Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 293/2020-124

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek částka, částka a úroku v sazbě 10,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částek [částka], [částka] a úroku v sazbě 10,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, plnění z úvěrové smlouvy ze dne datum číslo s jistinou ve výši částka, přičemž částka bylo poskytnuto v rámci konsolidace předchozího úvěru a částka bezúčelově, kterou se žalovaný zavázal při úročení sazbou 10,5 % ročně splácet 60 anuitními splátkami po částka měsíčně spolu s pojištěním schopnosti splácet ve výši částka. Z toho důvodu se v řízení domáhá zaplacení jistiny částka, částka na úvěrových poplatcích, částka na kapitalizovaném obchodním úroku 10,5 % ročně a dále z jistiny od datum do zaplacení, částka na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále z jistiny od datum do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu o vyjádření ke zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet (č. l. 63), kde hájila účinek toliko relativní neplatnosti jednání při nesplnění této povinnosti s tím, že žalovaný je pasivní, a pokud je soud ohledně druhu neplatnosti opačného názoru, měl by věc postupem dle y předložit věc Ústavnímu soudu. Popsala, jakým způsobem tuto povinnost splnila, když čerpala z bankovních i nebankovních registrů a nejrůznějších údajů od žalovaného, popsala charakter jednotlivých registrů, uvedla účel, jaký žalovaný k žádosti o úvěr deklaroval, zhodnotila jeho deklarovaný příjem, výdaje a posoudila, jaká částka po úhradě splátky žalovanému zůstane k dispozici coby finanční rezerva a na případ aplikovala jí známou rozhodovací činnost českých i evropských orgánů ve věcech spotřebitelských. Dále podáním ze dne datum (č. l. 80) vysvětlila výpočet částky částka (prodlení dopočetla z jednotlivých dlužných splátek od datum a od datum z celého zesplatněného úvěru) a rozepsala jednotlivé poplatky, vedoucí k výsledné částce částka (pojistné částka měsíčně a poplatky za upomínání po částka, resp. částka od každé další upomínky). Doplněním ze dne datum (č. l. 117) dále uvedla, že považuje za rozporné se zákonem a důstojností člověka, pokud by shromažďovala údaje o osobních výdajích žalovaného nad rámec jím sdělených životních výdajů částka na bydlení u rodičů a částka na jinou spotřebu. Uvedla, že statisticky spolehlivější je posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet činěno dle správně formulovaného modelu, než dle individuálních úvah konkrétního bankovního úředníka. Ke konsolidovanému úvěru uvedla, že ten byl poskytnut s jistinou částka dne datum a konsolidován plnou úhradou jistiny o 10 dnů později.

2. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud jej obeslal na adresu trvalého bydliště (pro jistotu s dovětkem„ u anonymizováno pro případ, že má nesprávně označenou domovní schránku), kde byla písemnost doručena náhradním způsobem a po skončení úložní doby vhozena, dále pak na adresu, vyplývající z rejstříku soudu (ulice a číslo v obec, která však nebyla řádně označenou doručovací adresou, přesto i zde došlo po skončení úložní doby k úspěšnému vhozu do (zřejmě tedy jménem žalovaného označené) domovní schránky. Více informací o pobytu žalovaného však soud neměl, dostatečný důvod k vyslovení místní nepříslušnosti tak soud neměl. Žalovaný se v řízení nijak nevyjádřil.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zprávou úřadu práce č. l. 43 bylo prokázáno, že žalovaný v době poskytnutí úvěru ani později nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, dle zprávy č. l. 45 k prosinci 2020 nečerpal dávky hmotné nouze ani státní sociální podpory. Dle registru obyvatel (č. l. 49) nikdy nezměnil své stávající trvalé bydliště a žije tam i jeho matka (č. l. 47). Výpisem z počítačového programu č. l. 69 a 70 a výpisem jednotlivých parametrů posuzování č. l. 71 bylo doloženo, že v systému žalobkyně byl žalovaný vyhodnocen jako způsobilý pro poskytnutí úvěru s jistinou částka bez závad. Vyplněným návrhem na poskytnutí úvěru č. l. 72 bylo prokázáno, že žalovaný (tehdy ve věku 20 let) deklaroval příjem částka měsíčně bez uvedení subjektu zaměstnavatele či vzniku takového pracovního poměru, dále deklaroval bydlení u rodičů s výdaji částka měsíčně, toliko základní vzdělání, další výdaje částka, vyplněnou žádostí č. l. 75) k tomu dále deklaroval zájem konsolidovat předchozí úvěr s jistinou částka, svobodný osobní stav. K předchozímu úvěru byla doložena úvěrová historie č. l. 119, z níž vyplývá, že úvěr byl poskytnut pouze o 10 dnů dříve a částka představuje toliko jeho čerpanou jistinu. Reportem z průběhu schvalovacího procesu č. l. 77 z téhož dne pak bankovní úředník zaznamenal, že žalovaný jako účel úvěru uvedl, že žádá navýšení předchozího úvěru o částka, neboť si chybně propočítal částku na pořízení nového mixážního pultu, který potřebuje pro své druhé zaměstnání v oboru„ DJ“ a část financí použije na pořízení nového bydlení v obec, kde je více příležitostí pro hraní v klubech, když mzda bude od května 2019 zasílána na účet u žalobkyně. Nadřízený bankovní úředník poskytnutí tohoto úvěru schválil. Čestným prohlášením č. l. 73 deklaroval, že netrpí žádným závažným onemocněním. Výpisem událostí z registrů BRKI a NRKI (č. l. 74) bylo prokázáno, že od prosince 2018 do dubna 2019 žádal žalovaný mimo sféru žalobkyně o jiné úvěry s jistinami v řádech desítek tisíc Kč. Úvěrovou smlouvou č. l. 16 bylo prokázáno, že strany ujednaly poskytnutí částka na jistině, z toho částka na konsolidaci dluhu u téhož věřitele, úročení 10,5 % ročně, anuitní splátky částka vždy do 20. dne příslušného měsíce se splatností celkových částka do datum a měsíční pojistné částka. Doručovací adresu uplatnil žalovaný na svém trvalém bydlišti. Ke smlouvě byl doložen splátkový kalendář, výňatek ze sazebníku, podrobný sazebník č. l. 27 a 83, úvěrové podmínky a informační formulář č. l. 21 s podstatnými parametry úvěru vč. RPSN s podpisem žalovaného. Byly předloženy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 53). Byla doložena podrobná historie úvěrové smlouvy od dubna 2019 července 2020 (č. l. 30 a násl.), vyjadřující veškeré účtované poplatky v souhrnné výši částka. Čerpání celé jistiny úvěru ve prospěch žalovaného v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně je prokázáno dokladem č. l. 37 a výpisy z účtů č. l. 110, 111 a 120. Byly doloženy písemné upomínky ze dne datum (č. l. 82), datum (č. l. 105), datum (č. l. 106), datum (č. l. 108), datum (č. l. 109) a datum (č. l. 103) a oznámení o neprovedení splátky č. l. 104 a 107. Byly doloženy dva upomínací telefonáty dlužníkovi (č. l. 52) ve dnech datum a datum. Bylo doloženo oznámení o zesplatnění úvěru dnem datum (č. l. 38). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 39) vypracování i zaslání (č. l. 40) jednoduché (obsahující toliko rekapitulaci porušených smluvních povinností a způsob vyčíslení celkové pohledávky) předžalobní výzvy ve smyslu do dispoziční sféry žalovaného. Dle přehledu všech řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 48) čelí tento od roku 2020 čtyřem exekucím pro souhrnnou jistinu částka, z toho tři případy představují jízdu prostředkem hromadné přepravy osob v obec bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného při přepravní kontrole cestujících.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu a násl. č. , ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti (k tomu dále srov. k rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 ve sp. zn. či nález Ústavního soudu ze dne datum ve sp. zn. ), neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení s účinností ke dni datum. Z výslovné úpravy prekluze subjektivního práva (námitky) samotného spotřebitele ani z žádného jiného způsobu právního výkladu této právní normy soud nedovozuje, že by ustanovení věty první značilo sankci toliko relativní neplatnosti právní normy – nemá tak žádného důvodu věc předkládat postupem y věc Ústavnímu soudu, když odkazovanou judikaturu současně považuje soud jednoduše za překonanou. Soud vykládá dané ustanovení jazykovým výkladem a současně i systematickým výkladem v souladu s principy práva na ochranu spotřebitele, byť si je vědom, že českým právem i nadále rezonuje výklad opačný – toliko relativní neplatnost při porušení povinnosti věřitele, hojně propagovaná samotnými věřiteli, pro něž představuje nákladnou a zásadní překážku libovolného poskytování úvěrů spotřebitelům.

5. Přitom podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Institut spotřebitelské ochrany ve smyslu § 86 citovaného zákona představuje podstatný prvek regulace bankovních i nebankovních úvěrových produktů, tak jako je zákonem omezena smluvní volnost u úroku z prodlení, jako jsou regulovány ceny energií, (mezinárodních) telekomunikačních služeb či některé smluvní pokuty (např. v prostředcích hromadné přepravy osob či u spotřebitelských úvěrů koeficientem 0,5 dle § 122 odst. 3 tamtéž), jako je judikaturou dovozován rozpor s dobrými mravy při úročení na trojnásobek obvyklé bankovní sazby u daných typů úvěrů, či jakou jsou ukládány různé další povinnosti v oblasti poskytování úvěrů, pojišťovnictví či účtování služeb spojených s nájmem bytu. Dle citovaných ustanovení tedy soud posuzuje platnost úvěrové smlouvy ohledně splnění povinnosti dle tamtéž a následkem případného nesplnění je právě neplatnost absolutní, tedy zohledňovaná soudem z moci úřední i bez návrhu spotřebitele, jehož prekluze ve třech letech dosud ostatně nenastala ani samotnému spotřebiteli.

6. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy. Stejně tak institucionální věřitelé disponují znalostmi z oblasti schopnosti spotřebitelů úvěr splácet, kterými běžný spotřebitel informačně ani intelektuálně disponovat nemusí, a nemusí tak být schopen sám rozumně posoudit svou ekonomickou situaci (nota bene ve věku 20 let), své možnosti a schopnosti na trhu práce, či uskutečnitelnost a návratnost svého podnikatelského záměru (s nímž předmětný úvěr splývá). Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě jistiny částka je však jakákoliv argumentace ve smyslu dostatečnosti spolehnutí se na údaje, poskytnuté spotřebitelem, avšak neověřené věřitelem, zcela nepřípadná.

7. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná a ani odkaz na účelnost používání statisticky spolehlivějších metod nemůže omluvit ignorování podstatných individuálních okolností, zejména jsou-li základem úvah a odůvodnění bankovního úředníka, předkládajícího úvěr ke schválení svému nadřízenému pracovníkovi. Dle názoru soudu měly být zohledněny údaje o účelu úvěru, stejně jako základní parametry poměrů žalovaného (druh a výše příjmu) jako naprosté minimum toho, co může věřitel učinit, aby se ujistil, že úvěr v takto vysoké výši u takto mladého a dosud neprověřeného dlužníka bude splácen. Pokud žalobkyně postupuje na základě algoritmu, který po zadání parametrů osoby žalovaného shledá, že lze poskytnout úvěr do výše částka (č. l. 72), pak soudu nezbývá, než konstatovat, že takový algoritmus je nesprávný, resp. nedostatečný.

8. Žalovaný byl na počátku svého ekonomického života, z neexistence negativních záznamů tedy nebylo možno bez dalšího vyvodit, že bude schopen takový úvěr splácet. V případě žalovaného byla na místě opatrnost již z důvodu nízkého věku žalovaného, který s toliko základním vzděláním deklaroval zájem o částka, současně záměr opustit bydliště rodičů a odstěhovat se z obec do hlavního města Prahy, a ke svému nijak nespecifikovanému a především nijak neověřenému zaměstnání deklaroval záměr přibrat druhý pracovní úvazek, a to hraní po nočních klubech (tj.„ DJ“), přičemž jeho dosavadní (deklarovaný) příjem ani nebyl zasílán na účet u žalobkyně. Nelze tedy ničím omluvit, pokud žalobkyně jinak, než prohlášením žalovaného u takto vysoké jistiny úvěru neověřila, zda a jaké zaměstnání žalovaný má a zda má skutečně (dlouhodobě) příjem částka čistého měsíčně. Soud nenamítá ničeho proti deklarovaným údajům o výdajích na bydlení částka (u rodičů) a částka na jinou spotřebu, byť je zřejmé, že jde o částku značně skromnou (a ryze normativní) i v případě, že by měl žalovaný bydlení„ zdarma“. Jelikož však žalovaný současně deklaroval záměr přestěhovat se s použitím jistiny úvěru do obec, která je notoricky známá násobně vyšší cenou bydlení i všech ostatních životních nákladů, jsou deklarované dosavadní výdaje vzhledem k posouzení budoucí schopnosti žalovaného úvěr splácet zcela bezpředmětné. Jelikož žalovaný deklaroval záměr, pro který úvěr čerpá, byť se jedná o účelově neurčený úvěr, žalobkyně musela s takovými údaji pracovat, ostatně také s nimi prokazatelně pracovala, neboť je jimi odůvodněna žádost podřízené bankovní úřednice o schválení takového úvěru. V daném případě se tak obsahově jedná spíše o podnikatelský úvěr, tedy úvěr, u jehož poskytnutí je třeba posoudit uskutečnitelnost samotného podnikatelského záměru. Soud snad nemusí zdůrazňovat, jak vratká je úvaha o tom, že nemajetný žalovaný se odstěhuje cca 100 km od svého dosavadního bydliště, kde si hodlá vydělávat hraním po nočních klubech - aniž by tím současně nepřišel o možnost dosavadního zaměstnání. Z pohledu soudu je taková představa zcela nerealistická, až naivní, pokud žalovaný vykonává běžnou dělnickou profesi s pevnou pracovní dobou (ohledně zaměstnání však nebylo žalobkyni zjištěno ničeho), se kterou by takové druhé zaměstnání velice brzy začalo časově, ekonomicky ale i zdravotně kolidovat. Údaj o dosavadním příjmu částka tak do budoucna rovněž ztrácí na hodnotě, i pokud by byl jakkoliv ověřen. Nadto práce v oboru„ anonymizováno“ je rizikovým faktorem sama o sobě, neboť žalovaný může být zavedeným„ výkonným umělcem“ v daném oboru, který inkasuje podstatné odměny za noc v klubu či na koncertu již na základě svého profesního renomé, ale stejně tak může být teprve začínajícím nadšencem, který své renomé teprve zkouší vybudovat (a žalovaný ve věku 20 let sám deklaruje, že si pořizuje základní vybavení pro takovou profesi – mixážní pult).

9. Žalobkyně tak v potřebné míře zcela zjevně nedostála své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud neověřila dosavadní příjem žalovaného a současně pokud poskytla prostředky na záměr, který je z pohledu soudu spíše projevem mladické nezkušenosti a nerozvážnosti, než realistickým podnikatelským záměrem (i když soud nepochybuje, že se v této profesi lze uživit či dokonce dosáhnout věhlasu). Žalobkyně však žádné reference o takových schopnostech (hudebním nadání) žalovaného neměla a i zde se toliko spolehla na tvrzení dlužníka. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil).

10. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takového úvěru ve smyslu § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru již proto nedbalé a soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou z úřední povinnosti. Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny z titulu nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení v smyslu (právní důvod odpadl) a na úrok z prodlení z této částky, běžící nejpozději od žalobkyní požadovaného období (viz upřesnění č. l. 80 p. v., které soud není oprávněn překročit), když sazba 8,25 % ročně odpovídá tehdy platnému V tomto rozsahu soud žalobě výrokem I vyhověl, ve zbytku ji výrokem II zamítnul jako nedůvodnou.

11. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v rozsahu 81,88 % úspěšná (při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s  této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, tj. v rozdílu úspěchů obou účastníků na výsledných 63,76 %.

12. Celková výše těchto nákladů (částka) pak sestává ze 4,5 mimosmluvních odměn dle , advokátní tarif, po částka a pěti paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním jednoduché předžalobní výzvy (polovina tarifní odměny), s podáním žalobního návrhu k soudu a s účastí na prvních dvou jednáních u soudu, která nepřesáhla dvě hodiny trvání. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle splatná k rukám advokáta jako celek. Za účast na posledním jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, odměna nenáleží, neboť se již nejednalo o účelně vynaložený náklad řízení. Jednání totiž bylo soudem v posledním případě odročeno pouze proto, že žalobkyně nedoložila dostatečným způsobem své skutkové tvrzení ohledně parametrů konsolidovaného úvěru, ačkoliv i proto bylo první jednání odročeno, žalobkyně byla soudem náležitě poučena (soud konstatoval, že toliko doložila úhradu částky jistiny, nikoliv však parametry úvěru a platební morálku žalovaného) a bylo konáno jednání druhé. Následně se z předložených listin ukázalo, že takový úvěr byl poskytnut a čerpán pouhých 10 dnů před jeho předčasným splacením, nevědomost (substitučního) právní zástupce žalobkyně o této okolnosti zjevně nemůže být spravedlivým důvodem k přiznání nároku za odročené (třetí) jednání.

13. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle věta za středníkem , neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, jedná se o značně vysoké plnění a je namístě poskytnout jistý čas k případnému zajištění financování takové povinnosti. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůty k plnění u výroků I a III, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce a jeho právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší, ani že by takovou povinnost hodlal uspokojit. Pro přiznání práva splátek tedy nejsou splněny žádné podmínky. Pokud má někdo nést tíži případného splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaný sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobci to nelze spravedlivě požadovat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.