Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 101/2021-32
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
o zaplacení 449 675,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 442 322,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 442 322,93 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 7 352,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 202,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 825,42 Kč, úroku ve výši 9,9% ročně z částky 445 672,48 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 349,55 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 61 092 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 442 322,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 442 322,93 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 7 352,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 202,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 825,42 Kč, úroku ve výši 9,9% ročně z částky 445 672,48 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 349,55 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 61 092 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila částku 449 675,41 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela dne 25. 10. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizována dvě slova číslo v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 450 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 10. 2019 úvěr žalované bezhotovostním převodem na účet žalované poskytla. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 96 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 478,59 Kč, počínaje dnem 15. 11. 2019. Úvěr byl úročen sazbou 9,90 % p.a. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, právní předchůdkyně přistoupila v souladu s produktovými podmínkami dne 19. 3. 2020 k zesplatnění úvěru. Žalovaná celkem na úvěr uhradila částku 7 677,07 Kč. Žalobkyně se stala věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní dne 21. 1. 2021. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované dlužnou jistinu ve výši 445 672,48 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 15 202,19 Kč, smluvní poplatky ve výši 4 002,93 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 33 825,42 Kč, úroky ve výši 9,90 % ročně z částky 445 672,48 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 445 672,48 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, žalovaná na výzvu nijak nereagovala a dlužnou částku ani částečně nezaplatila. Žádost žalované o úvěr hodnotila právní předchůdkyně žalobkyně individuálně, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, vyšla z příjmu, který klient deklaruje podpisem žádosti o úvěr – žalovaná uvedla příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 18 419 Kč měsíčně a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 65 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná neměla v době podání žádosti žádné závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně, ani žádné jiné závazky.
2. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Soud dospěl k závěru, že má mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalované je v České republice - srov. čl. 17 odst. 1 a čl. 18 písm. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 11. 2011 ve věci C číslo právnická osoba, proti anonymizováno M. příjmení.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena fikcí - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen „o. s. ř. “, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř. o. s. ř. ).
4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se však k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal
a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Ve smlouvě o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizována dvě slova ze dne 25. 10. 2019 je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně je povinna poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 450 000 Kč; žalovaná je povinna poskytnuté prostředky vrátit v 96 měsíčních splátkách po 7 478,59 Kč (tato částka zahrnuje i pojištění ve výši 674 Kč), žalovaná se dále zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 9,90 % p.a.; dále je ve smlouvě uvedeno, že žalovaná je povinna uhradit věřitelce jednorázový poplatek ve výši 1295 Kč za poskytnutí úvěru; a že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky, Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka uzavřenou dne 25. 10. 2019, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 8. 2019, základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru účinnými od 1. 8. 2017, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro FO nepodnikatele platným od 18. 4. 2019). Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně dne 25. 10. 2019 ve výši 450 000 Kč na její účet č. bankovní účet (doloženo žádostí o úvěr, výpisem z úvěrového účtu ze dne 31. 10. 2019, platební historií). Při posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o úvěr ze dne 25. 10. 2019. Žalovaná uváděla čistý příjem ve výši 18 419 Kč u zaměstnavatele právnická osoba Celkový měsíční příjem domácnosti uváděla ve výši 65 000 Kč. Žalovaná neuváděla žádné výdaje (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 25. 10. 2019). Žalovaná celkem uhradila na dluh částku 7 677,07 Kč (prokázáno platební historií). Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dopisem ze dne 21. 3. 2020 ke dni 19. 3. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 465 437,19 Kč (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 3. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 21. 1. 2021 postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021, odeslaným dne 4. 2. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a poštovním podacím archem ze dne 4. 2. 2021). Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by něco hradila). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 2. 2021, odeslaným dne 24. 2. 2021, žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně včetně poštovního podacího archu).
7. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění, dále jen „o.z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016 “, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
16. Mezi společností právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona číslo). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno x právnická osoba proti anonymizováno, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené
v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru vyšla z údaje, že příjmy žalované jsou 65 000 Kč měsíčně. Uvedený údaj však žalovaná nijak nedoložila a žalobkyně v řízení netvrdila, že by právní předchůdkyně žalobkyně tento údaj jakkoliv ověřovala.
20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. , jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, anonymizována tři slova proti jméno příjmení a další, C -449/13; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona
o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy číslo, s. 381).
21. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně bez dalšího vyšla pouze z ničím nepodložených údajů o celkových příjmech žalované, nebylo zkoumání úvěruschopnosti dostatečné.
22. Pro úplnost soud dodává, že za dostatečné není možné považovat pouhé tvrzené prověření žalované v databázích, které samo o sobě nikterak neprověřuje příjmy a výdaje žalované. Bez skutečného posouzení příjmů žalované (které neproběhlo – viz výše) tedy postačující není.
23. Právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
24. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, žalovaná je tedy povinna plnit svůj dluh žalobkyni.
25. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, poníženou o již uhrazené částky (450 000 – 7 677,07). Veškeré platby žalované v celkové výši 7 677,07 Kč přitom soud započítal na tuto jistinu, když poplatky, úroky, smluvní pokuty atd. nebyly platně sjednány (smlouva nebyla platně uzavřena).
26. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
27. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 092 Kč, přičemž tato částka představuje 96,80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 98,40 %
a úspěchu žalované v rozsahu 1,60 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 988 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 odst. 6 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 449 675,41 Kč sestávající z částky 10 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 31. 8. 2021), v poloviční výši 5 050 Kč za odeslání jednoduché výzvy k plnění včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. v celkové výši 1 200 Kč. Soud dále žalobkyni přiznal cestovné ve výši 742,54 Kč za jízdu k ústnímu jednání z obec do obec a zpět, v celkové vzdálenosti 122 km, uskutečněné dne 31. 8. 2021 osobním vozidlem značka automobilu, registrační značka při průměrné spotřebě vozidla 6,20 l/100km, sazbě základní náhrady 4,40 Kč a ceně paliva (nafty) 27,20 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 292,54 Kč ve výši 7 831,43 Kč. Celková částka plné náhrady by činila částku 63 111,97 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v 98,40 %, úspěch žalované činil 1,60 %, tj. žalobkyni náleží náhrada nákladů v celkové výši 96,80 %, tj. po zaokrouhlení částka 61 092 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.