Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 212/2021-25
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
pro zaplacení 9 755,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 1 755,65 Kč a zákonného úroku z prodlení nad úroky přiznané výrokem I. tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 1 755,65 Kč a zákonného úroku z prodlení nad úroky přiznané výrokem I. tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, dne 25. 7. 2018 úvěr ve výši 8 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, webová adresa, na níž se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž jí byl zřízen uživatelský účet. Žalovaná následně odsouhlasila znění Smlouvy jakožto podmiňující krok pro pokračování registrace. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala lustrováním žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI A BRKI. Úvěr ve výši 8 000 Kč byl dne 17. 11. 2016 převeden na účet žalované č. bankovní účet a žalovaná se jej zavázala splatit do 30 dní, svou povinnost však porušila, dlužnou částku do uvedeného data řádně a včas nevrátila, neučinila tak ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně odeslané dne 2. 2. 2021. Žalobkyně
proto po žalované požadovala zaplacení částky 9 755,65 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 755,65 Kč, žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 9 755,65 Kč od 18. 12. 2016 do zaplacení.
2. Žalovaná se v odporu podaném soudu dne 8. 7. 2021 vyjádřila tak, že si není vědoma toho, že by ještě něco dlužila, ale že to nemá jak prokázat.
3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve věci nevyjádřily, ačkoli jim oběma výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 17. 11. 2016 se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalované
č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 755,65 Kč splatit nejpozději dne 17. 12. 2016, žalovaná však sjednanou splátku řádně neuhradila. Dne 1. 1. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně
se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy na žalobkyni, ke dni postoupení činila dlužná částka celkem
23 589,64 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno dopisem
ze dne 2. 2. 2021, odeslaným téhož dne. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila,
a to ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021, odeslané téhož dne.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně
je tak aktivně legitimována nárokovat žalovanou pohledávku.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
13. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle dokladů o jejích příjmech, kdy příjmy žalované v rozhodném období činily minimálně od 11 118 Kč
do 14 965 Kč čistého měsíčně, což si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek žalované. Pokud jde o výdajové poměry žalované, pak tyto žalobkyně nezkoumala vůbec, vycházela pouze z prohlášení žalované. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí
při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Je tomu
tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr,
ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z bankovního účtu žadatele apod.
(k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů
o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. Verifikace jednotlivých osobních a výdajových poměrů žalované ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána
a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr.
14. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně a žalovaná povinna žalobkyni zaplatit pouze částku, která jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatila, a o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatila. Z dokazování soud zjistil, že žalované takto byla poskytnuta částka 8 000 Kč, a kterou žalovaná ani zčásti nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 8 000 Kč a je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat. Soud tedy žalobě vyhověl výrokem I.
co do částky 8 000 Kč, přičemž zároveň uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 23. 6. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
15. Náhrada nákladů řízení by neměla být přiznána žádnému z účastníků řízení, soud však přihlédl k tomu, že byla žalobkyně částečně úspěšná a žalovaná byla i přes opakované výzvy žalobkyně a následně také soudu naprosto nečinná. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku a dvou paušálních náhrad.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.