Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 297/2020-36
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od datum do datum ve výši 8,05 %, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05 %, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou, domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, právnická osoba s. r. o., uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do datum, čemuž žalovaná nedostála, jelikož nevrátila žádnou částku. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatil. Před poskytnutím úvěru zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž počítala s tím, že klientovi musí zůstat (i po zaplacení splátky) min. 10 % příjmů, který se musí rovnat životnímu minimu, navíc byla žalovaná lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Podáním ze dne datum žalobkyně upravila svá tvrzení tak, že datum se žalovaná na webu pouze zaregistrovala a uzavřela rámcovou smlouvu, smlouvu o úvěru uzavřela až dne datum a v tento den jí taky byly vyplaceny finanční prostředky. Datum splatnosti úvěru pak bylo datum, proto nově požadovala úrok z prodlení od datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na datum, k němuž se žalovaná nedostavila, ačkoliv jí předvolání k jednání bylo řádně doručeno. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a právní zástupce žalobkyně, kteří svou nepřítomnost soudu omluvili a souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. S ohledem na skutečnost, že účastníci byli k jednání řádně předvoláni a lhůta k přípravě byla zachována, soud rozhodl, že bude jednat v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.
3. Podání žalobkyně ze dne datum, ve kterém žalobkyně upozorňuje na písařskou chybu, na základě které požaduje úrok z prodlení z částky až od datum (č. l. 15) soud musel posoudit jako částečné zpětvzetí žaloby s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se této„ změny“ domáhala až po podání žaloby a žádala tak plnění v nižším rozsahu než původně. V tomto rozsahu tedy řízení v souladu s § 96 odst. 1, odst. 2, občanského soudního řádu zastavil.
4. V průběhu jednání soud následně provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dále zprávami právnická osoba, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
5. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum dohodu označenou jako jednotlivá smlouva o úvěru (rámcová m smlouva byla mezi týmiž účastníky skutečně uzavřena dne datum), na základě které poskytla právnická osoba s. r. o., jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalované bezhotovostním převodem na účet částku 8 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti tuto částku vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích a tyto si ničím neověřila, přičemž pouze nahlédla do databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K uzavření dohody došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, a po odsouhlasení znění smlouvy, jí bylo přiděleno klientské číslo, jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalované. Žalovaná zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Žalovaná své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostála. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne datum. Zásilka byla dána do přepravy dne datum. Před podáním žaloby žalobkyně zároveň zaslala žalované i předžalobní upomínku.
6. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované téhož dne poskytnuty prostředky ve výši 8 000 Kč bankovním převodem. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
7. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když pouze s odkazem na tvrzené příjmy a výdaje žalované, které si ničím neověřila, a lustrací v různých databázích dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnuté prostředky splácet. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
8. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku 8 000 Kč a žalovaná jí ničeho nezaplatila, proto zapůjčená částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba s. r. o., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ji k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum, stejně jako předžalobní upomínka. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle které jsou poštovní zásilky předané k poštovní přepravě doručeny třetí pracovní den od podání, došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby běžela žalované ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., lhůta k splnění dluhu, když v oznámení nebyla lhůta uvedena. V případě lhůty k plnění u platebních závazků obvyklé výše, půjde podle rozhodovací praxe o lhůtu nutnou pouze k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V tomto konkrétním případě považoval soud lhůtu 10 dnů za dostatečnou, tudíž žalovaná mohla dlužnou částku zaplatit do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 8 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení zcela, když její úspěch byl sice částečný, ale vzhledem k celku nepatrný (neúspěšná byla v části úroku z prodlení a úrok z prodlení, ohledně něhož bylo řízení pro písařskou chybu zastaveno, tedy v částce 1 425,62 Kč, z celkového předmětu řízení spolu s kapitalizovaným příslušenstvím - 10 763,02 Kč). Je potřeba dodat, že žalobkyně byla úspěšná, co do jistiny nároku, neúspěch se týkal pouze požadovaného příslušenství. Výši nákladů řízení soud vypočetl dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. dle které sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupce žalobce jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, činí 1 489 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.