Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
26 C 256/2021-25
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 12 116,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 986,79 Kč, úroku z částky 7 003,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 29 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 003,89 Kč od 21. 1. 2020 do 3. 2. 2021 a z částky 903,89 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 6 100 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 986,79 Kč, úroku z částky 7 003,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 29 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 003,89 Kč od 21. 1. 2020 do 3. 2. 2021 a z částky 903,89 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 6 100 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 116,27 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 953,50 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 017,02 Kč a s 29% úrokem z částky 7 003,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 7 003,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 4. 2. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 6 804 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 1 900 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 953,50 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 20. 1. 2020, v částce 1 017,02 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že zapůjčitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, tj. spotřebitelský úvěr, především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 4. 2. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 29. 1. 2021, přehledu plateb a zákaznické karty ze dne 4. 2. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 4. 2. 2018 mezi právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 6 804 Kč, tj. celkem 14 804 Kč v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč (poslední splátka 813 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti právnická osoba prohlásil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, má jedno dítě, není vlastníkem automobilu, je zaměstnán jako lesní dělník a pobírá mzdu 20 790 Kč. Další nespecifikovaný příjem domácnosti činí 11 500 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 7 500 Kč, z toho 5 000 Kč splátky zápůjček. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 1. 2020 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 28. 1. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 29. 1. 2020.
5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listin ě nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy.
6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 8 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 1 900 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 6 100 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokazatelného prodlení, avšak až ode dne 4. 2. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 28. 1. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 2. 2. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 4. 2. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 6 100 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.