Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 42/2020-75
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci
žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
b) celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 305 346 Kč s příslušenstvím
takto:
I) Zamítá se žaloba žalobce a) na zaplacení 152 673 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 14. 3. 2020 do zaplacení.
II) Zamítá se žaloba žalobce b) na zaplacení 152 673 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 14. 3. 2020 do zaplacení.
III) Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I) Zamítá se žaloba žalobce a) na zaplacení 152 673 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 14. 3. 2020 do zaplacení. II) Zamítá se žaloba žalobce b) na zaplacení 152 673 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 14. 3. 2020 do zaplacení. III) Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobci se podanou žalobou domáhají po žalované úhrady částky, každý ve výši 152 673 Kč s příslušenstvím. Žalobci se domáhají těchto nároků, jakožto finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u anonymizována tři slova obec pod sp. zn. spisová značka. Žalobci rekapitulují průběh naříkaného řízení a dospívají k závěru, že toto trvalo šest let, sedm měsíců a dvacet šest dnů. Žalobci uvádí, že předmětem řízení byl návrh na vydání bezdůvodného obohacení a vzhledem k tomu, že řízení nebylo nikterak složitým, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a z tohoto důvodu žádají odškodnění. Žalobci popisují průtahy v řízení, které měly nastat, zejména pokud jde o výzvu k úhradě soudního poplatku, která soudu trvala učinit čtyři měsíce, dále jde o půlroční prodlevu v rámci řízení před soudem odvolacím, dále žalobci namítají, že žalovaní v naříkaném řízení podali dovolání a soud toto předložil Nejvyššímu soudu, čímž se řízení rovněž protáhlo, ačkoliv dovolání nebylo přípustné, a žalobci tak dospívají k závěru, že tyto průtahy odůvodňují závěr o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Žalobci vyčíslují základní částku odškodnění na částku 113 091 Kč a tuto zvyšují o 10%, protože řízení trvalo trojnásobek očekávatelné doby, dále o 10%, neboť řízení bylo běžně složitým, dále o 5%, kdy žalobci nijak nepřispěli k průtahům v řízení, a dále o 5% pro samotné průtahy a o dalších 5% z důvodu, že řízení pro ně mělo zásadní dopad, neboť se jednalo o bezdůvodné obohacení za užívání pozemků užívaných jinými osobami, což mělo za následek to, že žalobci nemohli na těchto postavit rodinný dům, a jelikož tak šlo o nemovitosti určené k bydlení je dle ESLP dán zvýšený význam takovéhoto řízení. Žalobci tak navyšují základní částku odškodnění pro každého o 35% a dospívají k žalované částce 152 673 Kč, pro každého z žalobců. Podáním ze dne 23. 9. 2020 pak žalobci zopakovali svou argumentaci a vyjádřili nesouhlas se závěrem žalované, že v naříkaném řízení nemělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, když opakovaně zdůrazňují zejména význam řízení související s jejich nemožností užívat předmětný pozemek.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 16. 7. 2020. Žalovaná uzavřela, že v naříkaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobcům neposkytla žádné zadostiučinění. Žalovaná uvádí, že řízení trvalo šest let a osm měsíců, bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem a uzavírá, že v řízení nedocházelo k průtahům, neboť lhůta tří měsíců k provedení úkonu je lhůtou judikaturou běžně přijímanou. Půlroční prodlevu v rámci jednání před soudem odvolacím lze akceptovat s ohledem na to, že odvolací soud musí spis nastudovat. Předložení věci s dovoláním dovolacímu soudu pak bylo řádným postupem soudu prvé instance, tedy nejedná se o průtah. Žalovaná shledává řízení složitějším a v souhrnu tak považuje celkovou délku řízení za přiměřenou. Žalovaná rovněž nesouhlasí s navýšením základní částky, jak toto požadují žalobci, a poukazuje naopak na velmi nízký význam řízení, když předmětem řízení byla částka necelých 22 000 Kč.
3. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobci žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnili, a to dne 13. 9. 2019.
4. Ze spisu vedeného anonymizována tři slova obec pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Dne 20. 7. 2012 podali žalobci celé jméno žalobkyně a celé jméno žalobce žalobu k anonymizována tři slova obec, která byla vedena pod sp. zn. spisová značka. Žalobci vystupují v naříkaném řízení ve vztahu žalobce a) a b) a žaloba je podána proti žalovaným 1) jméno příjmení, žalovaný 2) jméno příjmení. Žalobci se žalobou domáhají vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalovanými, přičemž se jedná o pozemek parc. číslo KÚ část obce a žalovaní užívají tento pozemek žalobců v rozsahu výměra, tím, že na tomto mají umístěny své oplocení, pařeniště a chodníček a žalobci se domáhají bezdůvodného obohacení, které tímto na straně žalovaných vzniká za období od 27. 1. 2010 do 6. 6. 2012 ve výši určené znaleckým posudkem, tedy konkrétně žalují částku 21 966 Kč. Dne 26. 7. 2012 doplnili žalobci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a dne 10. 10. 2012 vydal soud platební rozkaz. Podáním ze 4. 10. 2012 žalobci soudu upřesňují, že předmětný pozemek vlastní v SJM. Dne 16. 11. 2012 podávají žalovaní odpor a dne 10. 12. 2012 je tento odůvodněn. Dne 29. 1. 2013 se vyjadřují k odporu žalobci. Dne 18. 3. 2013 je rozeslána replika žalovaným a 20. 5. 2013 vydává soud usnesením, kterým vyzývá k doplatku soudního poplatku. Tento je doplacen 28. 5. 2013 a pokynem z 9. 8. 2013 je nařízeno jednání na 8. 11. 2013. Toto jednání se koná, soud probírá s účastníky předmět řízení a odročuje jednání na 24. 1. 2014 za účelem možné mimosoudní dohody účastníků, když jsou vyjasňovány zejména historické dohody ohledně užívání předmětných pozemků. Žalobci kontaktují soud přípisem z 11. 12. 2013 a trvají na odůvodněnosti žaloby. Soud toto přeposílá žalovaným, jednání se koná 22. 1. 2014, jsou předneseny žaloby, čteny listinné důkazy, řízení je koncentrováno a soud poskytuje žalovaným lhůtu k navržení důkazů, či jejich doplnění a odročuje jednání na 25. 4. 2014. Žalovaní navrhují podáním z 3. 2. 2014 soudu důkazy a podáním z 25. 4. 2014 tak činí i žalobci. Dne 22. 4. 2014 je soudem jednání odročeno na 9. 7. 2014, a to z technických důvodů na straně soudu. Právní zástupce žalovaných pak žádá o odročení jednání, soud ho vyzývá k doložení důvodnosti takovéhoto požadavku a poté co toto učiní, odročuje jednání na 12. 9. 2014. Z tohoto se omlouvá jedna ze svědkyň a soud poté kontaktují žalovaní 5. 9. 2014. Toto soud rozesílá. Jednání se koná 12. 9. 2014. Jsou prováděny listinné důkazy a žalobci jsou soudem poučeni ve smyslu § 118a odst. 3, týkající se prokázání vlastnictví staveb žalovanými. Jednání je poté odročeno na 10. 12. 2014. Soud předvolává na toto svědky, žalobci se ještě vyjadřují 29. 9. 2014 a podáním z 18. 11. 2014 zasílají i soudu znalecký posudek, který se týká předmětných staveb. Jednání soudu se koná 10. 12. 2014, žalobci se vyjadřují ke znaleckému zkoumání, rovněž tak žalovaní a jednání je odročeno na 25. 3. 2015 za účelem výslechu svědka a zvážení znaleckého posudku. Usneseními z 15. 1. 2015 ukládá soud pořádkovou pokutu svědkovi, který se nedostavil. Tento svědek se proti tomuto odvolává 4. 2. 2015, další jednání se koná 25. 3. 2015. Je slyšen svědek, který se nedostavil na předchozí jednání, a žalobci na tomto upozorňují, že dosud nebyl proveden k důkazu znalecký posudek uvedený v žalobě, a z tohoto důvodu bylo rozhodnuto soudem tak, že se jednání odročuje na 5. 6. 2015. Jednání se koná 5. 6. 2015, jsou prováděny listinné důkazy, včetně znaleckého posudku, dokazování je ukončeno a jednání je odročeno na 17. 7. 2015. Strany zasílají závěrečné návrhy a na jednání konaném 17. 7. 2015 soud vyhlašuje rozsudek, kterým žalobu zamítá. Soudci je poté prodloužena lhůta k vyhotovení rozhodnutí do 14. 9. 2015 a následně do 12. 10. 2015. Rozsudek je založen pod č. j. číslo jednací a tento byl vypraven 12. 10. 2015, tedy v prodloužené lhůtě pro jeho písemné vyhotovení. Tímto rozsudkem rozhodl soud tak, že žaloba žalobců na úhradu částky 21 966 Kč se zamítá a žalovaným nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaní podali odvolání 29. 10. 2015 do nákladového výroku a žalobci podali odvolání podáním ze dne 29. 10. 2015. Soud následně vyzývá strany k úhradě soudního poplatku za podaná odvolání, a to v listopadu 2015. Žalovaní se ještě k odvolání vyjadřují dne 11. 12. 2015. Věc je předložena odvolacímu soudu 29. 12. 2015. Žalobci se vyjadřují k odvolání žalovaných rovněž, a to dne 26. 2. 2016 Odvolací soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 26. 4. 2016 pod č. j. číslo jednací, kterým rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že soud prvé instance správně vyhodnotil právní povahu betonového chodníčku a pařeniště, které nejsou nemovitou věcí dle občanského zákona a nemůže tak jít o věc v právním slova smyslu. Odvolací soud však dospěl k odlišnému právnímu hodnocení, pokud jede o charakter plotu jako věci v právním smyslu a uzavírá, že u tohoto plotu je zřejmé, že jde o nemovitost, neboť se jedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem, tato ale nemusí sdílet právní režim pozemku, na němž se nachází a může být i samostatným předmětem vlastnictví, tedy nemůže být součástí pozemku. Odvolací soud tak odlišně od soudu prvé instance dospěl k závěru, že plot je věcí v právním smyslu, a z tohoto důvodu rozsudek zrušil a zavázal soud prvé instance k doplnění dokazováním v tomto směru. Rozsudek odvolacího soudu byl soudu prvé instance doručen 12. 5. 2016, soud prvé instance tento rozeslal a pokynem z 1. 7. 2016 nařídil jednání na 2. 9. 2016. Dne 24. 6. 2016 podali žalovaní dovolání proti usnesení anonymizována tři slova obec, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvé instance. Soud vyzývá žalované k zaplacení poplatku za dovolání 30. 6. 2016 a vyzývá žalobce 26. 7. 2016 k vyjádření k podanému dovolání. Toto žalobci činí podáním ze dne 12. 8. 2016. Věc je předložena dovolacímu soudu 31. 8. 2016 a dovolací soud usnesením ze dne 20. 10. 2016 podané dovolání odmítl. Spis byl vrácen soudu prvé instance 5. 12. 2016, tento rozeslal rozhodnutí dovolacího soudu a pokynem z 10. 1. 2017 nařídil jednání na 27. 1. 2017. Žalobci zaslali soudu doplnění žaloby 19. 1. 2017 a jednání se konalo 27. 1. 2017. Zde soud seznámil účastníky s rozhodnutím odvolacího i dovolacího soudu a v návaznosti na toto stanovil žalovaným lhůtu dvaceti dnů k doplnění rozhodných skutečností, týkajících se umístnění předmětných staveb a jednání bylo odročeno na 24. 3. 2017 za účelem doplnění skutkových tvrzení žalovanými a pokračováním v dokazování. Žalovaní doplňují skutková tvrzení a důkazní návrhy 16. 2. 2017, jednání se koná 24. 3. 2017, strany se vyjadřují k listinám od stavebního úřadu a žalobci na tomto jednání předkládají obsáhlé námitky ke skutkovým tvrzením s tím, že soud tedy jednání odročuje na 31. 5. 2017 za účelem seznámení se s vyjádřením žalobců včetně judikatury a pokračováním v dokazování. Ve spise je pak založeno toto doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze strany žalobců z 23. 3. 2017. Žalobci pak zasílají 15. 5. 2017 další doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Dne 31. 5. 2017 soud informuje účastníky o tom, že jednání je odročeno a pokynem z 15. 6. 2017 toto soud nařizuje na 30. 8. 2017. Jednání se koná 30. 8. 2017, jsou čteny listinné důkazy a je přistoupeno k závěrečným návrhům. Soud na tomto jednání poté ve věci vyhlásil rozsudek. Lhůta k písemnému vyhotovení rozhodnutí poté byla soudci prodloužena do 29. 10. 2017 a následně do 24. 11. 2017. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno pod č. j. číslo jednací a bylo vypraveno 24. 11. 2017. Tímto rozsudkem soud uložil žalovaným povinnost uhradit žalobcům společně a nerozdílně částku 777,81 Kč s příslušenstvím a žalobu v částce 21 188,19 Kč zamítl. Na tomto rozsudku je vyznačena doložka právní moci k 18. 10. 2018. Žalovaní podali odvolání proti tomuto rozsudku a rovněž tak žalobci, ti tak učinili 12. 12. 2017. Soud vyzval k úhradě poplatku za podané odvolání 14. 12. 2017 a vyzval účastníky k vzájemnému vyjádření k podaným odvoláním. Žalovaní tak činí 23. 1. 2018, žalobce 24. 1. 2018. Věc je předložena odvolacímu soudu 31. 1. 2018, odvolací soud nařizuje jednání pokynem z 25. 7. 2018 na 2. 10. 2018. Jednání odvolacího soudu se koná 2. 10. 2018 a na tomto odvolací soud vyhlásil rozsudek. Rozsudek je založen pod č. j. číslo jednací Odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích I. a II. potvrdil a změnil ve výroku III. ohledně nákladů řízení, které mají žalobci hradit žalovaným. Rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na tomto rozsudku je vyznačena doložka právní moci 18. 10. 2018. Ve spise je dále založeno usnesení Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález z 12. 3. 2019, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost podaná žalobci v této věci.
5. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.
6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.
7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:
Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 , přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).
9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.
10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 ). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011 , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012 ).
12. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 20. 7. 2012 (podání žaloby) do 12. 3. 2019 (rozhodnutí Ústavního soudu), tj. 6 let a 8 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu přiměřená.
13. Soud dospěl k závěru o tom, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a to vyhodnocením kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona.
14. Soud předně vyhodnocuje kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, tj. soudů ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) odškodňovacího zákona. Žalobce v tomto směru namítal, že v naříkaném řízení došlo k několika průtahům, které zakládají odpovědnostní titul. Soud však v tomto ohledu uzavírá, že postup soudu prvé instance i soudu odvolacího i soudu dovolacího v naříkaném řízení byl plynulý, jednotlivé úkony na sebe navazovaly a věc byla kontinuálně vedena k jejímu ukončení, tj. k rozhodnutí ve věci samé. První rozsudek soudu prvé instance ve věci samé byl sice zrušen soudem odvolacím, nicméně důvodem nebyla nepřezkoumatelnost či nesrozumitelnost tohoto rozhodnutí, jak tvrdí žalobce, ale to, že odvolací soud dospěl k jinému právnímu hodnocení ohledně jedné ze tří nemovitostí, když uzavřel, že chodníček a pařeniště nejsou věcí v právním slova smyslu, plot však věcí v právním slova smyslu v tomto případě je; věc proto byla vrácena soudu prvé instance k doplnění dokazování. Soud prvé instance tak dle pokynu soud odvolacího učinil a na základě doplněného dokazování rozhodl a jeho rozhodnutí bylo po věcné stránce soudem odvolacím potvrzeno. Pokud žalobce namítá průtah v řízení v období od konce ledna 2013, kdy žalobci zaslali stanovisko k podanému odporu, do 21. 5. 2013, kdy je soud vyzval k doplatku soudního poplatku, tak v tomto období soud neshledává průtah, když z obsahu spisu se podává, že v mezidobí dne 18. 3. 2013 soud tuto repliku žalobců rozeslal žalovaným k vyjádření, tedy v mezidobí byl učiněn ještě jeden úkon, který žalobci nezmiňují. Dále pokud je namítáno, že odvolací soud ve věci rozhodl s půlroční prodlevou, pak soud v tomto ohledu uzavírá, že ani zde neshledává průtah, když věc byla odvolacímu soudu předložena 31. 1. 2018 a tento dne 25. 7. 2018 nařídil ve věci jednání odvolacího soudu, přičemž tuto lhůtu lze považovat za přiměřenou s ohledem na přípravu jednání odvolacího soudu, poté co bylo doplněno dokazování, tak, aby odvolacím soudem mohlo být ve věci rozhodnuto, jak se následně stalo. Pokud dále žalobce namítá, že žalovaní podali nedůvodné dovolání proti prvému z rozhodnutí soudu odvolacího, pak ani v tomto postupu soudu prvé instance nelze shledávat nesprávný úřední postup a tedy průtah, když soudu prvé instance nezbylo, než nedůvodně podané dovolaní předložit soudu dovolacímu, aby tento o tomto rozhodl, když soud prvé instance tak sám učinit nemohl. Pokud pak žalobce namítá, že samotná jednání soudu prvé instance netrvala příliš dlouhou dobu a že byla často odročována, pak soud v tomto ohledu uzavírá, že z průběhu naříkaného řízení se podává, že jednání bylo sice několikrát odročeno, z toho jednou na straně soudu, jinak to bylo vždy z důvodu na straně některého z účastníků, v jednom případně i z důvodu na straně žalobců, když tito dodali obsáhlé vyjádření až na samotném jednání soudu. Z průběhu jednání se přitom nepodává, že by soud postupoval nekonzistentně či neměl snahu věc posunout dále k rozhodnutí ve věci, když důvodem odročení jednání byly vždy skutečnosti, pro které nebylo možno na konkrétním jednání samotném pokračovat - jako např. nezbytné doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů některou ze stran nebo prostor stranám k mimosoudním jednáním a podobně. Jedinou výjimku tvoří jednání konané 25. 3. 2015, na kterém soud uzavřel dokazování a po upozornění, že nebyly doposud provedeny veškeré listinné důkazy, pak jednání odročil za účelem pokračování v tomto dokazování. Jednání pak bylo v tomto případně odročeno na termín, který se konal za dva měsíce a několik dnů a soud tedy uzavírá, že pro tento ojedinělý nekonzistentní postup soudu prvé instance nelze uzavřít, že by bylo nutno celkovou délku řízení považovat za nepřiměřenou. Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení tak hovoří pro závěr o přiměřenosti celkové délky řízení.
15. O tomto závěru hovoří i kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) odškodňovacího zákona, tj. složitost řízení. V tomto ohledu lze uzavřít, že řízení bylo běžně složitým po stránce procení, bylo však složitějším po stránce skutkové, když soud se musel zabývat otázku, zda chodníček, pařeniště a plot jsou součástí pozemku či nikoliv, přičemž za tímto účelem byl ve věci předložen žalobci i znalecký posudek. Bylo i složitějším po stránce právní, když bylo nutno vyhodnotit, jakožto předběžnou otázku to, zda tyto tři věci jsou věcmi v právním slova smyslu a jsou tak součástí pozemku či nikoliv, což mělo vliv na otázku vlastnictví. A tedy i v řízení posuzovanou otázku existence bezdůvodného obohacení na straně žalovaných. O zvýšené právní složitosti věci pak hovoří i to, že odvolací soud pro odlišné právní vyhodnocení povahy plotu rozhodnutí soudu prvé instance rušil a věc vracel k dalšímu dokazování. Skutková a právní složitost věci tak rovněž odůvodňují celkovou délku řízení jakožto přiměřenou. Rovněž kritérium v počtu soudních instancí, které spadá pod toto kritérium, hovoří pro posouzení celkové délky řízení jakožto přiměřené, když ve věci rozhodoval soud prvé instance platebním rozkazem, dvakrát rozsudkem, odvolací soud rozhodoval rovněž dvakrát a dovolací soud jednou a poté ještě jednou Ústavní soud.
16. Pokud jde o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. c) odškodňovacího zákona, tedy jednání poškozeného, pak z průběhu naříkaného řízení se nepodává, že by žalobci činili v řízení takové úkony, jejichž smyslem by bylo urychlení řízení a soud i přes tyto v řízení nepokračoval, nebo že by žalobci museli upozorňovat soud na nutnost v řízení pokračovat. Tedy, ani toto kritérium nehovoří o vyhodnocení celkové délky řízení jakožto nepřiměřené.
17. O závěru o přiměřenosti celkové délky řízení poté hovoří i závěrečné kritérium dle § 31a odst. 3 písm. e) odškodňovacího zákona tj. význam předmětu řízení. Soud v tomto ohledu uzavírá, že nelze souhlasit se závěrem žalobců, že předmětem řízení byla otázka možnosti výstavby jejich bydlení a že z tohoto důvodu je nutné přisuzovat typově tomuto řízení zvýšený význam s ohledem na judikaturu ESLP. Předmětem řízení ve skutečnosti byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši necelých 22 000 Kč. Jakožto předběžnou otázku v tomto řízení soud musel řešit to, zda součástí pozemku žalobců jsou stavby chodníčku, pařeniště a plotu. Předmět řízení se tedy nikterak nedotýkal toho, zda žalobci mohou vlastní pozemek užívat k bydlení či nikoliv, a i ze závěru Ústavního soudu se podává, že i přes výstavbu oplocení vedlejšími účastníky je pozemek ve vlastnictví stěžovatelů přístupný a předpoklady pro vznik práva na bezdůvodné obohacení, tak nejsou splněny (čemuž nelze nic vytknout ani z hlediska ústavnosti). Soud tak v tomto ohledu konstatuje, že i pohledem kritéria významu řízení lze celkovou délku řízení považovat za přiměřenou, když se jednalo významově o běžnou žalobu na finanční plnění, navíc s finančním požadavkem v poměrně nízké výši cca 22 000 Kč. Ani typově pak řízení, jehož předmětem je finanční plnění, podle závěru ESLP neshledává soud jakožto řízení se zvýšeným významem a subjektivně je nutno uzavřít, že ani pro žalobce částka cca 22 000 Kč nemohla mít natolik zásadní význam, aby pro ni bylo nutno dojít k závěru o nepřiměřené délce řízení jakožto celku. K tomuto soud pouze opakuje, že předmětem řízení nebyla otázka možnosti užívání pozemku žalobci, ani to, zda zde mohou stavět jakékoliv stavby a již vůbec ne to, zda zde mohou stavět stavby určené pro jejich bydlení.
18. Vyhodnocením všech těchto kritérií tak soud tedy dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), a soud tak žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, neboť zde není odpovědností titul.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (vyhláška č. 254/2015 Sb. ), a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud žalobcům společně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).