Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 103/2021-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 38 461 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a částku 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 400 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 8 483,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 824,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 538 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 6. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do zaplacení částky 10 577,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 752,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 680,12 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 062,61 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 6. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 662,61 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 062,61 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a částku 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 400 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 8 483,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 824,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 538 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 6. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do zaplacení částky 10 577,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 752,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 680,12 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 062,61 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 6. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 662,61 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 062,61 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 20 483,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo, (dále jen„ Smlouva 1“), uzavřené dne 25. 11. 2017 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Zápůjčka ve výši 12 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 10 600 Kč měla být žalovanou splácena v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.1.2019. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když neuhradila žádnou splátku Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila. Dále byla dne 29.8.2017 mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce číslo, (dále jen„ Smlouva 2“). Zápůjčka ve výši 14 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč měla být žalovanou splácena v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.10.2018. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když uhradila pouze částku ve výši 6 600 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy 1 uzavřené dne 25. 11. 2017 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti, když žalovaná převzetí této částky potvrdila ve Smlouvě 1. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč.
6. Ze Smlouvy 2 uzavřené dne 29.8.2017 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti, když žalovaná převzetí této částky potvrdila ve Smlouvě 2. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč.
7. Ze zákaznické karty ze dne 29.8.2017 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s rodiči, je svobodná, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako operátor s čistým příjmem částka (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami číslo). Žalovaná uvedla, že má měsíční výdaje částka (tato skutečnost však nebyla ověřena žádnými dokumenty) a má zápůjčku u jiné společnosti.
8. Ze zákaznické karty ze dne 25.11.2017 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako operátor s čistým příjmem částka (ověřeno výplatními páskami číslo), má ostatní příjmy ve výši částka (tato skutečnost však nebyla ověřena žádnými dokumenty). Žalovaná uvedla, že má měsíční výdaje částka (tato skutečnost však nebyla ověřena žádnými dokumenty), nemá zápůjčku u jiné společnosti a hradí interní splátky ve výši částka.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky za ním na žalobkyni.
11. Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že žalovaný na zápůjčku číslo uhradila celkem 6 600 Kč.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužných závazků v celkové výši 51 427,96 Kč.
13. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 25. 11. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva 1, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti, když žalovaná převzetí této částky potvrdila ve Smlouvě 1. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč. Dne 29.8.2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva 2, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti, když žalovaná převzetí této částky potvrdila ve Smlouvě 2. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalobkyně ve své žalobě a doplnění žaloby ze dne 23.4.2021 sice tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumala úvěruschopnost žalované dle záznamů v zákaznické kartě. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě výplatních pásek z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na její tvrzené ostatní příjmy ve výši 6 000 Kč a měsíční výdaje, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalované. Žalovaná na zápůjčku číslo uhradila celkem 6 600 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
14. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2017, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12.2017, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva 1 i Smlouva 2, jež měly být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., jsou absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
24. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
25. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč a 14 000. Vzhledem k tomu, že uzavřené Smlouvy 1 a 2 byly absolutně neplatné a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč a 7 400 Kč (14 000 Kč žalované ve výši 6 600 Kč = 7 400 Kč).
26. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
27. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 2. 6. 2021, když žaloba byla žalované doručena fikcí dne 31. 5. 2021. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 1. 6. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 12 000 Kč a 7 400 se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
29. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalované přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.