Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 172/2021-30

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 18 492 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 692 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 692 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 14 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 509,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 310,17 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny 14 240,94 Kč

od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky

14 240,94 Kč od 30. 11. 2019 do 11. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky 3 692 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 10 548,94 od 12. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 692 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 692 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 14 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 509,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 310,17 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny 14 240,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 14 240,94 Kč od 30. 11. 2019 do 11. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky 3 692 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 10 548,94 od 12. 8. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 9. 10. 2017

číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč, sestávajícím

z úroku za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,66 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek

ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje dnem 16. 10. 2017 Poslední splátka měla být uhrazena dne 19. 11. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na úvěr naposledy zaplatil splátku dne 7. 11. 2019, celkem uhradil 16 308 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 14 240,94 Kč a dlužných poplatků v souhrnné výši 4 251,06 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 29. 11. 2019 své pohledávky za žalovaným

na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat

též kapitalizovaný úrok ve výši 3 509,80 Kč (úrok ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny 14 240,94 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 20. 11. 2018, kdy vzniklo právo

na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 310,17 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 14 240,94 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 27. 1. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny 14 240,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení

a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 14 240,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Italské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání

a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má evidované bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , v platném znění, dále jen„ “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 9. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 14 800 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč), a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze částku 16 308 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 5 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 13. 12. 2019. K zaplacení žalovaných částek byl žalovaný vyzván dopisem zástupcem žalobkyně ze dne 11. 12. 2020 odeslaným dne 14. 12. 2020 s tím, aby žalovaný uhradil žalované částky nejpozději do 26. 12. 2020. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z karty zákazníka vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne ze dne 9. 10. 2017 soud zjistil, že žalovaný zažádal o spotřebitelský úvěr

ve výši 20 000 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo v zákaznické kartě zaznamenáno, že žalovaný má partnerku, má učňovské vzdělání, nemá nezaopatřených dětí, žije s partnerkou v nájmu, je zaměstnán ve právnická osoba příjmení na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, s čistým příjmem ve výši 9 600 Kč, dále že pobírá státní podporu ve výši 5 600 Kč a má další příjmy ve výši 20 000 Kč, celkové příjmy žalovaného byly zaznamenány částkou 35 200 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 16 500 Kč měsíčně (5 500 Kč výdaje na bydlení, 8 000 Kč osobní výdaje, 3 000 Kč splátky úvěrů/zápůjček). V kartě bylo dále uvedeno, že má žalovaný uzavřený úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně v celkové výši 10 000 Kč, který splácí měsíční splátkou ve výši

1 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem domácnosti činí 18 700 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila dostatek listin či neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřila, jak uvádí žalobkyně, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Italská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště

na území České republiky.

9. Podle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná

nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

14. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů

a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,

oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle věty první dlužník,

který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení

se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla

před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu

s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to,

zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

20. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě,

podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy,

k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného,

však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně příjmové ani výdajové poměry žalovaného. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se tak spokojila

pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných

od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit. Žalobkyně měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat

si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala

a tyto doklady následně soudu doložit. Pouhé zaznamenání údajů do zákaznické karty

je tak nedostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

23. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu

o úvěru posoudil jako neplatnou podle ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy ( ),

a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kdy dosud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni v součtu zaplatil částku ve výši 16 308 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil

co do částky 3 692 Kč (20 000 Kč – 16 308 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.

24. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 3 692 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 12. 8. 2021 do zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne 11. 8. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení

se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky.

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.