Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 391/2020-91

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 099 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 5 499 Kč.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni

-) částku ve výši 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 598 Kč ve výši 10 % p. a. od datum do datum, z částky 6 099 Kč ve výši 10 % p. a. od datum do datum a z částky 600 Kč od datum do zaplacení,

-) částku ve výši 484 Kč,

-) úrok ve výši 76,22 % p. a. z částky 10 032,36 Kč od datum do datum a z částky 5 499 Kč od datum do datum, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 5 499 Kč. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni -) částku ve výši 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 598 Kč ve výši 10 % p. a. od [datum] do [datum], z částky 6 099 Kč ve výši 10 % p. a. od [datum] do [datum] a z částky 600 Kč od [datum] do zaplacení, -) částku ve výši 484 Kč, -) úrok ve výši 76,22 % p. a. z částky 10 032,36 Kč od [datum] do [datum] a z částky 5 499 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum, ve znění částečného zpětvzetí ze dne datum a datum, domáhala po žalované zaplacení částky v původní výši 12 082 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum úvěr ve výši 58 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 18 měsíčních splátkách po 5 499 Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 109,38 % ročně. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a do data zesplatnění úvěru uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 87 984 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se ocitne žalovaná v prodlení o délce 15 dnů), tj. u splátek číslo. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu datum tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny, s tím, že výše nové jistiny činila 10 998 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila žalobkyni ještě částku 16 908 Kč (dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 3 454 Kč a dne datum částku 3 454 Kč). Žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 31 611,48 Kč počínaje dnem datum do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku ve výši 76,22 % ročně z dlužné jistiny, jak je specifikováno v žalobním petitu. Na zaslanou předžalobní výzvu žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání ( ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ust.

4. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně zpět svou žalobu co do částky 5 499 Kč s tím, že tuto částku zaplatila žalovaná dne datum a podáním ze dne datum pak vzala žalobkyně zpět svou žalobu co do další částky 5 499 Kč. S ohledem na tuto skutečnost soud postupoval ve smyslu ust. a řízení v rozsahu těchto zpětvzetí zastavil jednak usnesením ze dne 19. 3. 2021 č. j. -63 a jednak výrokem I. tohoto rozsudku.

5. Soud učinil po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně získala dne datum oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle , o spotřebitelském úvěru. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne datum standardní informace o spotřebitelském úvěru, byl sepsán předsmluvní formulář. K datu datum měla žalovaná dle hodnocení klienta příjem částka ze zaměstnání, její výdaje činily částka měsíčně (tvořena životním minimem částka a náklady na bydlení částka), byla zaměstnána u právnická osoba v obec na dobu neurčitou a byla svobodná. Žalovaná předložila žalobkyni pracovní smlouvu ze dne datum na dobu určitou do datum s mzdovým výměrem, výplatní lístky za 8 a 9/ rok a přehled příjmů na svém bankovním účtu (anonymizována dvě slova příjmení), dle kterých za srpen rok činila její čistá mzda částka a za měsíc září rok pak částka. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací z datum měla žalovaná skóre anonymizováno, což je kategorie anonymizováno (maximální počet bodů do interní anonymizována dvě slova, nízké riziko, nejlepší segment klientů) a žalovaná neměla v registru SOLUS žádný záznam. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 58 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 98 982 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 499 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 109,38% ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 58 000 Kč dne datum převodem na její bankovní účet, splátky však nehradila řádně a včas. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se ocitne žalovaná v prodlení o délce 15 dnů), tj. u splátek číslo. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu datum tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny, s tím, že výše nové jistiny činila 10 998 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná celkem na základě uzavřené smlouvy o úvěru uhradila žalobkyni částku ve výši 87 984 Kč (dle karty klienta). Žalobkyně požaduje také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny počínaje dnem datum do zaplacení. Na zaslanou předžalobní výzvu ze dne datum žalovaná nereagovala.

6. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení , 2 , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení , 2 , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení , nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ustanovení , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

19. Podle ustanovení , uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

20. Podle ustanovení , souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná a jako nedůvodnou ji zcela zamítl.

22. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

23. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem, dále žalovaná sdělila zdroj svých příjmů včetně výše (pracovní smlouva a čistý příjem byl doložen) a výši výdajů (měsíční výdaje měly činit částka). K těmto svým tvrzením pak žalobkyně předložila kopii pracovní smlouvy ze dne datum s platebním výměrem, výplatní lístky za měsíce 8 a 9/ rok a přehled příjmů na svém bankovním účtu (anonymizována dvě slova příjmení), dle kterých za srpen rok činila její čistá mzda částka a za měsíc září rok pak částka. Žalobkyně tedy nijak neprokázala, že by měla k dispozici nějaké prohlášení žalované o jejích poměrech, tedy zda s někým bydlí, zda vyživuje nějaké osoby, jaké jsou její pravidelné výdaje na bydlení a jiné pravidelné výdaje, když tyto skutečnosti z předložených listin nijak nevyplývají. Ostatně ani tvrzení, že žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí částka, nebylo nijak doloženo a z Hodnocení klienta ze dne datum je zřejmé, že částka částka na výdajích představuje životní minimum částka a odpočet za bydlení částka. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích a tyto nějakým způsobem i ověřil (předložení jakýchkoliv dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Pokud pak jde o tvrzení žalobkyně, že byla žalovaná prověřena v různých rejstřících, tak toto by nemohlo bez dostatečného prověření i výdajové stránky žalovaného na závěru o nedostatečném neprověření úvěruschopnosti nic změnit. Smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. S ohledem na to je pak nezbytné vypořádat nároky stran z titulu bezdůvodného obohacení.

24. Nároky z této neplatné smlouvy podepsaný soud vypořádal dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy, tedy zohlednil, oč byla žalobkyně ochuzena. V případě neplatné úvěrové smlouvy při zohlednění vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžních) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka na úvěru přesahuje dlužníkem (spotřebitelem) poskytnutá plnění. Určení výše takového ochuzení pak není otázkou synallagmatického vypořádání bezdůvodného obohacení dle o. z., ale otázkou kvantifikace bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním. Podepsaný soud tak uzavírá, že žalobkyně žalované předala částku 58 000 Kč na základě neplatné smlouvy a od žalované získala na stejnorodém plnění částku 87 984 Kč a po podání žaloby ještě 2 x 5 499 Kč, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Žalobkyně by tedy obecně měla nárok na uhrazení rozdílu dlužné jistiny po odečtení plateb žalované, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud s ohledem na tyto skutečnosti, když žalobkyní v řízení bylo zaplaceno v souvislosti s výše označeným úvěrem více, než činí původní jistina ve výši 58 000 Kč, žalobu zcela zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , když žaloba byla zcela zamítnuta a procesně úspěšným účastníkem byla tedy žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala a podle obsahu spisu této ani žádné nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).