Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 212/2021-28
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 83 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 37 157 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 998,4 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 37 157 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky ve výši 45 963 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 81 729,97 Kč, úroku z úvěru ve výši 34,927 % ročně z částky ve výši 83 120 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 12 217 Kč a zákonného úroku z částky ve výši 45 963 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 37 157 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 998,4 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 37 157 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky ve výši 45 963 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 81 729,97 Kč, úroku z úvěru ve výši 34,927 % ročně z částky ve výši 83 120 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 12 217 Kč a zákonného úroku z částky ve výši 45 963 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 20. 4. 2021 a doplněnou na výzvu soudu dne 6. 8. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 83 120 Kč spolu s úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 27. 4. 2018 úvěrovou smlouvu č. spisová značka, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 131 157 Kč na úhradu kupní ceny motorového vozidla specifikovaného smlouvou a kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni úvěr a zaplatit úrok ve výši 34,927365 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 4 733 Kč počínaje dnem 25. 5. 2018 a konče dnem 25. 4. 2024. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni 7. 11. 2018 zesplatnila. O zesplatnění úvěru byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 15. 11. 2018 zaslaným mu dne 16. 11. 2018. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 173 610 Kč a byla na ní započtena částka 42 000 Kč získaná prodejem vozidla, které bylo financováno úvěrem a ke kterému byl zároveň sjednán zajišťovací převod práva, a částka uhrazená žalovaným ve výši 52 000 Kč. Více neuhradil žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho, přestože byl k zaplacení před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně zaslanou mu dne 22. 4. 2020.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
4. Z úvěrové smlouvy č. spisová značka ze dne 27. 4. 2018 (dále jen„ smlouva o úvěru“) má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 131 157 Kč za účelem koupě vozidla specifikovaného čl. 2 smlouvy od prodejce konkretizovaného v čl. 2 smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet úvěr a zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 34,927365 % ročně v 72 splátkách po 4 733 Kč splatných každého 25. dne v měsíci počínaje dnem 25. 5. 2018 a konče dnem 25. 4. 2024 Součástí smlouvy bylo ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětu financování.
5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před uzavřením smlouvy seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy.
6. Úvěrové podmínky žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků.
7. Výzvou k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 15. 11. 2018 včetně podacího archu ze dne 16. 11. 2018 žalobkyně doložila, že z důvodu dlouhodobého nehrazení splátek žalovaným úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněné částky 173 610 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 11. 2018.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 131 157 Kč. Z důvodu neplacení splátek žalovaným byl úvěr dne 7. 11. 2018 zesplatněn. Po zesplatnění úvěru byla na dluh žalovaného započtena částka 42 000 Kč získaná prodejem vozidla, k němuž byl sjednán zajišťovací převod práva, a částku 52 000 Kč, kterou žalovaný uhradil ve splátkách po 6 500 Kč od 19. 2. 2019 do 19. 9. 2019.
9. Z faktury č. anonymizováno číslo ze dne 9. 11. 2018 soud zjistil, že náklady spojené s prodejem vozidla, které bylo předmětem zajištění úvěru, konkrétně náklady spojené s odtahem vozidla spolupracující společností činily 2 420 Kč.
10. Z faktury číslo ze dne 13. 12. 2018 soud zjistil, že na provizi za prodej vozidla, které bylo předmětem zajištění úvěru, uhradila žalobkyně částku 2 420 Kč.
11. Z faktury číslo ze dne 25. 11. 2018 soud zjistil, že za prohlídku a ocenění vozidla, které bylo předmětem zajištění úvěru, uhradila žalobkyně částku 960 Kč.
12. Z kupní smlouvy ze dne 12. 12. 2018 a oznámení o prodeji vozidla s výzvou k doplacení dluhu ze dne 17. 12. 2018 soud zjistil, že vozidlo, které bylo předmětem zajištění úvěru, bylo prodáno třetí osobě za kupní cenu 42 000 Kč. Žalobkyně žalovanému oznámila prodej vozidla s tím, že uhrazená kupní cena byla započtena na jeho dluh vůči žalobkyni.
13. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 22. 4. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem se prokazuje, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě jeho dluhu.
14. Z potvrzení o provedení dotazu do registru FO sdružení SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 27. 4. 2018 neměl žádný závazek po splatnosti.
15. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době sjednání úvěrové smlouvy s žalobkyní jeden existující závazek s výší měsíční splátky 3 000 Kč, přičemž výše splátky odpovídala výši úvěru. Dvě žádosti o úvěr mu byly odmítnuty, pět bylo odvoláno. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 12 300 Kč a měsíční výdaje 1 000 Kč. Dále uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě.
16. Dotazem na katastr nemovitostí soud zjistil, že žalovaný nebyl ke dni 27. 4. 2018 vlastníkem žádné nemovitosti.
17. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 131 157 Kč na koupi smlouvou specifikovaného vozidla. Na čerpané peněžní prostředky uhradil žalovaný po zesplatnění úvěru částku 52 000 Kč a částku 42 000 Kč získanou prodejem vozidla, které bylo předmětem zajištění úvěru.
18. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
19. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
27. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
29. Žalobkyně byla usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 212/2021-10 ze dne 14. 7. 2021 vyzvána k doplnění tvrzení, že úvěrová smlouvy č. anonymizováno číslo byla sjednána platně, resp. že žalobkyně splnila své povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
30. Podáním ze dne 6. 8. 2021 žalobkyně sdělila, že vycházela z výše příjmů a výdajů uvedených žalovaným a kontroly žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného poté využila výpočet výše příjmu mínus výdaje žalované, životní minimum jedince a výše splátky úvěru dle NRKI s výsledkem 5 160 Kč, který představoval volné prostředky žalovaného.
31. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
33. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
34. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, ovšem nikterak jeho měsíční příjmy neověřila, neprověřila jeho měsíční výdaje, které žalovaný uvedl v nereálné výši 1 000 Kč, náklady žalovaného nebyly zkoumány vůbec, ač si sama žalobkyně nahlédnutím do katastru nemovitostí mohla ověřit, že žalovaný v rozhodné době žádnou nemovitost nevlastnil. Žalobkyni se rovněž nezdálo podezřelé, že dle úvěrové zprávy byly žalovanému dvě žádosti o úvěr zamítnuty a pět jich bylo odvoláno samotným žalovaným.
35. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) .
36. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 37 157 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (131 157 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil (94 000 Kč = 42 000 Kč + 52 000 Kč).
37. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k zaplacení ze dne 15. 11. 2018, které mu bylo žalobkyní odesláno dne 16. 11. 2018, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (37 157 Kč) od 30. 11. 2018, tj. ode dne následujícího po uplynutí čtrnáctidenní lhůty k plnění stanovené ve výzvě k zaplacení (výrok I.).
38. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 45 963 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 81 729,97 Kč, úrokem z úvěru ve výši 34,927 % ročně z částky 83 120 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 217 Kč a z částky 45 963 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.).
39. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 17. 8. 2021 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.
40. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz příjmení, L., příjmení, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).
41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
42. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.