Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 2/2021-28

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 8 508,14 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 3 508,14 Kč spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 22. 7. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 42,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 3 508,14 Kč spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 22. 7. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 42,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu

2. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 8 505,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 11. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto poskytnuté prostředky splatit a dále uhradit sjednaný úrok ve výši 16,9 % ročně a případné další poplatky, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje 20. 12. 2019. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila, pročež žalobkyně využila svého práva dle bodu 7 Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2020. V žalobě uplatněná částka se pak skládá z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně za období od 5. 11. 2019 do 31. 12. 2020 v částce 992,1 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 12. 2019 do 31. 12. 2020 v částce 396,04 Kč a poplatků v celkové výši 2 120 Kč. I přes upomínku žalobkyně ze dne 1. 12. 2020 žalovaná svůj dluh nezaplatila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:

6. Dne 5. 11. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr 5 000 Kč. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý úvěr splácet, včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč. Žalovaná čerpala úvěr ze Smlouvy ve výši 5 000 Kč, které žalobkyně zaslala žalované dne 5. 11. 2019 bezhotovostním převodem. Ze zaslaného výpisu k úvěru číslo vyplývá, že žalovaná na úhradu svých závazků nezaplatila ničeho. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 10. 6. 2021 žalobě sice tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak ze zaslaného vyjádření vyplývá, že žalobkyně koumala pouze příjmovou stránku žalované z předloženého potvrzení zaměstnavatele. Ohledně výdajů žalované se žalobkyně spokojila pouze s prohlášeními žalované na žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, dle níž je svobodná, bydlí u rodičů, a má základní vzdělání. Dle názoru soudu tak žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když jako životní náklady vzala v potaz pouze částku dle interního ekonomického modelu ve výši 5 600 Kč, což se soudu jeví, jako částka velmi nízká přihlédne-li k cenám potravin, telekomunikačních služeb atd. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si vyžádat od žalované např. výpisy z bankovních účtů, z nichž by bylo zřejmé, jestli kalkulace žalobkyně odpovídá skutečnosti. Žalobkyně navíc v rámci sjednávání úvěru zjistila, že žalovaná má u žalobkyně další úvěry s měsíčními splátkami přibližně 3 900 Kč sestávající se z částky 1 050 Kč a 2 823 Kč. Při žalovanou deklarovaném jediném příjmu v čisté výši 10 000 Kč měsíčně tak žalované měla po odečtení zjištěných a odhadovaných výdajů zbýt disponibilní částka 527 Kč měsíčně. Za této situace pak žalobkyně schválila žalované poskytnutí dalšího úvěru ve výši 5 000 Kč s měsíční splátkou 250 Kč (nikoliv 150 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, využila žalobkyně svého práva dle bodu 7 Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 1. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

7. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle a odst. 4 do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná úvěr ani částečně nesplatila. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, když se zaměřila pouze na příjmovou stránku a ve vztahu k výdajové stránce vycházela pouze interních modelů, dle nich měly být měsíční životní náklady žalované 5 600 Kč, aniž by tento závěr jakkoliv verifikovala, i když tak učinit mohla. Navíc poskytla žalované třetí úvěr, když i dle výše uvedených vstupních dat dospěla k závěru, že žalovaná má měsíčně disponibilních přibližně 527 Kč. Žalobkyně dle názoru soudu tímto porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. nebo ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.

18. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku, to je ve výši 5 000 Kč, původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinila ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 5 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 22. 7. 2021. Nejpozději dne 23. 7. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. o.z., kdy její výše je určena

19. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

20. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 53,34 % celkového nároku, dle má právo na náhradu 53,34 % nákladů řízení vůči žalované. Žalovaná byla úspěšná co do částky 3 508,14 Kč s úrokem z prodlení a obchodním úrokem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 46,66 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle má žalovaná právo na náhradu 46,66 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením 6,69 % (53,34 % - 46,66 % = 6,69 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 200 Kč ve výši 42 Kč, celkem tedy 642 Kč 6,69 % z částky 642 Kč činí částku 42,95 Kč.

21. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.