Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 133/2021-52

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zrušení vyživovací povinnosti

takto:

I. Žaloba, aby vyživovací povinnost žalobce na žalovaného, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 9. 2018, č.j. -76, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2018, ve výši 4 000 Kč měsíčně, byla s účinností od 1. 9. 2020 zrušena, se zamítá.

II. Řízení o vzájemné žalobě žalovaného, aby vyživovací povinnost žalobce na žalovaného, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 9. 2018, č.j. -76, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2018, ve výši 4 000 Kč měsíčně, byla za dobu od 16. 9. 2019 do 17. 5. 2020 a dále od 1. 9. 2021 do budoucna zvýšena na částku 6 000 Kč měsíčně a dále, aby žalobce byl povinen zaplatit žalovanému zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2021, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby vyživovací povinnost žalobce na žalovaného, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 9. 2018, č.j. -76, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2018, ve výši 4 000 Kč měsíčně, byla s účinností od 1. 9. 2020 zrušena, se zamítá. II. Řízení o vzájemné žalobě žalovaného, aby vyživovací povinnost žalobce na žalovaného, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 9. 2018, č.j. -76, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2018, ve výši 4 000 Kč měsíčně, byla za dobu od 16. 9. 2019 do 17. 5. 2020 a dále od 1. 9. 2021 do budoucna zvýšena na částku 6 000 Kč měsíčně a dále, aby žalobce byl povinen zaplatit žalovanému zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2021, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení své vyživovací povinnosti, kterou má vůči žalovanému a která mu byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 9. 2018, č.j. -76, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2018, na částku 4 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že žalovaný, jako syn žalobce, původně studoval na název školy anonymizována tři slova obec obec obor s maturitou - označení oboru anonymizována tři slova anonymizováno. Následně ve školním roce 2018 2019 nastoupil pomaturitní studium na soukromé jazykové škole, kdy žalobce respektoval, že toto studium je v zájmu syna, který si takto zvyšuje způsobilost k vyššímu společenskému uplatnění v daném oboru a takto se připravuje na studium na vysoké škole ve svém oboru, kde ve školním roce 2018 2019 nebyl přijat. Žalovaný však s žalobcem nekomunikuje, nepředložil mu potvrzení o vysokoškolském studiu, které by navazovalo na jeho dosavadní studium, pročež žalobce dospěl k závěru, že syn je schopen sám se živit a v měsíci listopadu 2020 přestal hradit výživné. V březnu 2021 však obdržel exekuční příkaz k provedení exekuce na dlužné výživné na základě shora uvedeného rozsudku. Dále uvedl, že pokud v řízení vyšlo najevo, že syn nadále studuje vysokou školu, jde o úplně jiný obor, než který žalovaný studoval na střední škole, a proto se již nejedná o soustavnou přípravu na budoucí povolání.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, když uvedl, že po absolvování ročního pomaturitního jazykového studia získal certifikát Cambrige English: First (FCE), který byl nezbytný jako jazyková příprava k úspěšnému studiu ve název státu jméno, které započal dne 16. 9. 2019 formou prezenčního studia na název univerzity jméno ve označení státu jméno, obor Digital Marketing. V současné době je žalovaný studentem druhého ročníku této školy, kde bude studovat ještě jeden až dva roky, aby dosáhl bakalářského titulu. Toto zahraniční studium bylo oficiálně Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR postaveno na úroveň studia na vysokých školách v ČR. Žalovaný přitom žalobce informoval mailem ze dne 19. 11. 2019 o tom, že ve studiu řádně pokračuje, i přesto však žalobce přestal hradit stanovené výživné. Současně žalovaný požádal, aby soud v rámci vzájemné žaloby přiznal žalovanému nárok na zákonné úroky z dlužného výživného ve výši 20 000 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2021. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, jeho zdravotní stav není úplně dobrý, když trpí označení onemocnění a proto má i zvýšené výdaje na zdravou stravu, kosmetiku a nutné pobyty u moře pro zmírnění onemocnění, v tomto směru je všechno hrazeno jeho matkou. Žalovaný je tedy studentem, nemá žádný příjem, nevlastní rovněž žádný majetek. Během prvního ročníku studia v zahraničí byl nucen platit v zahraničí vysoký nájem v částce cca 6 606 Kč měsíčně, dále energie v nájmu ve výši 1 202 Kč měsíčně, útrata za jídlo, hygienické potřeby a oblečení činila ve název státu anonymizováno cca 6 000 Kč měsíčně, za telefon hradil 600 Kč měsíčně, za měsíčník na MHD 1 258 Kč měsíčně, letenka a náklady na přepravu z místa trvalého bydliště do místa studia jej vyšly v prvním ročníku asi na 6 000 Kč. Během druhého ročníku se jeho poměry vrátily z důvodu epidemie SARS-CoV-2 do normálu, neboť studium probíhalo online z místa jeho bydliště. Třetí ročník studia by měl opět probíhat prezenční formou. Matka žalovaného žije sama v pronajatém bytě o velikosti 2+1, pracuje jako profese s hodinovou mzdou ve výši 91 Kč; v roce 2013 jí byla uznána nemoc s povolání a z toho důvodu jí je doplacená pojišťovnou částka ve výši cca 15 500 Kč měsíčně do průměrného výdělku.

3. V rámci řízení vedeného pod sp.zn. zdejšího soudu podal žalovaný v postavení žalobce dne 13. 4. 2021 žalobu na zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného (v tomto řízení žalobce) k jeho osobě z částky 4 000 Kč na částku 6 000 Kč za dobu od 16. 9. 2019 do 17. 5. 2020 a následně s účinností od 1. 9. 2021 do budoucna se stejnými tvrzeními jako uvedenými shora. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 4. 2021, č.j. -13, které nabylo právní moci dne 28. 4. 2021, byla obě řízení mezi stejnými účastníky spojena ke společnému řízení s tím, že nadále jsou vedena pod sp.zn. .

4. U jednání soudu dne 26. 8. 2021 vzal žalovaný svoji žalobu na zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně, jakož i žalobu na určení úroků z prodlení z dlužného výživného ve výši 20 000 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2021, zpět. Žalobce s tímto zpětvzetím souhlasil, pročež soud výrokem II. tohoto rozsudku soud řízení v této části zastavil v souladu s ust. , 2, 3 , (dále jen ). Předmětem řízení tak zůstalo toliko zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému.

5. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázány následující skutečnosti: Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2018 č.j. -76, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2018, je v řízení prokázáno, že vyživovací povinnost žalobce na žalovaného byla s účinností od 1. 9. 2018 zvýšena na 4 000 Kč měsíčně, soud při svém rozhodování tehdy vycházel z toho, že žalovaný v té době studoval jednoleté pomaturitní studium na jazykové škole právnická osoba, s nímž je spojeno hrazení školného ve výši 18 340 Kč za školní rok, matka žalovaného byla uchazečkou o zaměstnání bez nároku na hmotné zabezpečení a pobírala toliko náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 13 286 Kč měsíčně, žalobce pak byl zaměstnán u právnická osoba, a.s. s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 19 640 Kč, přitom měl jednu další vyživovací povinnost k nezl. jméno a příjmení celé jméno žalobce, datum narození, byl ženatý a jeho manželka dosahovala měsíčního příjmu ve výši 20 262 Kč čistého. Z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2021, č.j. -10, jakož i ze dne 16. 4. 2021, č.j. -25 vyplývá, že k návrhu žalovaného jako oprávněného byl pověřen provedením exekuce proti povinnému – žalobci soudní exekutor pro vymožení dlužného výživného za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2021 ve výši 20 000 Kč a běžného výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 4. 2021 nadále, usnesením ze dne 16. 4. 2021 byla exekuce odložena do pravomocného skončení řízení o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému.

6. Z rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ze dne 6. 1. 2020, jakož i z dokladu o dokončení jazykového studia a získání certifikátu ze dne 14. 12. 2018 a z potvrzení o studiu žalovaného vydaného dne 26. 8. 2021 název univerzity jméno ve označení státu jméno je v řízení jednoznačně postaveno na jisto, že žalovaný úspěšně ukončil v r. 2018 studium na jazykové škole právnická osoba, získáním certifikátu Cambrige English: First (FCE), následně dne 16. 9. 2020 nastoupil na prezenční studium na název univerzity jméno ve název státu jméno, obor Digital Marketing, a v tomto studium ke dni rozhodování soudu úspěšně pokračuje; přitom daný studijní obor je postaven na roveň studia na vysokých školách v České republice. Z e-mailové korespondence mezi stranami ze dne 19. – 20. 11. 2019 je v řízení prokázáno, že žalovaný žalobci oznámil, že nadále studuje a rovněž mu zaslal potvrzení o studiu na zahraniční vysoké škole. Ze zprávy o zdravotním stavu žalovaného ze dne 18. 3. 2021 je pak v řízení postaveno najisto, že žalovaný od svých 15-ti let trpí označení onemocnění, projevů nemoci přibývá.

7. Jak dále vyplývá ze zprávy právnická osoba ze dne 30. 6. 2021, žalobce je u této společnosti zaměstnán od r. 2014 jako profese anonymizována tři slova, jeho průměrný čistý měsíční příjem dosahoval v r. 2019 částku 20 069 Kč, v r. 2020 částku 20 607 Kč a za část r. 2021 částku 21 634 Kč. Ze zprávy právnická osoba ze dne 30. 6. 2021, jakož i ze zprávy právnická osoba anonymizováno je v řízení prokázáno, že matce žalovaného je vyplácená náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tato v r. 2019 činila 13 743 Kč měsíčně, v r. 2020 v průměru 14 550 Kč měsíčně a v r. 2021 15 977 Kč měsíčně; matka žalovaného je přitom od února 2021 zaměstnána jako profese s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 394 Kč.

8. Veškeré provedené důkazy byly přitom ve vzájemné shodě a korespondovaly i s tvrzeními účastníků. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků nevznesl námitky, je soud následně vyhodnotil jako věrohodné. Žádné další důkazy účastníky pak navrhovány nebyly a potřeba dalšího dokazování ani nevyšla, dle názoru soudu, v řízení najevo.

9. Na základě výše uvedených skutečností tak soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce jako otec žalovaného má přispívat na výživu svého zletilého syna částkou 4 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný nadále studuje zahraniční vysokou školu, nemá žádný vlastní příjem a není doposud schopen sám se živit.

10. Podle ust. , , předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

12. Podle ust. , , výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle ust. , , pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a je na místě ji v celém rozsahu zamítnout. Dle názoru soudu totiž nedošlo k žádné takové podstatné změně poměrů na straně žalovaného, která by vedla ke zrušení vyživovací povinnosti žalobce k němu. Žalobce přitom tvrdil, že žalovaný dokončil přípravu na své budoucí povolání a je již schopen sám se živit, zejména nesouhlasil s tím, že pokud žalovaný nastoupil na studium na zahraniční vysoké škole, nejedná se již o soustavnou přípravu na jeho zaměstnání, když obor, který nyní studuje, je zcela odlišný od toho, který studoval na škole střední. S jeho názorem však okresní soud nesouhlasí. Žalovaný poté, co ukončil maturitní zkouškou středoškolské studium, docházel po dobu jednoho roku na jazykovou nástavbu, na níž získal certifikát FCE, tj. zdokonalil si znalosti z anglického jazyka na úrovni malých státnic, kdy je obecně známo, že tento certifikát je uznáván v mnoha oblastech (vysoké školy, průmysl, obchod, administrativa, bankovnictví apod.) a jeho získání vyžaduje znalost všech jazykových schopností. Následně pak ke dni 16. 9. 2009 nastoupil na prezenční studium na název univerzity jméno ve označení státu jméno, obor Digital Marketing, ve kterém úspěšně pokračuje doposud a toto studium je postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice. Dle názoru soudu není úplně rozhodné, že žalovaný nepokračuje v oboru, kterému se věnoval na střední škole, neboť v rámci studia na střední školy dosáhl podmínku pro to, aby mohl být vůbec přijat k vysokoškolskému studiu, tj. získal maturitní vzdělání, a pokud byl přijat na vysokou školu, byť se zaměřující na jinou oblast vzdělání, jde pořád o zvyšování kvalifikace žalovaného a tudíž jeho soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání. V tomto směru soud poukazuje i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 24.11.2009, sp.zn. , v němž tento vyslovil, že vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností dítěte sám se živit, což je pojem, který soud musí vyložit jednotlivě podle specifikace každého konkrétního případu. Z tohoto pohledu není tedy pro zrušení výživného důvod.

15. Nad rámec by chtěl soud toliko vyslovit, že na straně druhé již by nezohlednil, že žalovaný takto studuje vysokou školu v zahraničí a jeho náklady na takové studium jsou podstatně vyšší, než by činily, pokud by studoval tuto školu na území České republiky. Zde by totiž soud musel vyjít z toho, že žalovaný otázku svého studia v zahraničí s žalobcem nekonzultoval, nerozhodl se tak po vzájemné dohodě, nýbrž toliko sám za sebe, zcela jistě podobný obor mohl studovat i na české vysoké škole s nižšími náklady na bydlení a cestu, a pokud se i přesto všechno rozhodl ke studiu v zahraničí, nemůže odůvodněně očekávat, že by se žalobce měl povinnost podílet se na v důsledku zahraničního studia zvýšených nákladech žalovaného za situace, kdy tomuto nedopovídají majetkové a příjmové poměry žalobce.

16. V žalobě o zrušení výživného je přitom i obsažen návrh na její snížení, nicméně ani možnost snížení soud v daném případě neshledal důvodné, neboť na straně žalobce nedošlo od posledního rozhodování k takové výrazné změně jeho osobních a příjmových poměrů, která by si vyžádala snížení výživného. Pokud v řízení naopak vyšlo najevo, že matka žalovaného, s níž žalovaný za běžných okolností (tj. pokud nepobývá v zahraničí z důvodu svého studia) žije ve společné domácnosti a která má k žalovanému rovněž vyživovací povinnost, má nově vedle doplatku do průměrného výdělku ze strany pojišťovny z důvodu pracovního úrazu, příjem ze závislé činnosti, pak právě ona tak zajišťuje studium žalovaného v zahraničí a v rámci svých zlepšených schopností a možností se tak podílí na nákladech a potřebách žalovaného.

17. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. o.s.ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a to ve spojení s ust. věta prvá , podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V projednávaném případě nebyl žalobce se svou žalobou úspěšný, naproti tomu zase žalovaný vzal bezdůvodně zpět svoji vzájemnou žalobu, takže z procesního hlediska ani tento nebyl úspěšný. Nicméně oba účastníci se v řízení práva na náhradu nákladů řízení vzdali, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.