Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 110/2021-42

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 42 927 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 12 927 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 217,71 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 927 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku

3 240 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 12 927 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 217,71 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 927 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 240 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 42 927 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení Smlouvou o úvěru ze dne datum.

2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil (přestože předvolání bylo zasláno rovněž na e-mailovou adresu, uvedenou v předmětné smlouvě).

3. Usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací soud žalobkyni poučil, že má-li být se svým nárokem v úplnosti úspěšná, musí – obdobně jako ve věci stejných účastníků řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka – doplnit skutková tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, že před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

4. V doplnění žaloby žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že úvěruchospnost žalovaného byla řádně zkoumána, přičemž toto tvrzení podepřela předloženou Úvěrovou zprávou.

5. Soud z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive z důvodu absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

6. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy (na č. l. 13) čerpal úvěr ve výše 30 000 Kč (viz č. l. 16), do podání žaloby však z titulu této smlouvy – podle žalovaným nevyvráceného tvrzení žalobkyně – ničeho nezaplatil.

7. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení , ve spojení se , o spotřebitelském úvěru, přičemž ji shledal (absolutně) neplatnou, neboť musel – a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného – striktně podle pokynů vyjádřených v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o. proti GK přikročit k tzv. eurokonformnímu výkladu ustanovení , podle kterého je soud povinen s ohledem na ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ přihlédnout z úřední povinnosti k otázce, zda byla poskytovatelem úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka.

8. Podle ustanovení přitom platí:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

9. Soud projednával posuzovanou věc v návaznosti na věc sp. zn. spisová značka, ve které vyplynulo, že žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným dne datum řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když sama připouští, že v dané době měl žalovaný vyšší měsíční výdaje než příjmy. Poskytla-li žalobkyně žalovanému dne datum úvěr ve výši 30 000 Kč, tedy poskytla-li mu další úvěr pouhých pětačtyřicet dní poté, co mu – aniž řádně zkoumala jeho úvěruschopnost – poskytla úvěr ve výši 130 000 Kč, je namístě nevyhnutelný závěr, že rovněž v tomto případě žalobkyně rezignovala na splnění zákonné povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného, zvláště když je zjevné, že v daný okamžik již byl žalovaný v prodlení se splácením předchozího úvěru, u kterého byla první splátka stanovena na datum.

10. Podle mínění podepsaného soudu je tak zjevné, že – oproti v žalobě obsaženým proklamacím – úvěruschopnost žalovaného via facti zkoumána nebyla, respektive řádně být zkoumána nemohla, neboť v opačném případě by žalovanému úvěr poskytnut být nemohl. Tento závěr pak (nepřímo) potvrzuje i v tomto případě skutečnost, že žalovaný z titulu inkriminované smlouvy ničeho neuhradil.

11. Pouze pro úplnost soud opětovně připomíná, že primárním úmyslem zákonodárce, jenž trvá na povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, je trestat sankcí neplatnosti smlouvy uzavřené poskytovatelem spotřebitelského úvěru v rozporu s požadavkem due diligence právě proto, aby byli poskytovatelé úvěrů dostatečně motivováni poskytovat spotřebitelské úvěry skutečně pouze těm spotřebitelům, u kterých je možno ke dni žádosti o poskytnutí úvěru v zásadě rozumně očekávat, že svůj dluh – velmi pravděpodobně – řádně splatí, což se v posuzované věci nade vši pochybnost nestalo.

12. Ze shora rekapitulovaných důvodů tedy soud dospěl k závěru, že inkriminovanou smlouvu je třeba považovat za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že dostála zákonnému imperativu řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Za této situace je nutno uzavřít, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil v rozsahu částky 30 000 Kč. Podle ustanovení

přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částku 30 000 Kč – vydat. Jelikož tak žalovaný dosud (patrně) neučinil, zavázal jej k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku, přičemž v tomto rozsahu – v souladu s ustanovením – vyhověl taktéž žalobkyni v jejím požadavku, aby žalovaný musel uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení.

13. Soud i v tomto případě dospěl k závěru, že z důvodu zvýšení pravděpodobnosti (možnosti)„ dobrovolného“ plnění ze strany žalovaného (a tedy vyhnutí se fázi nuceného výkonu tohoto rozhodnutí) je namístě v souladu s ustanovením (dále jen „ “) prodloužit zákonnou lhůtu k plnění na lhůtu jednoho mědíce od právní moci tohoto rozsudku.

14. Druhým výrokem tohoto rozsudku pak soud, v části, ve které ze shora pojednaných důvodů nárok žalobkyně nepožívá právní ochrany, žalobu zamítl.

15. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení , neboť žalobkyně má nárok na zaplacení 40 % nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši

2 146 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží za první tři úkony právní služby odměna stanovená na základě analogické aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu, na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 500 Kč, a odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 42 927 Kč, tedy ve výši 2 820 Kč, a dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 600 Kč. Přiznat naopak nelze náhradu cestovních výdajů a náhradu za ztrátu času, neboť tyto náhrady byly přiznány již v řízení vedeném pod sp. zn. číslo jednací Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně – včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 920 Kč ve výši 1 033 Kč – představují částku 8 099 Kč, žalovanému tudíž byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 240 Kč, a to rovněž v prodloužené měsíční lhůtě k rukám jejího právního zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.