1. 2018 do 23. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 980 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 020 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 280 Kč, částky 10 117,90 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 22 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2018 do 23. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 980 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhala zaplacení částky 29 300 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně”) uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytl žalovanému částku 22 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 3 080 Kčs úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč formou měsíčních splátek. Žalovaný půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 8 980 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne 20. 11. 2016 právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce částky 22 000 Kč splatné spolu s poplatky ve výši 16 280 Kč vč. úroku ve výši 23,72 % ročně v 58 týdenních splátkách po 660 Kč, jak se z této smlouvy podává. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil kartu zákazníka, kde uvedl své bytové a finanční poměry, jak je z této karty (č. l. 34) zřejmé. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (č. l. 27) byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, jak je z této smlouvy ve spojení s její přílohou (č. l. 31) zřejmé. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019 (č. l. 36), jak je z něho zřejmé. Přes předžalobní výzvu (č. l. 32) žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 8 980 Kč, jak se podává z tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit.
4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně (č. l. 33) ani z informování o zpracování osobních údajů (č. l. 36 p. v.) ve spojení s podacím lístkem (č. l. 37) soud neučinil žádná pro věc rozhodná skutková zjištění.
5. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39).
12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
13. Právní předchůdce žalobkyně se bezdůvodně spolehl pouze na skutečnosti sdělené mu žalovaným, aniž by si je jakkoliv ověřil, jak je zřejmé ze zjištěného skutkového stavu, když případné další zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 12. 1. 2021 neprokázala, přestože důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo právě ji, přestože o následcích jeho neunesení byla v této výzvě poučena. Z jednání soudu dne 31. 5. 2021 se žalobkyně omluvila.
14. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce se však pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného se vůbec nezabýval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.
15. Pokud tedy byla následně mezi právním předchůdcem žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena smlouva o zápůjčce je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích ve smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ ). Pro absolutní neplatnost celé smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
16. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ ). Žalovaný již zaplatil částku 8 980 Kč a zbývá mu tak uhradit částku 13 020 Kč.
17. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá smlouva, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky ze zápůjčky, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná smlouva. Žalobkyni tak nevznikl ani nárok na zaplacení poplatků. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději oznámením o postoupení pohledávky, kde mu byla poskytnuta lhůta k plnění 10 dnů, dostal se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku a případného úroku z prodlení z tohoto nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější jak žalobkyně, a tato by tak byla povinna mu hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).