Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 155/2021-39
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro částka s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 8,25 % od datum do zaplacení a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba zamítá co do zaplacení částky částka, částky částka, úroku ve výši 102,09% ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 10% ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 8, 25% ročně od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 8, 25% ročně od datum do zaplacení.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba zamítá co do zaplacení částky [částka], částky [částka], úroku ve výši 102,09% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8, 25% ročně od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8, 25% ročně od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b>
1) Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částka, sestávajcí se z původní dlužné jistiny úvěru ve výši částka, dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka, to vše (částka) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od datum do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka za každý den prodlení a to počínaje datum ke dni vyhotovení žaloby ve výši částka a úroku ve výši 102,09% za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi příjmení a NRKI. Následně podle žalobkyně se žalovanou byla uzavřena datum smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalované poskytnout bezhotovostním převodem na jeho účet č. bankovní účet částku částka, což splnila datum. Žalovaný se dle žalobkyně proti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o nominální úrokovou sazbu 102,09% ročně prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši částka splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem únor 2020. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se s žalovaným dohodla i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, do data zesplatnění byly žalobkyni uhrazeny pouze tři splátky ve výši částka, a to dne datum, datum a datum (celkem částka). S odkazem na bod 6.5. smlouvy vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, tedy od datum až do úplného zaplacení.
2) Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv si předvolání osobně převzal dne datum a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
3) Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací ve formuláři, z nichž plyne, že vycházela z čistého příjmu částka, výdajů částka (životní minimum), nákladů na bydlení částka s navýšením o rezervu částka, přičemž žalobkyně došla k závěru, že žalovanému zbývá na splácení částka. Současně ověřovala, zda není žalovaný v registru dlužníků příjmení a NRKI. S ohledem na způsob hodnocení zejména nereálné započítávání běžných mandatorních výdajů maximálně do výše životního minima je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalované činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zdali žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámením o schválení úvěru ze dne datum ve spojení s předsmluvními informacemi, obsahujícími podmínky budoucí úvěrové smlouvy z datum a následně uzavřené smlouvy o úvěry z téhož dne číslo je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ OZ“) úvěrové smlouva obsahující závazek poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho běžný účet ve výši částka proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 102,09 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba, celkem měl tedy žalovaný zaplatit částku částka. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 30 měsíčních splátkách po částka od února 2020 a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od datum do datum. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ a to částka za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací částka ročně – bod 6.1. smlouvy), dále smluvní pokutou částka za prodlení se splátkou přes 15 dní (bod 6.2. smlouvy) a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení delším 10 dní se zaplacením zesplatnění částky úvěru – celé dosud nezaplacení jistiny úvěru a veškeré dosud nezaplacení úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru (bod 6.5. smlouvy). Z dokladu o vyplacení úvěru z datum je zřejmé, že žalobkyně převedla žalovanému na jeho běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku částka. Z karty klienta, obsahující přehled zaplacených splátek žalovaného je zřejmé, že žalovaný zaplatil celkem 3 splátky po částka dne 20. 2., 19. 3. a datum (celkem částka). Z výzev k zaplacení z datum a 21. 7. zaslané žalobkyní žalovanému je zřejmé, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě splatných splátek za období květen až červenec 2020. Následovalo žalobkyní předložení zesplatnění úvěru z datum obsahující výzvu žalovanému, aby zaplatil celkem částka. Následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z datum zaslanou dle podacího archu poštou téhož dne. Z veřejně dostupné databáze na webu příjmení příjmení jméno číslo je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry na spotřebu pro domácnosti v ČR ke konci ledna 2020, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 8,54 %.
4) Soud se nejprve zabýval tím, zdali je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 4080/2020 z datum a I.ÚS 199/2011 z datum, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Bez významu také není rozhodnutí NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/05 sbírky soudních rozhodnutí), podle nějž je naplněním jednoho ze znaků trestného činu lichvy podle § 253 odst. 1 trestního zákoníku (dnes § 218 TZ ) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky peněz sjednán úrok přesahující 70 % ročně. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2020 , podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatelky. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli).
5) V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více trojnásobně převyšuje maximální přípustný úrok, který by v tomto případě činil maximálně 25,62%, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 102,09%, jenž přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jež v trestní oblasti vede k naplnění jednoho ze znaků trestního činu lichvy. Sjednaný smluvní úrok tedy není pouze rozporný z hlediska dobrých mravů, ale jeví se jako rozporný i z hlediska trestně právních předpisů. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobkyní vůči žalovanému uplatňovány, byť v tomto případě byla ze strany žalobkyně uplatňována pouze smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení (viz bod 6.5. smlouvy). I v tomto případě jde o smluvní ujednání sankční povahy, jež jsou obsaženy v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalovaného spotřebitele. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas uhradit splátku, jsou zde kombinovány ve vazbě na různé délky prodlení a smluvní pokuta je sjednána vícenásobně za totéž jednání, spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného lze dovodit, že i důsledky smluvního ujednání o pokutách a smluvním úroku zasahují žalovaného v pozici spotřebitele nejen v jeho právní sféře, ale mohou mít významný dopad do jejích osobních poměrů. Podle soudu tak v důsledku značně nevyvážených podmínek hrozí nepřiměřené zadlužení žalovaného spotřebitele. Současně je na místě i úvaha o tom, že smluvní pokuty nejsou sjednány dostatečně transparentně, když lze předpokládat, že s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut za totéž prodlení o různé délce, si běžný spotřebitel může těžko učinit reálnou představu o hmotně právních dopadech situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku.
6) Soud má tedy za to, že za situace, kdy je smlouva jako celek, s ohledem na všechna její ujednání, posuzovaná podle § 580 OZ jako neplatná, mohou se účastníci takové smlouvy vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 OZ . V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel částku částka a dosud žalobkyni uhradil částka, je ze strany žalobkyně možno po žalovaném požadovat zaplacení rozdílu částka 446. Vzhledem k závěrům o neplatnosti smlouvy o úvěru jako takové, je třeba prodlení žalovaného vázat až na marné uplynutí patnáctidenní lhůty od odeslání předžalobní výzvy zaslané poštou dne datum, tj. od datum do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s § 1 , 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy bylo pouze z části v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
7) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. . Předmětem řízení byla nejen jistina částka, smluvní pokuta ve výši částka ale i uplatňovaný smluvní úrok v kapitalizované podobě ve výši částka, ale i zákonný úrok a smluvní úrok z prodlení a to s ohledem na důvody zamítnutí žaloby ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn I. ÚS 2717/2008 . Předmětem řízení i s kapitalizovaným příslušenstvím k datu rozhodnutí soudu byla celková částka částka. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla uložena povinnost k úhradě částky částka včetně zákonného úroku z prodlení, byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 42 %. Nárok na náhradu nákladů jí tedy nevznikl. Na stradě žalovaného náklady řízení, jak plyne z obsahu spisu, nevznikly, a proto bylo rozhodnuto způsobem uvedením ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnost mu uloženou tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.