Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 37/2021-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 652 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 4 652 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 454,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 7. 2020 do 27.4.2021, úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 28.4.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 405 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 4 652 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 454,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 7. 2020 do 27.4.2021, úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 28.4.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 405 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 652 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo, (dále jen„ Smlouva“), uzavřené se žalovaným dne 29. 11. 2017. Úvěr výši 8 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč měl být žalovaným zaplacen nejpozději dne 27.12.2019. Žalovaný ve stanovené lhůtě žalobkyni úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru nezaplatil, proto žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 664 Kč (dle čl. IX.1. ve výši 0,1 % denně z 8 000 Kč od 28.12.2019 do 22.7.2020). Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. K výzvě soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit před uzavřením Smlouvy žalobkyně v podání ze dne 19.3.2021 došlém soudu dne 22.3.2021 uvedla, že ji posuzovala výpisem z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od číslo, neuvedla však žádná konkrétní zjištění ohledně žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že opatřila výpis z databáze EUCB a CRIF, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl úvěry po splatnosti.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
6. Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na dobu 28 dnů a žalovaný se zavázal, že žalobkyni tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem ve výši 2 988 Kč.
7. Z Exportu transakční historie (má pouze informační charakter a není považován za bankovní výpis) účtu žalovaného za období od 1.9.2019 do 29.11.2019 soud učinil pouze zjištění, že na účtu žalovaného probíhaly v tomto období platební transakce blíže nespecifikované.
8. Z potvrzení právnická osoba o provedené odchozí platbě soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 29.11.2019 provedena platba ve výši 8 000 Kč.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 2.7.2020 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 17 549,35 Kč.
10. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 29. 11. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na dobu 28 dnů a žalovaný se zavázal, že žalobkyni tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem ve výši 2 988 Kč. Žalobkyně ve svém podání ze dne 19.3.2021 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala výpisem z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od číslo a že z výpisu z databáze EUCB a CRIF vyplývá, že žalovaný neměl úvěry po splatnosti. Žalobkyně však neuvedla, a to ani přes výzvu soudu, žádná skutková zjištění ohledně majetkových poměrů žalovaného a z předložených důkazů nelze dovodit žádná zjištění. Z Exportu transakční historie účtu žalovaného nelze blíže identifikovat jednotlivé platební transakce žalovaného (např. příjmy ze zaměstnání, výdaje na bydlení, apod.), lze pouze dovodit, že žalovaný splácel úvěry a čerpal zápůjčky v tomto období, tudíž minimálně tato zjištění měla žalobkyně zohlednit při posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 29.11.2019 převodem na jeho účet částku 8 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil, a to ani přes výzvu zástupkyně žalobkyně.
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jak konkrétně posuzovala schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
20. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21). Poskytovatel úvěru má povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí spočívající v tom, že je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnila požadavek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
22. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč.
23. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 28. 4. 2021, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 26. 4. 2021. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 28. 4. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalovaném úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, a ve zbývající části pro neunesení břemene tvrzení i důkazní žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což představuje při kapitalizaci úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku 59 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 59% nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do zaplacení částky 4 652 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. rozsudku, když žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta, což představuje 41% celkového nároku při kapitalizaci úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 18% (59 % - 41 % = 18 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení, tj. částku 405 Kč, když náklady řízení v celkové částce 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů za právní zastoupení advokátem sestávajících z odměny ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 (dále jen,,vyhláška“), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 18C 108/2021, 1C 11/2021, 8C 226/2021) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující hodnotu 50 000 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky včetně 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.
26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.