Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 218/2021-22

Okresní soud Plzeň - jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Kryslovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 24 953,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 400 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 13 553,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 887,80 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 30. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 487,80 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 400 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 935,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 508,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 400 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 13 553,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 887,80 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 30. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 487,80 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 400 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 935,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 508,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 24 953,48 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 31.5.2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 31.5.2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného příslušenství v celkové výši 25 093 Kč, představovaném kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatekem. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 31.10.2019 v 17 měsíčních splátkách po 2 829 Kč. Výše RPSN smlouvy činila 270,48 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 11 600 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud tuto skutečnost za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 21.12.2020 na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky.

5. Podle ust. z.č. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne 31.5.2018 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 15.12.2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením , dříve platného , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k  , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení o.z. ve spojení s  o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2018, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,80 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 270,48 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba třicetinásobek v této době obvyklé RPSN. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se příslušenství ve výši 25 093 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.

8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o hotovostním úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo ze dne 31.5.2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek.

9. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 23 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Pokud žalovaný na předmětný úvěr zaplatil částku 11 600 Kč, má povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 11 400 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 18.1.2021 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 19.1.2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalovanému doručen nejdříve dne 20.1.2021, od 21.1. 2021 tak žalovanému běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla 30.1.2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 31.1.2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”), když s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.