Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
34 C 2/2021-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 8 508,14 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 3 508,14 Kč spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 22. 7. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 42,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 3 508,14 Kč spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 22. 7. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 42,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.
2. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 8 505,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 11. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto poskytnuté prostředky splatit a dále uhradit sjednaný úrok ve výši 16,9 % ročně a případné další poplatky, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje 20. 12. 2019. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila, pročež žalobkyně využila svého práva dle bodu 7 Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2020. V žalobě uplatněná částka se pak skládá z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně za období od 5. 11. 2019 do 31. 12. 2020 v částce 992,1 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 12. 2019 do 31. 12. 2020 v částce 396,04 Kč a poplatků v celkové výši 2 120 Kč. I přes upomínku žalobkyně ze dne 1. 12. 2020 žalovaná svůj dluh nezaplatila.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
6. Dne 5. 11. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr 5 000 Kč. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý úvěr splácet, včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč. Žalovaná čerpala úvěr ze Smlouvy ve výši 5 000 Kč, které žalobkyně zaslala žalované dne 5. 11. 2019 bezhotovostním převodem. Ze zaslaného výpisu k úvěru číslo vyplývá, že žalovaná na úhradu svých závazků nezaplatila ničeho. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 10. 6. 2021 žalobě sice tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak ze zaslaného vyjádření vyplývá, že žalobkyně koumala pouze příjmovou stránku žalované z předloženého potvrzení zaměstnavatele. Ohledně výdajů žalované se žalobkyně spokojila pouze s prohlášeními žalované na žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, dle níž je svobodná, bydlí u rodičů, a má základní vzdělání. Dle názoru soudu tak žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když jako životní náklady vzala v potaz pouze částku dle interního ekonomického modelu ve výši 5 600 Kč, což se soudu jeví, jako částka velmi nízká přihlédne-li k cenám potravin, telekomunikačních služeb atd. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si vyžádat od žalované např. výpisy z bankovních účtů, z nichž by bylo zřejmé, jestli kalkulace žalobkyně odpovídá skutečnosti. Žalobkyně navíc v rámci sjednávání úvěru zjistila, že žalovaná má u žalobkyně další úvěry s měsíčními splátkami přibližně 3 900 Kč sestávající se z částky 1 050 Kč a 2 823 Kč. Při žalovanou deklarovaném jediném příjmu v čisté výši 10 000 Kč měsíčně tak žalované měla po odečtení zjištěných a odhadovaných výdajů zbýt disponibilní částka 527 Kč měsíčně. Za této situace pak žalobkyně schválila žalované poskytnutí dalšího úvěru ve výši 5 000 Kč s měsíční splátkou 250 Kč (nikoliv 150 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, využila žalobkyně svého práva dle bodu 7 Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 1. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná úvěr ani částečně nesplatila. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, když se zaměřila pouze na příjmovou stránku a ve vztahu k výdajové stránce vycházela pouze interních modelů, dle nich měly být měsíční životní náklady žalované 5 600 Kč, aniž by tento závěr jakkoliv verifikovala, i když tak učinit mohla. Navíc poskytla žalované třetí úvěr, když i dle výše uvedených vstupních dat dospěla k závěru, že žalovaná má měsíčně disponibilních přibližně 527 Kč. Žalobkyně dle názoru soudu tímto porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
18. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku, to je ve výši 5 000 Kč, původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinila ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 5 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 22. 7. 2021. Nejpozději dne 23. 7. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
19. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 53,34 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 53,34 % nákladů řízení vůči žalované. Žalovaná byla úspěšná co do částky 3 508,14 Kč s úrokem z prodlení a obchodním úrokem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 46,66 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaná právo na náhradu 46,66 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 6,69 % (53,34 % - 46,66 % = 6,69 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 200 Kč ve výši 42 Kč, celkem tedy 642 Kč 6,69 % z částky 642 Kč činí částku 42,95 Kč.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.