Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 245/2021-37

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10 976,10 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 473 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 503,10 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 686,92 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 346,10 Kč za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 976,10 Kč za dobu od 15. 1. 2021 do 3. 2. 2021 v částce 49,62 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 503,10 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 621 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 473 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 503,10 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 686,92 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 346,10 Kč za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 976,10 Kč za dobu od 15. 1. 2021 do 3. 2. 2021 v částce 49,62 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 503,10 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 621 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 13. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 10 976,10 Kč, kapitalizovaný úrok v částce 686,92 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 10 346,10 Kč za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 10 976,10 Kč za dobu od 15. 1. 2021 do 9. 4. 2021 v částce 210,88 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 976,10 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení. Uplatněný nárok s příslušenstvím plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 20 159 Kč splatný v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, žalovaný zaplatil celkem jen 10 686 Kč, úvěr byl v nesplacené výši zesplatněn ke dni 31. 12. 2020, žalovaný dosud dluží částku 10 976,10 Kč tvořenou jistinou ve výši 10 346,10 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokutou ve výši 500 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného k plnění žalovaného nároku bezvýsledně vyzvala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 6. 9. 2021 náhradní formou dle (dále jen „ “), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s  ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl dokazování přečtením úvěrové smlouvy, úvěrových podmínek, výpisů pohybů na úvěrovém účtu, upomínek, zesplatnění pohledávky a předžalobní výzvy včetně podacího archu. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Písemnou úvěrovou smlouvou číslo ze dne datum má soud za prokázané, že tohoto dne společnost právnická osoba, IČO jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do limitu 21 000 Kč (který bylo možné navýšit), výše splátky byla 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba činila 26,28 % Smlouva obsahovala i ujednání o důsledcích nesplácení úvěru v podobě účelně vynaložených nákladů upomínání, smluvní pokuty za prodlení se splácením ve výši 500 Kč, jednorázové smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného (pojistné nebylo ve smlouvě sjednáno). Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti právnická osoba platné ke dni 1. 11. 2019. Dle odstavce 7.1. bylo dohodnuto zesplatnění úvěru z důvodu některého z taxativně vyjmenovaných případů, zejména při nezaplacení dvou a více splátek či jedné déle než tři měsíce. Smlouva o úvěru ve svém úvodu obsahovala informace od žalovaného o osobních a výdělkových poměrech, dle nichž byl žalovaný svobodný, vzdělání učňovské, bydlel v podnájmu, jeho příjem činil 16 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti měl činit 22 000 Kč (o jaké členy se jednalo, uvedeno nebylo), neměl žádnou vyživovací povinnost. Doklady o tvrzených příjmech nebyly součástí smlouvy a ani jiné y. Další důkaz o schopnostech žalovaného poskytnutý úvěr splácet soudu předložen nebyl. Z výpisu z úvěrového účtu a opisu proplacení soud zjistil, že k čerpání částky úvěru došlo dne datum ve výši 20 159 Kč, žalovaný uhradil poslední splátku před zesplatněním dne 17. 8. 2020 (3. splátka), k zesplatnění úvěru došlo ke dni 31. 12. 2020, žalovaný od okamžiku výplaty úvěru zaplatil na svůj závazek částku 10 686 Kč. Žalobkyně dne 31. 12. 2020 vyhotovila výzvu ke splacení celého úvěru, z níž soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost dluh ve výši 11 316 Kč zaplatit žalobkyni nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Z poštovního archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 1. 2021 na adresu trvalého pobytu, která byla jako kontaktní uvedena i ve smlouvě. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně sdělil žalovanému dluh v kapitalizované výši 11 449,53 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Z podacího archu soud zjistil, že dopis s předžalobní výzvou byl odeslán dne 22. 1. 2021 na smluvní adresu bydliště žalovaného ulice a číslo, PSČ obec.

4. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne datum, žalovanému byl téhož dne úvěr poskytnut v podobě jedné výplaty v celkové výši 20 159 Kč, dluh měl žalovaný splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, celkem splatil částku 10 686 Kč. Při uzavření smlouvy žalobkyně zjistila poměry žalovaného pouze z vlastního podání žalovaného, důkaz, že by schopnosti žalovaného úvěr splácet zkoumala i jinak, soudu navržen nebyl. Žalovaný v době uzavření smlouvy měl jediný příjem v tvrzené výši 16 500 Kč z pracovního poměru, žil jako svobodný v podnájmu, vyživovací povinnosti neměl. Výdaje žalovaného ve smlouvě ani v jiné ě uvedeny nebyly.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení , (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Tato však byla dle o. z. absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v  , o spotřebitelském úvěru) byla sjednaná protiprávně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel (žalobkyně) před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Ohledně příjmů se žalobkyně spokojila pouze s vyjádřením žalovaného a ohledně výdajů neměla žádná zjištění. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení o. z. i bez návrhu, neboť soudu předložená smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního jednání působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního jednání nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle , 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného plnila na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 20 159 Kč, což je částka, která byla vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 10 686 Kč, tak žalobkyni již bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydal a nadále dluží částku 9 473 Kč, o kterou se žalovaný obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ve zbytku žalované částky ve výši 1 503,10 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve zesplatňující výzva ze dne 21. 1. 2021 byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 22. 1. 2021. Při aplikaci domněnky obsažené v  o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 27. 1. 2021, který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl dle pokynu žalobkyně povinen dluh zaplatit do 7 dnů, tj. do 3. 2. 2021, jelikož tak neučinil, dostala se dne 4. 2. 2021 dle o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše k prvnímu dni prodlení byla dána V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 2 252 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle (dále jen „ “) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle a advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 86 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 % (úspěch 86 % mínus neúspěch 14 %), tj. v částce 1 621 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.