Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 168/2021-83
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od datum do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,05 % p. a. od datum do datum.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 351,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do [datum]. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 351,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum domáhala vůči žalované zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne datum úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději dne datum. Dlužná částka sestává z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč. Žalovaná návrh smlouvy zaslané právním předchůdcem žalobkyně akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne datum. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalované. Úvěr byl žalované poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou dosud uhrazen v celé výši. Žalovaná nevrátila úvěr k datu splatnosti. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nerozporovala.
3. Na výzvu soudu dle ust. § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následku nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud tedy rozhodl ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vč. Přílohy číslo – Seznamu postupovaných pohledávek, Přílohy číslo – Výše úplaty za postoupení pohledávek a Přílohy číslo Kontaktní osoby a spojení, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne datum úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději dne datum. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne datum. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru činí 2 500 Kč. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalované (zjištěno z právnická osoba, Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut dne anonymizováno číslo (zjištěno z částečného výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum), ale nebyl žalovanou dosud uhrazen v celé výši. Dlužná částka požadovaná žalobkyní sestává z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč. Žalovaná nevrátila úvěr k datu splatnosti. Upomínka ze dne datum byla právním zástupcem žalobkyně odeslána rovněž dne datum (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, podacího lístku ze dne datum).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Žaloba je však důvodná pouze částečně.
17. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které byly žalované poskytnuty na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázal uhradit původnímu věřiteli poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč do datum.
18. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nebylo možno učinit závěr o tom, že bylo prokázáno, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy s žalovanou nahlédl do jakýchkoliv dostupných evidencí k zjištění ekonomické situace dlužníka, byť tvrdila, že prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet realizovala, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Žalobkyně v této souvislosti nepředložila žádné listinné důkazy a výslovně již v podaném návrhu na vydání EPR uvedla, že k tomuto ani nenavrhuje žádných dalších důkazů. Takové tvrzené posouzení úvěruschopnosti žalované soud považuje za zcela nedostačující. K tomu soud dále uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
19. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
20. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, žalovaná přitom dle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho. Aktuální dlužná jistina tak činí 10 000 Kč. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení uvedené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky dle předžalobní výzvy ze dne datum, tedy od datum (lhůta stanovena v rozsahu 3 dnů od datum, tj. do datum). Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku), a to jak do požadavku na zaplacení jistiny, tak úroků, nad rámec výrokem I. přiznaných částek.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit převážně procesně úspěšné žalobkyni (v rozsahu 60%) na nákladech řízení částku 1 351,20 Kč. V daném případě pak náklady řízení tvoří celkem částka 2 252 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle procesního úspěchu 60% je více úspěšná žalobkyně. Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
22. Lhůta k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.