Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 65/2021-62
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 27 089 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 439 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 15 650 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 3 592,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 197,58 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 377,90 a úrok ve výši 29 % ročně z částky 15 031,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 439 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 15 650 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 3 592,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 197,58 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 377,90 a úrok ve výši 29 % ročně z částky 15 031,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 27.11.2020 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 27 089 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 220 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 4 496 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 934 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 561 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 14.3.2018. Uhradil pouze částku 6 561 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 15 031,48 Kč, dlužné úhrady poplatků ve výši 12 057,52 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 377,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 197,58 Kč, úrok 29 % z jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny od téhož data v zákonné výši. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. V podání ze dne 8.4. 2021 žalobkyně doplnila tvrzení tak, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z listin uvedených v zákaznické kartě, tj. pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného. Tyto listinné důkazy však nejsou k dispozici, když byly pouze shlédnuty a poté žalovanému vráceny. S přihlédnutím k příjmu ve výši 32 563 Kč shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se nedostavil.
3. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo ze dne datum zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 33 650 Kč, která zahrnuje částku 18 000 Kč, úrok ve výši 3 220 Kč, poplatek ve výši 4 496 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 934 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 561 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 23.4.2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného, kdy žalovaný potvrdil příjem z pracovního poměru ve výši 15 329 Kč a uvedl další příjmy domácnosti v částce 17 234 Kč, splátky zápůjček v částce 1 842 Kč a odhadované měsíční výdaje v částce 8 000 Kč. Z toho právní předchůdce žalobkyně uzavřel, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet. Z karty zákazníka vyplývá, že tyto údaje byly ověřovány z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Z karty zákazníka není patrno, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv ověřoval ostatní příjmy žalovaného, popř. též jím tvrzené výdaje.
4. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel se před poskytnutím úvěru zabýval úvěruschopností žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když původní věřitel se soustředil na ověření příjmů a z karty zákazníka, nevyplývá, že by byly ověřovány tvrzené příjmy žalovaného v celém rozsahu ani deklarované výdaje žalovaného. Žalobkyně rovněž neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalovaného důsledně ani z jiných zdrojů, zejména veřejně dostupných rejstříků, když z karty zákazníka žádný záznam o takovém prověřování nevyplývá a žádný důkaz v tomto směru předložen nebyl. Žalobkyně se k jednání konanému dne 8. 9. 2021 nedostavila a soud jí proto nemohl poskytnout poučení dle ust. § 118a o.s.ř. o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí ze strany poskytovatele úvěru, když takové poučení soud poskytuje při jednání a není oprávněn ani povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Protože poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání dne 8. 9. 2021 nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř. o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 6 561 Kč a byla mu poskytnuta částka 18 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 11 439 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. I když je smlouva neplatná, tak žalovanému muselo být ze smlouvy zřejmé, že ke dni 20.1.2020 již měl vrátit celou poskytnutou částku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.