Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 452/2020-42
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě níž se zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny dle vyúčtování. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník anonymizováno. V rámci smlouvy byl sjednán i pronájem přijímacího zařízení, název zařízení anonymizována čtyři slova, jehož převzetí žalovaný stvrdil podpisem na zakázkovém listě dne datum. Tím, že žalovaný opakovaně porušil své smluvní povinnosti, přestal hradit cenu za poskytnuté služby, anonymizováno od smlouvy dopisem ze dne datum odstoupila. Žalovaný byl povinen po ukončení smluvního vztahu vrátit anonymizováno zapůjčené zařízení do 7 dnů od data ukončení smlouvy, avšak žalovaný zařízení nevrátil, a proto anonymizováno v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami požadovala po žalovaném smluvní pokutu 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla anonymizováno postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.
3. Soud ve věci konal jednání dne datum. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne datum uzavřela anonymizováno se žalovaným jako účastníkem smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, v níž se žalovaný zavázal za poskytované služby elektronických komunikací platit sjednanou cenu uvedenou ve vyúčtování. Součástí smlouvy byly i všeobecné podmínky a ceník. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal i pronájem přijímacího zařízení, název zařízení anonymizována čtyři slova, jehož převzetí žalovaný stvrdil podpisem na zakázkovém listě dne datum anonymizováno dopisem ze dne datum od smlouvy odstoupila. Drobným písmem pod písmenem f) smlouvy je uvedeno, že se účastník zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7. 4. a 7. 5. podmínek). Dle bodu 7. 4. všeobecných smluvních podmínek je účastník smlouvy povinen vrátit zapůjčené zařízení uvedené ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací do 7 dnů od ukončení smlouvy. V případě, že tak neučiní, může po něm anonymizováno požadovat smluvní pokutu (7. 6. podmínek) ve výši dle ceníku služeb, která činí 2 000 Kč. Žalovaný přijímací zařízení nevrátil. Pohledávka za žalovaným anonymizováno postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
5. Po právní stránce soud věc soud věc posoudil následovně. Mezi anonymizováno jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovaným jako účastníkem byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky a ceník služeb. Mezi účastníky byla v rámci této smlouvy uzavřena nájemní smlouva dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které se pronajímatel (anonymizováno) zavazuje přenechat nájemci (žalovaný) věc (přijímací zařízení) k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. anonymizováno od smlouvy odstoupila a požadovala po žalovaném vrácení předmětu nájmu. Žalovaný jej nevrátil, a proto žalobkyně požadovala smluvní pokutu.
6. Z ustanovení § 2048 občanského zákoníku vyplývá, že ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu, měla by být uvedena její určitá výše nebo by měl být uveden způsob, jak se výše smluvní pokuty určí. Z tohoto pohledu soud posuzoval, zda smluvní ujednání týkající se smluvní pokuty je určité, nezanechává pochybnosti, co se týká výše smluvní pokuty.
7. Listina, na niž strany připojily svůj podpis, co do smluvní pokuty obsahuje toliko informaci, že účastník se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7. 4. a 7. 5. podmínek). Ujednání o smluvní pokutě je umístěno v dolní částí listiny a psáno drobným písmem, jehož velikost je menší oproti písmu v dalších ustanoveních smlouvy, přitom spotřebitelská smlouva, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelná, přehledná a logicky uspořádaná. Např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru). K této otázce Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších dokumentech (Ceník) vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Jde o ujednání podřaditelné pod ustanovení § 1813 o. z., neboť jsou zakázaná ujednání v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládající významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a proto se s ohledem na § 1815 o. z. k němu nepřihlíží, nemá žádné právní důsledky.
8. Soud proto nemohl návrhu žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, ve výši 2 000 Kč vyhovět a žalobu zamítl.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině částečný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.