Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 57/2020-53

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 563 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 113 437 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 563 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 113 437 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu 8. 4. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 180 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou průtahy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen„ OS“) ve věci sp.zn. . Žalobkyně dále uvedla, že dne 17. 10. 2019 uplatnila svou žádost u žalované, která však do dne podání žaloby žádost nevyřídila. K namítanému řízení žalobkyně uvedla, že byla dbalá svého postavení, jednala odpovědně a důsledně dodržovala procesní lhůty. V daném řízení však nebylo ze strany soudu jednáno s potřebnou rychlostí, efektivitou, hospodárností a šetřením práv stran sporu. Žalobkyně tak byla v nejistotě ohledně výsledku sporu.

2. V podání ze dne 22. 9. 2020 se žalobkyně vyjádřila ke stanovisku žalované o tom, že v namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobkyně zejména namítala, že je v řízení pokračováno. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by se mělo jednat o složitější problematiku. Žalobkyně byla v nejistotě ohledně výsledku řízení, nadto jí byla dána okamžitá výpověď ze strany nového majitele domu, a to z toho důvodu, že dřívějším majitelem domu měly být dluhy odpuštěny. Žalobkyně však trvala na tom, že nikdy dlužníkem nebyla.

3. Ve vyjádření ze dne 24. 9. 2020 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 17. 10. 2019. Dále žalovaná stručně popsala průběh namítaného řízení, které trvalo po dobu 8 let a 11 měsíců, avšak dle žalované nebyla jeho délka nepřiměřeně dlouhá. V daném řízení nedocházelo k procesní nečinnosti soudu, jednotlivé úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Řízení dle žalované lze považovat za složitější, když jeho předmětem byla žaloba na zaplacení neuhrazených plateb za nájemné a za služby spojené s užíváním bytu. Žaloba byla postupně rozšiřována za další neuhrazená období.

4. Podle není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením věc rozhodl, aniž by nařídil jednání.

Skutková zjištění:

5. Z nesporných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 17. 10. 2019, přípis žalované ze dne 17. 10. 2019 a stanovisko žalované ze dne 14. 9. 2020) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně dne 17. 10. 2019 uplatnila u žalované svůj nárok z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla.

6. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudů a účastníků řízení): dne 30.9.2010 byl OS doručen návrh na vydání platebního rozkazu ze strany titul jméno příjmení na zaplacení částky 16 763 Kč. Uvedená částka měla představovat dluh, který původní žalovaná (zdejší žalobkyně) měla dlužit za užívání bytu. Usnesením ze dne 10.12.2010 OS vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Dne 27.12.2010 původní žalobce rozšířil žalobu tak, že se nově domáhal zaplacení částky 20 523 Kč. Dne 28.12.2010 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 17.1.2011 OS vydal platební rozkaz, kterým uložil zdejší žalobkyni zaplatit částku 20 523 Kč a náklady řízení. Žaloba byla zdejší žalobkyni (v procesním postavení žalované) doručena spolu s platebním rozkazem dne 25.1.2011. Proti platebnímu rozkazu podala zdejší žalobkyně odpor dne 28.1.2011. Následně OS zaslal odpor žalobci s výzvou k vyjádření se, a to dne 23.3.2011. Dne 18.4.2011 byla podruhé rozšířena žaloba, kdy se původní žalobce domáhal zaplacení částky celkem 47 864 Kč s příslušenstvím. Dne 26.10.2011 bylo nařízeno jednání na 9.12.2011. Dne 9.12.2011 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem případné mimosoudní dohody na 29.2.2012. Dne 19.12.2011 původní žalobce sdělil, že nebyl kontaktován žalovanou. Dne 21.11.2011 se ve věci vyjádřila zdejší žalobkyně, která navrhla přerušení řízení z toho důvodu, že u OS bylo vedeno řízení pod sp.zn. mezi žalovanou a žalobcem v opačných procesních postaveních o platnosti úkonu jednostranného zvýšení nájemného pro rok 2008. Dne 29.2.2012 se konalo další jednání, během něhož bylo připuštěno rozšíření žaloby a řízení bylo dle § 109 odst. 2 písm. c) přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u OS pod sp.zn. . Dále jsou ve spise založeny listinné důkazy. V odůvodnění písemného vyhotovení usnesení o přerušení řízení OS uvedl, že kromě původní žalovanou zmíněného řízení pod sp.zn. je rovněž vedeno řízení pod sp.zn. , v němž je řešena otázka vlastnictví předmětného domu, když původní žalovaná (zdejší žalobkyně) namítala nedostatek aktivní legitimace na straně původního žalobce, neboť dle jejího názoru je darovací smlouva, na základě níž se stal vlastníkem domu, absolutně neplatná. Dne 12.10.2012 se k procesní situaci vyjádřila zdejší žalobkyně. OS průběžně sledoval stav řízení, kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno. Dle založeného rozsudku OS čj. -166 bylo zmíněné řízení pravomocně skončeno dne 25.9.2013 (dané řízení bylo zahájeno na základě žaloby 8 žalobců včetně zdejší žalobkyně proti titul jméno příjmení o určení vlastnictví k nemovitosti. Dle rozsudku bylo prováděno rozsáhlé dokazování a žaloba byla OS zamítnuta. Dále je ve spise založen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.7.2013, kterým bylo řízení ve vztahu k některým žalobcům zastaveno a ve vztahu k ostatním žalobcům byl rozsudek potvrzen). Podáním ze dne 2.4.2014 se žalobce vyjádřil ve věci a doplnil svá tvrzení, přičemž zároveň rozšířil žalobu, kdy nadále požadoval zaplacení částky 145 147 Kč. Usnesením ze dne 31.3.2016 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, přičemž v odůvodnění je uvedeno, že řízení vedené u OS pod sp.zn. bylo pravomocně skončeno, přičemž náhledem do ISAS OS zjistil, že na něj navazovalo řízení vedené rovněž u OS pod sp.zn. , které bylo skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12.11.2015, a odpadla tak překážka v řízení. Dle úředního záznamu ze dne 15.5.2014 bylo zjištěno z ISAS, že dne 22.8.2012 byla podána žaloba žalobce obec proti titul jméno příjmení na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, pročež důvody pro přerušení řízení trvají, věc vedena pod sp.zn. . Dále OS průběžně sledoval stav daného řízení. Dne 2.5.2016 se ve věci vyjádřila původní žalovaná. Dne 2.5.2016 se vyjádřil původní žalobce. Usnesením ze dne 27.5.2016 OS opětovně připustil změnu žaloby. Usnesením ze dne 30.5.2016 OS vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Přípisem ze dne 13.6.2016 původní žalovaná sdělila OS, že u daného soudu probíhá řízení pod sp.zn. , přičemž se jedná o spor, v rámci něhož původní žalovaná namítá neplatnost jednostranného zvýšení nájemného, přičemž časový úsek se překrývá s předmětnou žalobou, pročež zdejší žalobkyně navrhla opět přerušení řízení. Usnesením ze dne 29.6.2016 bylo posuzované řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u OS pod sp.zn. . Přípisem ze dne 30.6.2016 bylo jednání, nařízené na 1.7.2016, odročeno z důvodu přerušení řízení. Dále je ze spisu zřejmé, že OS pravidelně sledoval stav řízení, kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno. Dne 13.2.2018 bylo vydáno usnesení, kterým bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Dne 21.3.2018 se ve věci vyjádřila žalovaná a založila množství listinných důkazů. Dne 4.4.2018 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno za účelem smírného jednání mezi účastníky na 9.5.2018, kdy se jednání konalo, byly prováděny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalců. Dne 13.6.2018 zaslal žalobce, respektive jeho právní zástupkyně vyžádanéy. Usnesením ze dne 27.9.2018 byl ustanoven znalec v oboru ekonomika, ceny a odhady za účelem zpracování znaleckého posudku, v němž měl stanovit, zda vyúčtování služeb pro byt číslo 11, obývaný zdejšího žalobkyní, za roky 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012 byla provedena řádně, tedy zda obsahují všechny náležitosti, požadované platnými právními předpisy. Usnesením ze dne 2.10.2018 OS vyzval původního žalobce dle k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně slevy z nájemného. Přípisem ze dne 2.10.2018 vyzval OS zdejší žalobkyni k doložení přehledu uskutečněných plateb. Přípisem ze dne 18.10.2018 na výzvu OS reagoval žalobce. Dne 24.10.2018 reagovala žalovaná. Dne 4.1.2019 byl OS doručen znalecký posudek, který byl rozeslán účastníkům. Dne 21.3.2019 žalovaná sdělila, že nežádá výslech znalce. Dne 7.1.2019 bylo vyplaceno znalečné. Dne 15.4.2019 žalobce sdělil, že výslech znalce rovněž nežádá. Dne 22.5.2019 byla žaloba vzata zpět v celém rozsahu. Dne 30.5.2019 žalobce OS sdělil, že nepožaduje náhradu nákladů řízení. Dne 7.6.2019 žalovaná nesouhlasila se zastavením řízení v návaznosti na zpětvzetí žaloby a požadovala vydání meritorního rozsudku, přičemž ve svém vyjádření uvedla, že má pro ní rozhodnutí nejen finanční, ale rovněž morální význam, neboť byla při mnoha příležitostech označována za dlužníka nerespektujícího povinnosti nájemce. Dne 3.7.2019 žalovaná vyčíslila náklady řízení. Usnesením ze dne 2.8.2019 bylo řízení zastaveno a byla původnímu žalobci uložena povinnost zaplatit náklady řízení žalované. Dle doložky nabylo zmíněné rozhodnutí právní moci dne 28.8.2019.

8. Nahlédnutím do aplikace InfoSoud byly zjištěny následující skutečnosti ve vztahu k řízení vedenému u OS pod sp. zn. , kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno usnesením ze dne 29. 2. 2012: dne 18. 11. 2011 bylo podáno odvolání proti rozsudku, spis byl odeslán odvolacímu soudu dne 25. 7. 2012, dne 2. 10. 2012 bylo vydáno usnesení, věc byla převedena pod jinou spisovou značku, následně věc obživla na základě podaného opravného prostředku, na den 17. 7. 2013 bylo nařízeno jednání, dne 24. 7. 2013 byl vydán rozsudek odvolacího soudu, věc byla pravomocně skončena vůči všem účastníkům dne 26. 2. 2018.

9. Nahlédnutím do aplikace InfoSoud byly zjištěny následující skutečnosti ve vztahu k řízení vedenému u OS pod sp. zn. , kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno usnesením ze dne 29. 6. 2016: na den 13. 10. 2016 bylo nařízeno jednání, dne 24. 2. 2017 byl vyhlášen rozsudek, dne 11. 4. 2017 bylo podáno odvolání, dne 24. 5. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu, dne 9. 10. 2017 odvolací soud rozhodl o odvolání, řízení bylo pravomocně skončeno dne 24. 11. 2017.

10. Nahlédnutím do aplikace zdejšího soudu ISAS soud zjistil, že žalobkyně se na žalované domáhala zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u OS pod sp. zn. , za což žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 105 000 Kč (srov. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. ).

11. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

Právní úprava:

12. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

13. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona

se nelze zprostit.

14. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6

(tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem,

za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech,

kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení dané věci:

17. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

19. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

21. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou posuzovaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

22. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobkyni běžet dne 25. 1. 2011, kdy byla zdejší žalobkyni doručena žaloba původního žalobce spolu s platebním rozkazem. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 28. 8. 2019, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. Celková doba posuzovaného řízení ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca 8 let a 7 měsíců.

23. Jelikož však žalobkyně již byla odškodněna za délku řízení sp. zn. , kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno k návrhu žalobkyně (srov. bod 10 shora), tj. od 29. 6. 2016 do 13. 2. 2018, soud zmíněné období nezahrnul do rozhodného období pro účely stanovení výše odškodnění, neboť by se jednalo o duplicitní odškodnění. Soud proto vycházel z rozhodného období o délce cca 6 let a 11 měsíců. Zároveň soud vyšel z toho, že po dobu zmíněného přerušení řízení probíhalo jiné řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouho, což se přenáší do posuzovaného (hlavního) řízení.

24. Ke shora uvedenému počátku rozhodného období soud doplňuje, že koncept nemajetkové újmy (která se presumuje) způsobené nepřiměřenou délkou řízení je založen na tom, že účastníci takového řízení jsou po dlouhou dobu udržováni v nejistotě ohledně výsledku daného řízení, čímž jim taková újma (z nejistoty) vzniká (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011). To však neplatí u osoby, která nevěděla o vedení řízení či o tom, že je jeho účastníkem, neboť v takovém případě logicky absentuje zmíněný prvek nejistoty. Uvedený závěr soudu plyne rovněž z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dle něhož„ (Nemajetková újma) může mu vznikat jen tehdy, jestliže takové řízení trvá a účastník jej takto vnímá. Jestliže tomu tak není, tedy osoba považující se za poškozeného si není vědoma toho, že nějaké řízení, jehož účastníkem je nebo by měla být, se vede, a že tedy nevyčkává jeho skončení (konečného rozhodnutí), nemůže jí vznikat újma nemajetkové povahy pramenící z nejistoty ohledně výsledku řízení“ (srov. rozhodnutí sp. zn. ze dne 24. 6. 2013). Z uvedeného důvodu soud vycházel z toho, že počátek rozhodného období je nikoli samotné zahájení řízení podáním žaloby, ale až okamžikem, kdy se žalobkyně dozvěděl (či mohla dozvědět) o daném řízení.

25. Posuzované řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, a sice u OS coby soudu I. stupně, který vydal nejprve platební rozkaz a poté řízení zastavil v návaznosti na zpětvzetí žaloby.

26. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu složitější, neboť se jednalo o zaplacení dlužných plateb v souvislosti s užíváním bytu zdejší žalobkyní, která namítala nesprávné vyúčtování, přičemž žaloba byla třikrát rozšířena. O skutkové složitosti svědčí rovněž potřeba zadat znalecký posudek i množství listin, které jsou založeny ve spise, stejně jako skutková provázanost s dalšími 3 souběžně běžícími řízeními. Soud věc hodnotí jako mírně složitější také po stránce procesní, neboť byla vydána celá řada procesních rozhodnutí a činěny další úkony (tj. opakované výzvy původními žalobci k zaplacení soudního poplatku, zdejší žalobkyně opakovaně navrhla přerušení řízení z důvodu vedení jiných řízení týkajících se sporu mezi ní a původním žalobcem v posuzovaném řízení, o čemž OS opakovaně rozhodoval a řízení dvakrát přerušil, byl ustanoven znalec ke zpracování znaleckého posudku a proplaceno znalečné, konalo se několik jednání, k nimž museli být účastníci předvoláni, opakovaně bylo připuštěno rozšíření žaloby, OS musel rozhodovat o tom, zda nesouhlas zdejší žalobkyně se zpětvzetím žaloby původního žalobce je důvodný, účastníci byli vyzýváni k vyjádření se ve věci). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

27. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela. Soud zároveň nemohl pominout, že žalobkyně dvakrát navrhla přerušení posuzovaného řízení z důvodu vedení jiných soudních sporů mezi ní a původním žalobcem. Muselo jí tedy být zřejmé, že tím dojde logicky k prodloužení délky posuzovaného řízení. Nadto žalobkyně nesouhlasila se zpětvzetím žaloby ze strany původního žalobce a trvala na meritorním projednání věci, což též mělo vliv na délku řízení. Soud zároveň zaznamenal, že žalobkyně o urychlení posuzovaného řízení aktivně neusilovala (např. podáním stížnosti na průtahy či návrhem na určení lhůty). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), ale nikoli k tíži.

28. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, neboť se jednalo o spor majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011).

29. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud průtah, a to v období od 18. 4. 2011 (rozšíření žaloby) do 26. 10. 2011 (nařízení jednání), tj. průtah cca 6 měsíců. Mimo uvedené období byly úkony soudů činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý. Dále, jak uvedeno shora, v období od 29. 6. 2016 do 13. 2. 2018, kdy bylo posuzované řízení přerušeno, probíhalo jiné řízení sp. zn. , které bylo žalovanou (v jiném odškodňovacím řízení) shledáno nepřiměřeně dlouhým (srov. bod 10 shora).

30. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

31. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

32. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky (srov. bod 18 shora), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

33. Pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud má za to, že tu je nutno hodnotit jako nepřiměřeně vysokou. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 66 563 Kč.

34. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 75 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc (tj. 13 750 Kč). Soud má za to, že není namístě přiznat vyšší základní částku, která by připadala v úvahu v případě, že by posuzované řízení výrazně přesáhlo 10 let. Jak uvedeno shora, soud pro účely stanovení výše odškodnění nezapočítal dobu, po níž bylo řízení podruhé přerušeno (srov. bod 23 shora).

35. Vypočtená základní částka ve výši 88 750 Kč byla ponížena o 30 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci, naproti tomu vypočtená částka byla navýšena o 5 % z důvodu průtahu na straně OS. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 25 %, tj. na výslednou částku 66 563 Kč (srov. výrok I). Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.

K nákladům řízení:

36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, ve spojení s ustanovením , dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

37. Podle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely činí 300 Kč za každý úkon.

38. Zcela úspěšné žalobkyni, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč odpovídající paušální náhradě za 2 úkony (žaloba a písemné vyjádření). Uvedené je odůvodněno ustanovením e spojení s  zmíněné , a dále náhrada za zaplacený soudní poplatek. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Ke lhůtě k plnění:

39. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s  část věty za středníkem , neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.