Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
34 C 98/2021-23
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 3 596 Kč s příslušenstvím (zápůjčka)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 650 Kč a částky 946 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 650 Kč od 29. 9. 2019 do 22. 7. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 650 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 650 Kč a částky 946 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 650 Kč od 29. 9. 2019 do 22. 7. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 650 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.
2. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 2 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 8. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“) na částku 2 000 Kč. Tato částka byla zaslána žalovanému na jím uvedený bankovní účet č.ú. bankovní účet téhož dne. Žalovaný se zavázal do 28. 9. 2019 tyto poskytnuté prostředky splatit a dále ve stejné lhůtě uhradit i sjednaný poplatek ve výši 650 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil a v dohodnuté lhůtě předmětné prostředky žalobkyni nevrátil. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném částku 1 000 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky za výzvy k úhradě dlužné částky a částku 946 Kč jako smluvní pokutu za pozdní úhradu poskytnuté zápůjčky. I přes upomínku žalobkyně ze dne 14. 10. 2020 žalovaný svůj dluh nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný ani žalobkyně se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
6. Dne 29. 8. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni do 28. 9. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 650 Kč. Žalovaný čerpal zápůjčku ze Smlouvy ve výši 2 000 Kč, které žalobkyně zaslala žalovanému dne 29. 8. 2019 bezhotovostním převodem na číslo účtu bankovní účet. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 22. 6. 2021 sice tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak ze zaslaného vyjádření vyplývá, že žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalovaného z předložených dvou výplatních pásek. Ohledně výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila pouze s prohlášeními žalovaného při sjednávání Smlouvy, že bydlí v podnájmu, je svobodný, nemá žádné nezletilé děti. Dle názoru soudu tak žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když jako životní náklady vzala v potaz pouze částku dle ničím nepodložených tvrzení žalovaného, které dále nezkoumala, protože jejich výše převyšovala částku 6 428 Kč jako částku nezabavitelného minima. Nelze přehlédnout, že i samotná částka 11 000 Kč jako celkové měsíční náklady na život jedné dospělé osoby se soudu jeví jako částka velmi nízká přihlédne-li k cenám potravin, dopravy, telekomunikačních služeb, bydlení atd. Žalobkyně pak dokonce za dostatečnou částku k úhradě měsíčních nákladů dospělé osoby v roce 2019 považovala částku téměř poloviční, tj. 6 428 Kč O chybném nastavení modelu vyhodnocování úvěruschopnosti klientů žalobkyně pak svědčí i skutečnost, že žalobkyni nepřišlo zvláštní, že osoba s údajně disponibilní částkou 9 139 Kč měsíčně si potřebuje půjčit částku 2 000 Kč a je ochotna akceptovat úrokovou sazbu 2 969 % ročně (srov. odst. 1.7. Smlouvy). Žalobkyni přitom nic nebránilo si vyžádat od žalovaného např. výpisy z bankovních účtů, z nichž by bylo zřejmé, jestli kalkulace žalobkyně odpovídá skutečnosti, tzn. kolik skutečně žalovanému měsíčně zůstává disponibilních prostředků. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 14. 10. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
7. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný zápůjčku ani částečně nesplatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se zaměřila pouze na příjmovou stránku a ve vztahu k výdajové stránce vycházela pouze z tvrzení žalovaného a částky nezabavitelného minima, aniž by tento závěr jakkoliv verifikovala, i když tak učinit mohla. Přitom už samotná situace, kdy osoba s tvrzenými disponibilními prostředky ve výši 9 139 Kč měsíčně potřebuje překlenovací spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč a je ochotna akceptovat úrokovou sazbu 2 969 % ročně (srov. odst. 1.7. Smlouvy), implikuje potřebu důkladnějšího prověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně dle názoru soudu tímto porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
18. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku, to je ve výši 2 000 Kč, původně z důvodu poskytnutí zápůjčky, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 2 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 22. 7. 2021. Nejpozději dne 23. 7. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
19. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 39,68 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 39,68 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 1 596 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 60,32 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 60,32 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu 20,63 % svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.