Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

107 C 193/2021-71

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 42 487,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 2 487,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 720,76 Kč, úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 40 299 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 487,07 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 249 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 2 487,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 720,76 Kč, úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 40 299 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 487,07 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 249 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 487,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem do výše 40 000 Kč uzavřené dne 6. 6. 2020 s žalovaným. Na základě smlouvy čerpal žalovaný prostřednictvím kreditní karty úvěr ve výši 40 299 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně s úrokem ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % dlužné částky, nejméně po 500 Kč. V případě nesplácení úvěru se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když se dostal do prodlení s více než 2 po sobě následujícími splátkami nebo se splátkou po dobu delší než 3 měsíce, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila ke dni 31. 1. 2021 a dluh ve výši 45 207,83 Kč zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2021 s účinností ke dni 12. 2. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 26. 2. 2021. Žalovaný na svůj dluh po postoupení neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny ve výši 40 299 Kč, pojistného ve výši 767,35 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 720,72 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ke dni 31. 1. 2021 ve výši 2 720,76 Kč a dále smluvních úroků ve výši 22,68 % ročně z částky 40 299 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 487,07 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne 2. 9. 2021 žalobkyně uvedla, že původní věřitel jako poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že poskytnuté informace jsou úplné, přesné a pravdivé. Původní věřitel pro posouzení disponibilního příjmu ověřuje na straně výdajů náklady na bydlení, které čerpá ze sdělení žalovaného a tyto kontroluje s tabulkou pro minimální náklady na bydlení, přičemž podhodnocené náklady na bydlení jsou navýšeny. Žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti v databázi příjmení a dále byl lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru ARES.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 27. 9. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. , (dále jen „“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že dne 6. 6. 2020 byla mezi právnická osoba PERSONAL FINANCE a žalovaným uzavřena smlouva číslo dle které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 % a poplatkem za pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a je od března 2018 zaměstnán jako dělník ve právnická osoba s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 000 Kč. Celkové náklady domácnosti uvedl v částce 3 000 Kč. Žalovaný nebyl nalezen v registru příjmení. Dle informací o bonitě klienta získaných dotazy z registrů NRKI a BRKI vyplývá, že žalovaný měl k 8. 6. 2020 celkem 5 úvěrů s celkovou výši splátek 18 202 Kč.

5. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 8. 6. 2020 částku 27 999 Kč a dne 12. 6. 2020 částku 12 000 Kč. Na svůj dluh neuhradil ničeho.

6. Dle bodu 3.2. produktových podmínek smlouva zaniká také písemným odstoupením žalobkyně, dostane-li se žalovaný do prodlení se splácením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 23. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstoupila ke dni 31. 1. 2021 od úvěrové smlouvy a úvěr zesplatnila. Oznámení o odstoupení odeslala žalovanému dne 23. 12. 2020.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2021 soud zjistil, že právnická osoba PERSONAL FINANCE postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni 12. 1. 2021. Ze strany 13 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že zde figuruje pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba PERSONAL FINANCE oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dle poštovního podacího lístku bylo oznámení o postoupení pohledávky žalovanému zasláno dne 26. 2. 2021.

8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 15. 3. 2021 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému zaslána dne 15. 3. 2021.

9. Z dalších žalobkyní předložených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil.

10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba PERSONAL FINANCE poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, kterou žalovaný vyčerpal dne 8. 6. 2020 ve výši 27 999 Kč a 12. 6. 2020 ve výši 12 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se zavázal vrátit v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč spolu s úrokem 22,68 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a dluh zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno dne 23. 12. 2020. Tato pohledávka byla postoupena ze právnická osoba PERSONAL FINANCE na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr původní věřitel posoudil z tvrzení žalovaného uvedených ve smlouvě, která ověřil dotazy v rejstřících.

11. Mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení , (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, kterou žalovaný vyčerpal a zavázal se ji vrátit spolu s úroky formou sjednaných měsíčních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení o příjmech a výdajích uvedených žalovaným. Zejména v otázce výdajů žalovaného nevynaložila dostatečnou péči při posouzení, když z dotazů provedených v registru NRKI a BRKI vyplývá, že žalovaný má celkem 5 úvěrů s výši splátek 18 202 Kč. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

13. Zákon nestanoví výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem právní předchůdkyně žalobkyně nečinila, vystavila se riziku neprokázání splnění své zákonné povinnosti. Tím, že žalobkyně nedoložila doklady, z kterých její právní předchůdkyně vycházela při svých úvahách o schopnosti žalovaného úvěr splácet, znemožnila soudu přezkum splnění její povinnosti, a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Údaje uvedené žalovaným a stvrzené podpisem nestačí i přesto, že nepravdivé údaje mohou být stále anonymizováno činem úvěrového podvodu. Trestnost činu nezpůsobuje neplatnost samotné smlouvy a nesnímá z úvěrujícího povinnost aktivně předcházet hrozícímu nekontrolovatelnému zadlužování úvěrovaného.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr vyčerpal částku 40 000 Kč, zavázal jej soud k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala dne 31. 1. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v odstoupení od smlouvy ze dne 23. 12. 2020, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to do 31. 1. 2021, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s  o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu o. z.

15. Podle ve spojení s ust. zavázal soud žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení v rozsahu 58 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 21 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby o 11 326,88 Kč) a úspěšná v rozsahu 79 % (vyhovění žalobě v částce 42 160,82 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 3 878 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 700 Kč, odměny za tři úkony právní služby podle , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 300 Kč, tj. 900 Kč, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle a. t., tj. 300 Kč, a náhrady 21% DPH ve výši 378 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 2 249 Kč k rukám zástupce žalobkyně ( ) do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal soud žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 2. 9. 2021, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.