Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 34/2021-56
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19.182,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 22. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 9.182,30 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 436 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 22. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky ve výši 9.182,30 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 436 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 19.182,30 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne datum. Požadovala poskytnutou jistinu ve výši 10.000 Kč a dále úrok ve výši 2.900 Kč a smluvní pokutu ve výši 6.282,30 Kč (0,1 % denně z částky 12.900 Kč od 22. 4. 2019 do 20. 8. 2020).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvami o postoupení pohledávek a oznámením o postoupených pohledávkách.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem společnosti právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Úrok byl sjednán 25,85 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy 400 Kč, poplatek za správu úvěru 2.200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 1.900 Kč. Celková dlužná částka k úhradě spotřebiteli činila 17.300 Kč. Bylo sjednáno hotovostní inkaso splátek, když každá splátka byla splatná 21. dne kalendářního měsíce a dlužník se zavázal hradit splátky osobně osobě zprostředkující tento úvěr nebo pracovníkovi věřitele nebo jiné pověřené osobě (smlouva o úvěru). V žalobě žalobkyně uváděla, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného dle příjmu žalovaného, občanského průkazu a případně dalších dokladů a předložila důkaz označený jako dokumenty předložené žalovaným původnímu věřiteli k ověření úvěruschopnosti. Z předpisu splátek je prokázané, že byla poskytnuta částka 10.000 Kč, poplatek za uzavření 400 Kč a výše splátky 1.300 Kč, počet splátek 13 (předpis splátek). Dle smlouvy o nájmu bytu ze dne datum byl žalovaný nájemce uvedeného bytu s cenou nájmu 8.000 Kč měsíčně + záloha na vodné, stočné 1.000 Kč a uhradil vratnou kauci 12.000 Kč. Doba nájmu byla sjednána od 4. 8. 2017 do 3. 8. 2018 (nájemní smlouva, předávací protokol k bytu). Dle dohody o provedení práce měl žalovaný sjednanou dohodu o provedení práce v době od 1. 2. 2018 do 28. 2. 2018 v rozsahu 24 hodin a odměna činila 10.000 Kč. Dále měl žalovaný sjednanou dohodu o provedení práce za období od 2. 1. 2018 do 31. 1. 2018, od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018 a odměna byla vždy jednorázová ve výši 10.000 Kč (dohody o provedení práce). V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je u žalovaného uvedeno, že hradí nájem, má standardní vybavení domácnosti, zaměstnavatel je právnická osoba a žalovaného pracovní pozice je svářeč. Příjem ze závislé činnosti – dohody činí za poslední 3 měsíce 10.000 Kč. Další příjmy jsou uvedené u přítelkyně 12.000 Kč. Výdaje žalovaného jsou uvedeny bydlení 9.000 Kč a energie 1.000 Kč. Stravování 2.000 Kč (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Dle provedené finanční analýzy je výsledek minimální měsíční výdaj žalovaného 4.150 Kč a měsíční volné finanční zdroje 3.000 Kč s tím, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 3.000 Kč (finanční analýza a Credit Scoring). Na uvedený úvěr žalovaný neuhradil žádnou částku (sdělení a tvrzení žalobkyně). V doplnění žaloby ze dne 18. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že dlužná částka ve výši 12.900 Kč je tvořena jistinou 10.000 Kč, neuhrazeným poplatkem za správu úvěru ve výši 100 Kč a neuhrazeným úrokem z úvěru za dobu od 21. 3. 2018 do 21. 4. 2019 ve výši 2.800 Kč dle článku I. odst. 2 úvěrové smlouvy. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před poskytnutím úvěru žalobkyně doplnila, že žalovaný byl ověřen v příslušných veřejných databázích a registrech s negativním výsledkem. Dále byl proveden úvěrový scoring a finanční analýza. Uvedla, že s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů 3.000 Kč měsíčně byl poskytnut spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 1.300 Kč měsíčně. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z celkových měsíčních příjmů žalovaného 10.000 Kč, celkových měsíčních výdajů žalovaného 6.000 Kč + rezerva 1.000 Kč a výsledná měsíční volná disponibilní částka činila 3.000 Kč.
6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 18. 2. 2021. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech a výdajích podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když jsou zohledněny pouze žalovaným tvrzené celkové výdaje a příjmy. Nezjišťoval, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťoval a uvedené údaje jako příjem žalovaného a výdaje žalovaného neprověřoval. Pouze vycházel ze svého výpočtu měsíční disponibilní částky. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedl lustraci žalovaného byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
10. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na výše uvedené dovodil soud absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
12. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši
10.000 Kč. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně byl vyčíslen 52,13 % a žalovaného 32,75 %. Výsledný úspěch žalobkyně ve věci tedy činí 19,38 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 ve výši 300 Kč za úkon, kdy byly účtovány tři úkony po 300 Kč za převzetí věci, sepis žaloby a písemné podání ve věci samé. Dále byly přiznány tři režijní paušály po 100 Kč dle citované vyhlášky a DPH 252 Kč 100 % náklady řízení činí 2.252 Kč. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 19,38 %, což odpovídá částce ve výši 436 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).