Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 171/2021-44

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 16 903 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 12 500 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 403 Kč,

s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 615 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 080,96 Kč,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 12 500 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 403 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 615 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 080,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne 24. 2. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně schválila žalovanému dne 14. 2. 2020 žádost o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč a následně dne 24. 2. 2020 schválila žádost o navýšení úvěru o 6 500 Kč, na základě čehož poskytla bezhotovostním převodem žalovanému částku 12 500 Kč na jeho účet

č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit

spolu se smluvním úrokem sjednaným v pevné výši 2 615 Kč, a to jednorázovou platnou nejpozději do 15. 3. 2020. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené částky za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku. Žalovaný byl k úhradě opakované vyzýván, přesto nezaplatil ničeho, právní předchůdkyně žalobkyně proto po žalovaném požadovala dlužnou jistinu 12 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 615 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny kapitalizovanou ke dni 25. 2. 2021 ve výši 4 253 Kč a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 16. 3. 2020 (ode dne následujícího po prodloužené splatnosti) do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně marně vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 3. 3. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto

ve věci postupoval podle , , v platném znění, dále jen„ “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci

bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně je společností s ručením omezením zapsanou v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze, oddíl anonymizováno, vložka číslo, od 25. 1. 2013.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 24. 2. 2020 včetně obchodních podmínek, z datového logu ke smlouvě a transakční historie úvěru (platební historie) soud zjistil,

že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 12 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 15. 3. 2020, spolu s poplatkem 2 615 Kč odpovídajícím sjednané smluvní úrokové sazbě ve výši 254,53 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši

0,1 % z jistiny za každý den prodlení a úhradu nákladů 50 Kč za každou zaslanou upomínku.

6. Výpisem z účtu žalobkyně ze dne 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že dne 17. 1. 2020 žalovaný zaslal na účet právní předchůdkyně žalobkyně z účtu č. bankovní účet částku ve výši 0,01 Kč. Výpisem z účtu žalobkyně ze dne 31. 1. 2020 bylo zjištěno, že dne 14. 2. 2020 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného částku 6 000 Kč, jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo dne 24. 2. 2020 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně stejným způsobem částku 6 500 Kč.

7. Z upomínek ze dne 29. 3. 2020 a ze dne 15. 4. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné jistiny, narůstající o smluvní pokuty,

přičemž za jednotlivou upomínku naúčtovala žalovanému poplatek ve výši 50 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 4. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý dluh žalovaného a vyzvala ho k jeho uhrazení, a že ten činil ke dni 26. 4. 2020 15 759 Kč. Z předžalobní upomínky právního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně

včetně podacího archu ze dne 3. 3. 2021 soud zjistil, že ke dni 3. 3. 2020 činil dluh celkové výše 20 733,75 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příslušných stran ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že dne 10. 6. 2021 byla uzavřena mezi právní předchůdkyně žalobkyně společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a společností právnická osoba jako Postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešly pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

10. Přípisem zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní

prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a že si informace aktivně zjišťovala a ověřovala, zejména před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací získaných z různých databází (např. interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů apod.), přičemž uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný.

11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne 31. 1. 2020 finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a dne 24. 2. 2020 finanční prostředky ve výši 6 500 Kč,

které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 2 615 Kč do 15. 3. 2020. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu

a poplatky spojení s upomínáním.

12. Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že nahlížela do různých databází, z nichž nezjistila žádné negativní skutečnosti. Ani přes výzvu však žalobkyně nepředložilay či neoznačila žádné důkazy k prokázání této skutečnosti, tedy že řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a prověřila.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru číslo byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to,

zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně

a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ,

kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

25. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti

věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

27. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z veřejných databází, z nichž nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti. Výše shrnutý způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje

za dostatečný. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat podle § § 84 odst. 1

a 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele,

a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, zejména co se týče příjmových a výdajových poměrů žalované, což však žalobkyně neučinila. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla vyžádat od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si příjmy a výdaje žalovaného verifikovala. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem

o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

28. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru číslo posoudil jako neplatnou podle ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy ( )

a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 12 500 Kč, přičemž ničeho dosud nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění,

které dosud neuhradil, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného tedy činí 12 500 Kč.

29. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl (výrok I.) a dále soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné jistiny uplatněný

v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky

z prodlení ve výši vyplývající z

30. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). Výše úroků je přiznána v souladu s ustanovením a prováděcím

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu 48 % nákladů řízení (74% úspěch – 26% neúspěch) v částce 1 080,96 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená

dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 903 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení činí 2 252 Kč, z toho 48% 1 080,96 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.