Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 290/2020-43
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 7 314 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 700 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 614 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 809,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 285,18 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 5 540,3 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 540,3 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % a zákonný úrok z prodlení z částky 2 840,3 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 614 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 809,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 285,18 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 5 540,3 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 540,3 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % a zákonný úrok z prodlení z částky 2 840,3 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 314 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 840 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaná nedostála, jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedla dne datum a do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 3 300 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla ze strany žalované ke dni datum dlužná částka řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 540,30 Kč ode dne datum do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 7 314 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 7 314 Kč, skládající se z dlužné jistiny 5 540,30 Kč a dlužných úhrad ve výši 1 773,70 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 2 285,18 Kč (23,72 % ročně z částky 5 540,30 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 809,73 Kč (z částky 5 540,30 Kč od datum do datum), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 540,30 Kč od datum a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z 5 540,30 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínku, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.
2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, tak, že informace získané od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům předloženým žalovanou, a to konkrétně z pracovní smlouvy a také nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. V kartě zákazníka žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr ve právnická osoba, a. s. a její měsíční příjem činí částka, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně toto posoudila kladně, vycházela přitom i ze skóringového modelu zahrnujícího kritéria, které vycházejí ze statistických dat a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. K prokázání svých tvrzení předložila kartu zákazníka, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovanou, nájemní smlouvu a dohodu o provedení práce. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka.“ Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v dané věci s odbornou péčí.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a přitom byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Soud vycházel z důkazů předložených žalobkyní, a to z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, z Karty zákazníka ze dne datum, z Dohody o provedení práce ze dne datum, z Nájemní smlouvy, z listin y označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, z výzvy ze dne datum a podacím lístkem. Tyto předložené důkazy soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
5. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalované při podpisu smlouvy částku 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaná si tyto finanční prostředky převzala a zavázala se jmenované společnosti vrátit částku celkem 10 614 Kč, z toho 6 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále částku 840 Kč představující úrok 23,72 % ročně, částku 1 200 Kč jako poplatek, částku 174 Kč za pojištění anonymizována dvě slova a dále částku 2 400 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Před podpisem dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila Kartu zákazníka ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž byla žalovaná zaměstnána ve právnická osoba, a. s. na hlavní pracovní poměr s příjmem částka čistého měsíčně, což si žalobkyně ověřila z dohody o provedení práce, ze které vyplývá, že žalovaná práci započala dne datum a měla ji ukončit anonymizováno rok, a to v max. rozsahu anonymizováno hodin. Společnost si pak zaměstnání žalované osobně ověřila přímo u zaměstnavatele. Společnost dále zjistila, že žalovaná bydlí v nájmu, což je doloženo nájemní smlouvou, která byla soudu předložena pouze v rozsahu první strany, ze které nelze zjistit cenu nájmu. Podle karty zákazníka žalovaná pobírala příspěvky na bydlení, které však nebyly ničím ověřeny ani doloženy. Výdaje na bydlení žalovaná uvedla ve výši částka, přičemž tato částka nebyla nijak ověřena. Rovněž další výdaje ve výši částka nebyly ničím podloženy. Žalovaná dále prohlásila v kartě zákazníka, že je má další zápůjčku/úvěr u právnická osoba ve výši částka, kterou splácí částkou částka měsíčně. Za účelem prověření schopnosti žalované splácet společnost právnická osoba nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů a ze skóringového modelu právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 3 300 Kč právnická osoba následně dne datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalované dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku ze smlouvy číslo zaplatila na tam uvedený účet žalobkyně do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
9. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši částka v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
16. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z žalobkyní předložených důkazů a tvrzení je zřejmé, že na jakékoliv podrobnější ověření jak příjmů, tak výdajů předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala. V případě příjmů se předchůdkyně žalobkyně spokojila s předloženou dohodou o provedení práce, ze které nevyplývá výše odměny, navíc se jedná o dohodu, která se sjednává v rozsahu anonymizováno hodin. V případě výdajů pak právní předchůdkyně nezkoumala ničeho, alespoň toto nevyplývá z předložené nájemní smlouvy, která obsahuje jen jednu stranu, na které je kromě záhlaví a jmen účastníků smlouvy specifikován jen předmět nájmu, nikoliv cena nájmu, případně cena souvisejících služeb. Předchůdkyně žalobkyně se nezabývala ani tím, zda ostatní měsíční výdaje ve výši částka odpovídají skutečným, základním, výdajům žalované.
17. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, pokud se týká příjmové tak i výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti částku 6 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze částku 3 300 Kč, pročež jí stále dluží částku 2 700 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 2 700 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.
19. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ji k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s § 573 o. z. došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měla žalovaná 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 2 700 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
20. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 2 700 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 7 314 Kč s příslušenstvím, které učinila předmětem řízení. Již z tohoto pohledu, s ohledem na výši požadovaného jen kapitalizovaného příslušenství, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Neplní-li povinná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.