Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 142/2021-63
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 300 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 7 300 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 7 300 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 300 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 7 300 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 7 300 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 15 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel právnická osoba IČO (dále také„ původní věřitel“) uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala sjednaným způsobem splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit poskytnutý úvěr a poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek ve výši 6 900 Kč ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni 25.6.2019. Původní věřitel sjednaný úvěr žalované poskytl dne 25.5.2018. Žalovaná své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnila a uhradila pouze částku 1 700 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč, neuhrazený úrok z úvěru ve výši 2 272 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 786 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 542 Kč. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 10 000 Kč od 26.6.2019 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11.12.2019 se společností právnická osoba, která pohledávku nabyla 28.9.2018 jako součást části závodu původního věřitele smlouvou o prodeji.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.
3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ze dne datum, předpis splátek, potvrzení o platbách, výpisy z účtu, standardní informace o spotřebitelském úvěru, soubor identifikačních údajů žalované, čestné prohlášení žalované, informace o kontaktní osobě, žádost žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzu, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, doklady o výši nájemného, doklady o výši příjmu žalované od úřadu práce, credit scoring žalované, upomínku a předžalobní výzvu, smlouvu o prodeji části závodu z 28.9.2018, postupní smlouvu z 11.12.2019, oznámení o postoupení pohledávky a výpis transakcí. Ze smlouvy o úvěru číslo z datum soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit na nákladech spotřebitelského úvěru 7 300 Kč. Celkovou částku 17 300 Kč se zavázala zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí hotovostního spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovaná seznámila se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, z nichž byla zřejmá celková částka, kterou bude třeba uhradit. Žalobkyně se zabývala úvěruschopností žalované, kdy vycházela z čestného prohlášení žalované, že bydlí v nájmu a nájemné činí 3 500 Kč. Tento údaj byl ověřen z ústřižků poštovních poukázek za měsíce březen a květen 2018. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaná byla v době jeho poskytnutí na mateřské dovolené s příjmem ve výši 7 600 Kč a měla vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Na základě těchto skutečností a oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že žalované lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky ve výši 1 750 Kč. Oznámením ze dne 5.2.2020 společnost právnická osoba oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Ze smlouvy o prodeji části závodu soud zjistil, že předmětná pohledávka byla převedena ve prospěch společnosti právnická osoba a z postupní smlouvy ze dne 11.12.2019 vyplynulo zjištění, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem z 26.2.2020 k zaplacení pohledávky žalobkyně před podáním žaloby. Zásilka byla odeslána 27.2.2020 na adresu žalované dle poštovního podacího lístku.
4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval případnými dalšími závazky žalované, ač měla vyživovací povinnost k dvěma dětem. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalované z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 10 000 Kč původním věřitelem k rukám žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo vyplacení částky 10 000 Kč žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku . Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V řízení nevznikly žádné pochybnosti o tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila ve prospěch pohledávek žalobkyně částku 1 700 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 26. 6. 2019, když žalované bylo z uzavřené smlouvy známo, že je povinna poskytnutou částku v této lhůtě uhradit. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. . Ve zbývající výši žalobu zamítl.
5. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
6. O náhradě nákladů soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle míry úspěchu a neúspěchu každého z účastníků. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).